FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita rostlin) • TSAR - Straminipila: Peronosporomycota - Rhizaria: Plasmodiophorida • Amoebozoa: Mycetozoa • Obazoa (Opisthokonta) - Fungi: Chytridiomycota / skupina Zygomycota - Mucoromycota / Glomeromycota / Dikarya - Ascomycota: Taphrinomycotina, Saccharomycotina, Pezizomycotina - pomocné skupiny Deuteromycota a Lichenes - Basidiomycota: Pucciniomycotina, Ustilaginomycotina, Agaricomycotina MASARYKOVA UNIVERZITA, PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV BOTANIKY A ZOOLOGIE Oddělení: BASIDIOMYCOTA – HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ • charakteristickým rysem oddělení je karyogamie a meioza probíhající v terminální buňce dikaryotické hyfy - bazidii (bazidie = meiosporangium) • ve stěně přehrádek vytvořeny dolipory - póry, jejichž obě strany jsou kryty membránovou čepičkou - parentosomem (dolipory nejsou vytvořeny u všech stopkovýtrusných hub, např. u rzí) • hlavní složkou vícevrstevné buněčné stěny je chitin Zdroje fotografií – bazidie: M. J. Carlile et S. C. Watkinson: The Fungi, Academic Press, London, 1994; dolipor: G. Langer (1994), Die Gattung Botryobasidium Donk (Corticiaceae, Basidiomycetes), Bibl. Mycol. 158: 1-459; http://www.uni-tuebingen.de/uni/bbm/mycology/botryoba.htm • v tomto je podobnost s vřeckatými houbami, ale zásadní rozdíl - bazidiospory se tvoří exogenně na stopkách vyrůstajících z bazidie - sterigmatech (nejčastěji po 4, ale počet může být 2–8) • vegetativní stélka - vláknité přehrádkované mycelium, spletením více myceliálních vláken vznikají pevné provazce, rhizomorfy nebo sklerocia Měřítko: (a) 0,5 µm, (b) 0,2 µm [USEMAP] [USEMAP] • klíčením bazidiospory vzniká haploidní primární mycelium (jednojaderné buňky, někdy při klíčení je dělení jader rychlejší než růst přehrádek, ale takto vzniklá vícejadernost je dočasná); výjimečně tato fáze může chybět, pokud dojde již ke kopulaci bazidiospor (mazlavé sněti) => na sekundárním myceliu dochází k tvorbě plodnic (není časově a prostorově vázána, nemusí se tvořit hned a v místě somatogamie – naopak, dikaryotické mycelium může růst řadu let bez vytvoření plodnic; zde je zásadní rozdíl oproti vřeckatým houbám) • hyfy tvořící plektenchymatická pletiva v plodnicích jsou někdy označovány jako terciální mycelium, ačkoli se jedná v podstatě stále o dikaryotické hyfy • z hlediska životního cyklu jsou Basidiomycota dikaryonty – značně omezena je délka života haploidního primárního mycelia a diploidní fázi představuje jediná buňka • pohlavní proces vede ke vzniku dikaryotického sekundárního mycelia – v něm probíhají konjugované mitózy spojené s tvorbou přezek (zajišťují rovnoměrné rozdělení + a – jader do dceřinných buněk; ne u všech skupin k tvorbě přezek dochází) R. Moore, W. D. Clark, K. R. Stern & D. Vodopich: Botany. Wm. C. Brown Publ., 1995. [USEMAP] • nepohlavní rozmnožování - tvoří se konidie, obvykle na dikaryotickém myceliu, ale dominujícím stadiem je u stopkovýtrusných hub teleomorfa • pro pohlavní rozmnožování je typické, že se vůbec nevytváří gametangia; nejčastějším pohlavním procesem je somatogamie dvou mycelií (vzácněji rovnou bazidiospor), u rzí se setkáme s gametosomatogamií (oplodnění hyfy spermacií) Životní cyklus stopkovýtrusné houby – primární a sekundární mycelium, tvorba plodnic a bazidií Zdroj: R. Moore, W. D. Clark, K. R. Stern & D. Vodopich: Botany. Wm. C. Brown Publ., 1995. [USEMAP] • bazidie je koncovou buňkou dikaryotické hyfy, oddělenou příčnou přehrádkou; karyogamie a meioza mohou bezprostředně navazovat v téže buňce, nebo může být odlišena probazidie (v ní dochází ke karyogamii) a metabazidie (místo, kde probíhá meioze) • dělení bazidií podle jejich stavby: nepřehrádkovaná holobazidie × přehrádkami rozdělená (podélně nebo příčně) fragmobazidie • dělení podle postavení vřeténka při meiozi: chiastická (vřeténko v příčné poloze, bazidie bývá "tlustá") × stichická (vřeténko v podélné poloze, bazidie obvykle štíhlá, protáhlá) Vlevo: Tvorba spor na stichické holobazidii lišky obecné Zdroj: E. Danell (1994): Cantharellus cibarius: Mycorrhiza formation and Ecology. Acta Univ. Ups. 35, 75 pp., Uppsala; http://www-mykopat.slu.se /Newwebsite/mycorrhiza/kantarellfiler/texter/rtf.htm Vpravo: Chiastická fragmobazidie rosolovky s dlouhými sterigmaty Zdroj: Jean Louis Émile Boudier: Icones mycologicae ou iconographie des champignons de France, principalement Discomycètes, 1904–1909; http://www.mushroomthejournal.com/greatlakesdata/Terms/steri702.html [USEMAP] • bazidie mohou vyrůstat přímo na myceliu, příp. z jiných buněk (např. teliospor u rzí nebo snětí), ale nejčastěji je jejich tvorba soustředěna do omezené vrstvy hymenia nebo se tvoří uvnitř plodnice v glebě • z bazidií hymenomycetoidních jsou spory aktivně odmršťovány (balistospory), zatímco z gastroidních se pasivně uvolňují (tvorba těchto typů bazidií neodpovídá přesně skupinám rouškatých hub a břichatek) • bazidiospory jsou různého tvaru i velikosti, mají různé barevné reakce na chemická činidla (cyanofilní, amyloidní, dextrinoidní) – pomůcka při určování • spory jsou vždy jednobuněčné, většinou jednojaderné • klíčení bazidiospor – základní typ je klíčení hyfou (=> primární mycelium), kromě tohoto mohou z bazidiospor klíčit jednotlivé buňky (kvasinkovité buňky, konidie nebo sekundární spory, pouze u některých řádů ze skupin Pucciniomycetes a Ustilaginomycetes) http://pollen.utulsa.edu/Spores/basidiospores.html http://www.bsu.edu/classes/ruch/msa/mims.html • tvorba spor: haploidní jádra po meiozi projdou sterigmaty ven z buňky a obalí se buněčnou stěnou • místo, kde spora přirůstá na sterigma, se nazývá hilum (obvykle zde je i klíční pór, ale může být také na vrcholové straně spory) [USEMAP] ekologie: • houby ponejvíce saprotrofní, z nichž řada má schopnost přejít fakultativně k parazitismu, ale i specializované skupiny biotrofních parazitů (rzi, sněti) • významná je symbióza s cévnatými rostlinami - mykorhiza (vzájemný podíl na výživě a ochraně, odumření jednoho partnera často vážně oslabí i druhého) – ektotrofní mykorhiza - hyfový plášť obaluje kořínky, houba proniká jen do mezibuněčných prostor (převládá u dřevin – viz foto, kořínky obalené hyfami muchomůrky) – endotrofní mykorhiza - hyfy pronikají do buněk rostlin, více u bylin • minimum je lichenizovaných hub, jen některé druhy (nejsou zde ohraničené taxonomické skupiny zahrnující lichenizované zástupce) • hospodářsky významné jsou kromě fytopatogenních parazitů houby rozkládající celulózu a lignin - "dřevokazné" houby • řada zástupců zejména "masitých" hub jsou vyhledávané jedlé houby, u některých jsou využívány halucinogenní látky výskyt: nalézáme je v různých suchozemských biotopech, často ve spojení s určitými porosty vyšších rostlin fosilie stopkovýtrusných hub známy ze starších třetihor, symptomy na cévnatých rostlinách přisuzované napadení parazitickými zástupci známy již z křídy http://cs.wikipedia.org/wiki/Mykorhiza [USEMAP] Pododdělení: PUCCINIOMYCOTINA Třída: PUCCINIOMYCETES (UREDINIOMYCETES) řád Pucciniales (Uredinales) - rzi jsou obligátní biotrofní parazité rostlin • intercelulární mycelium vysílá haustoria do buněk hostitele => způsobují hypertrofie, hyperplazie • na myceliu jsou jednoduché póry (nejsou vytvořeny dolipory), hyfy bez přezek • netvoří se plodnice, zato se vytváří několik typů nepohlavních spor • většina druhů během svého životního cyklu střídá hostitele (heteroecické, dioecické = dvoubytné), některé druhy prožijí celý životní cyklus na jednom hostiteli (autoecické, monoecické = jednobytné) • řada druhů má životní cyklus zkrácený o jednu nebo více fází • pravděpodobně se jedná o nejprimitivnější stopkovýtrusné houby – hyfy nemají přezky a dolipory, dlouhá haploidní fáze (u mikrocyklických rzí je jedinou formou vegetativní stélky), gameto-somatogamie, více stadií nepohlavních spor • parazité cévnatých rostlin - druhy rodů Puccinia (na travách aj., různí mezihostitelé), Uromyces (na bobovitých aj.), Phragmidium a Gymnosporangium (na růžovitých) vývojový cyklus dvoubytné rzi: na mezihostiteli bazidiospora vyklíčí v hyfu => haploidní mycelium infikuje tkáně => pod svrchní epidermis se tvoří ložisko - spermogonium (ozn. 0) => na něm se z hyf odškrcují spermacie - samčí gamety spolu s gametami se vytváří sladký "nektar“; ve spermogoniích vyrůstají také receptivní hyfy => hmyz sající "nektar" na ně přenese spermacie => oplození => dikaryotická buňka => sekundární mycelium => vytvářejí se a epidermis prorážejí ložiska - aecia (prášilky, označ. I) => aeciospory => infekce hlavního hostitele (u auto-ecických rzí téhož hostitele) => vývin dikaryotického mycelia => tvorba ložisek - uredií (II) => uredio-spory => další šíření nákazy během vegetační sezóny => před dozráním hostitele se vytvoří ložiska - telia (III) => teliospory - oproti krátce žijícím a ihned klíčícím urediosporám jsou sporami přetrvávajícími a nejsou infekční => v teliosp. karyogamie - fungují jako probazidie => vyklíčí z nich bazidie (příčně přehrádkované) => zde meioza => bazidiospory (IV) [USEMAP] http://www.botany.hawaii.edu/faculty /wong/Bot201/Basidiomycota /Uredinomycetes/Uredinomycetes.htm (řez spermog. + aecia, teliosp. + bazidie) http://www.botany.hawaii.edu/faculty /wong/BOT135/2009/Lecture07 /Lect08.htm (spermogonia, uredia + řez ložiskem, telia + řez ložiskem) Vlevo nahoře spermogonia s kapkami nektaru, dole aecia, uprostřed řez listem s ložisky Puccinia graminis. Vpravo nahoře uredia a řez ložiskem Puccinia graminis, pod nimi teliospory a telia Puccinia graminis, dole telia Gymno- sporangium sp. na cypřišku a bazidie vyrůstající z teliospory. [USEMAP] Pododdělení: USTILAGINOMYCOTINA Třída: USTILAGINOMYCETES pozn.: dnes je této třídy řazen i řád Urocystidales, zahrnující rody, patřící v tradičním systému k mazlavým snětím řád Ustilaginales - sněti prašné jsou obligátní parazité se silně redukovanou haploidní fází • sekundární mycelium vzniká kopulací primárních mycelií nebo primárního mycelia s bazidiosporou nebo dvou sekundárních spor (vypučivších z bazidiospory); často se tvoří kvasinkovité stadium nahrazující primární mycelium • sekundární mycelium - jednoduché póry, tvorba přezek, intercelulární mycelium s haustorii (řídčejí intracelulární) • vysoce specializovaní (nejen na hostitele, ale i jen na některé nadzemní orgány - listy, květy aj.) parazité cévnatých rostlin – druhy rodu Ustilago (na travách, nahoře vlevo U. tritici, vpravo U. maydis), Anthracoidea caricis (na ostřicích, foto vpravo) http://www.broadinstitute.org/news/169 Foto Carl Farmer, http://www.nature-diary.co.uk/2008/06-11.htm [USEMAP] • pohlavní rozmnožování: netvoří se plodnice, na dikaryotickém myceliu se tvoří tlustostěnné teliospory (= chlamydospory) => v nich dojde ke karyogamii => vyklíčí tzv. promycel => v něm meioza - stává se metabazidií (příčně přehr.) => tvorba bazidiospor = sporidií (každé jádro v metabazidii se ještě mitoticky rozdělí na 2 => přejdou do bazidiospor) => ty pak spolu kopulují rovnou anebo kopulují buňky z nich vypučivší => vyrůstá dikaryotické mycelium => infekce => časté napadení embrya, po vyklíčení sněť prorůstá rostlinou a projeví se až v dospělosti přeměnou obsahu plodu v masu teliospor • nepohlavní rozmnožování: hyfy prorážející na povrch hostitele odškrcují dikaryotické blastospory => další infekce [USEMAP] Třída: EXOBASIDIOMYCETES taktéž parazitické houby, na rozdíl od třídy Ustilaginomycetes mají holobazidie řád Tilletiales - sněti mazlavé jsou obligátní parazité, odlišní v mnohém od snětí prašných: • nevytváří se primární mycelium, na dikaryotickém myceliu primitivní dolipory (ale ještě i jednoduché póry) • na dikaryotickém myceliu se též tvoří teliospory (chlamydospory), z nichž klíčí promycel – meioza někdy v něm a někdy už v teliospoře => pak přesun haploidních jader do promycelu => z něj se tak stává holobazidie (promycel je tedy už vlastně metabazidií) => tvorba bazidiospor => kopulují ještě na bazidii pomocí kopulačních kanálků => přesun jádra z jedné do druhé => ta pak vyklíčí hyfou nebo sekundárními sporami (nikdy pučením) [USEMAP] • hostitele infikuje dikaryotická hyfa, nejčastěji v půdě při klíčení rostliny (infekce není předem v embryu!) • obligátní parazité cévnatých rostlin, v napadených orgánech často vytváří při tvorbě teliospor páchnoucí ložiska se zbytky hyf (druhy rodů Tilletia aj.) http://www.viarural.com.ar/viarural.com.ar/insumosagropecuarios/agricolas/agroquimicos /rizobacter/aa-enfermedades/tilletia-caries-01.htm Foto B. Goates, http://www.apsnet.org/online/archive/1998/barley81.htm Vlevo pšeničné klasy napadené Tilletia caries (= T. tritici); vpravo teliospory Tilletia controversa. Pododdělení: AGARICOMYCOTINA • homogenní skupina, považovaná v současné době za vývojově nejodvozenější • bazidiospory klíčí vždy hyfou, nevytvářejí se kvasinkovité útvary (v přirozených podmínkách) • sekundární mycelium vzniká vždy somatogamií (hyfogamií), u většiny zástupců (jsou výjimky) se tvoří přezky a dolipory s perforovaným parentosomem • bazidiospory jednobuněčné, téměř vždy se tvoří plodnice (výjimkou je pár drobných řádů, zřejmě vývojově primitivních hub) • výjimečně dochází k tvorbě konidií (anamorfního stadia), a to vždy na dikaryotickém myceliu, případně na plodnicích poznámka: se systémem této skupiny zřejmě víc než u kterékoli jiné "zamával" nástup molekulární taxonomie; je dost možné, že (až opadne prvotní nadšení "sekvence nade vše") se ukáže, že zařazení některých taxonů (přesuny mezi řády) je potřeba brát s rezervou :o) • v pododdělení Agaricomycotina se tvoří útvary nazývané plodnice (bazidiokarpy, bazidiomata); k tomu poznámka: plodnice v užším smyslu tohoto slova by měly obsahovat pohlavní orgány – podle tohoto užšího pojetí u stopkovýtrusných hub nejsou pravé plodnice • základní dělení na typy hymeniální a gastrální – hymeniální plodnice /obr. vlevo/ jsou charakterizovány přítomností hymenia (buď pokrývá celý povrch plodnice, nebo jen specializovanou část povrchu - hymenofor (lupeny, rourky, ostny, póry, lamely, i hladký hymenofor); v hymeniu se kromě bazidií tvoří sterilní buňky zakončující hyfy (cystidy aj.) – v gastrálních plodnicích /vpravo/ se bazidie tvoří uvnitř v glebě, obalené peridií http://en.wikipedia.org/wiki/File:Basidium_schematic.svg http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gleba_icon.png [USEMAP] • typy hymeniálních plodnic: – holothecium - rozlitá, kyjovitá, keříčkovitá, hymenium pokrývá celý povrch plodnice – pilothecium - plodnice jednoletá, s jednorázovým vývojem, diferencovaná na klobouk a třeň, hymenofor pokrývá spodní část klobouku; u plodnic tohoto typu se vytváří plachetky: velum universale, kryjící celou plodnici, z nějž po roztrhání zbývá pochva na bázi třeně nebo strupy na vrcholu klobouku, a velum partiale, kryjící mladý hymenofor, jehož pozůstatkem je pak prsten nebo pavučinka na třeni anebo cáry na okraji klobouku – krustothecium - plodnice s postupným vývojem (přirůstající), jedno- nebo víceletá, může a nemusí být členěna na klobouk a třeň, hymenofor pokrývá spodní část klobouku (nebo nerozlišené plodnice) L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999. Shora: kuřátka lososová, pavučinec šupinonohý (vlevo), muchomůrka císařka, hlinák červenající. [USEMAP] • typy gastrálních (gastroidních) plodnic (všechny uzavřené): – plektothecium - plodnice s roztroušenými bazidiemi – schizothecium (příp. lyzothecium) - uvnitř plodnice jsou dutiny vystlané hymeniem – aulaiothecium - plodnice, do jejíhož nitra vrůstají lamely, pokryté hymeniem – klathrothecium - gleba je rozdělena větvenými lamelami a v době zralosti vynesena nahoru přídatným receptakulem Běžné typy gastroidních plodnic => (řády v popiscích dle historického systému) T. Kalina et J. Váňa: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii, Karolinum, Praha, 2005. [USEMAP] • plektenchymatická pletiva tvořící plodnice (prosenchym, pseudo-parenchym) jsou utvářena hyfami trojího typu: – základním typem jsou hyfy generativní (1) - tenkostěnné, větvené, přehrádkované, dávají vznik bazidiím – odvozené typy jsou pak hyfy skeletové (3) - tlustostěnné, nevětvené, nepřehrádkované – případně ještě vazbové neboli ligativní (2) - tlustostěnné, větvené, nepřehrád-kované, oproti skeletovým téměř nemají lumen => pletivo je pak monomitické (4; jen generativní hyfy, ty jsou vždy přítomny), dimitické (6; generativní + skeletové), amfimitické (5; generativní + ligativní) nebo trimitické (7; všechny tři typy hyf) Zdroj: R. Veselý, F. Kotlaba, Z. Pouzar: Přehled československých hub, Academia, Praha, 1972. [USEMAP] Třída: AGARICOMYCETES houby s nerozdělenou bazidií (= holobazidií), netvoří kvasinkovitá stadia (až na výjimky, zde nezmíněné) dle vývoje plodnic rozlišujeme houby rouškaté (dříve podtřída Hymenomycetidae), u nichž se bazidiospory tvoří na povrchu plodnice v povrchové vrstvě zvané hymenium (výtrusorodé rouško), jež tvoří kromě bazidií sterilní zakončení hyf: bazidioly, cystidy, hyfidie (vlákna, která jsou obdobou parafýz u vřeckatých hub) – bazidie hymenomycetoidního typu, spory až na výjimky aktivně odmršťovány (balistospory) – plodnice gymnokarpní (od počátku otevřené) nebo hemiangiokarpní (dočasně uzavřené 1 nebo 2 plachetkami - velum partiale, velum universale) druhým typem jsou břichatky (dříve podtřída Gasteromycetidae) – základní znak: angiokarpní vývoj plodnice – je uzavřená až do dozrání spor – bazidie gastroidního typu, bazidiospory pasivně uvolňovány (odlamují se ze sterigmat), roznášeny větrem, vodou, živočichy – povrch plodnice uzavírá většinou dvouvrstevná okrovka (peridie), samotný vnitřek plodnice pak tvoří teřich (gleba) – bazidie se tvoří volně v celém teřichu nebo na hymeniu, které pokrývá povrch jeho vnitřních prostor (komůrek) – během zrání se pletivo teřichu rozrušuje => shluky hyf tvořící kapilicium – k uvolnění spor dojde po rozrušení peridie a obnažení teřichu [USEMAP] řád Polyporales zahrnuje houby laicky označované "choroše" – většina druhů tvoří gymnokarpní krusto-thecia, obvykle bokem přirostlá a často víceletá, s pórovitým nebo lamelovitým hymenoforem • dřevní houby, saprotrofové nebo fakultativní (i obligátní) parazité • charakterističtí zástupci: Fomes a Fomitopsis (česky obojí troudnatec, kopytovité plodnice), Daedalea (síťkovec, protažené až lamelovité póry), Ganoderma (lesklokorka), Trametes (outkovka); některé druhy jsou v mládí jedlé, např. Laetiporus (sírovec) – vlastní rod Polyporus (choroš) - houby s dobře odlišeným třeněm a kloboukem, pórovitý hymenofor Vpravo nahoře: outkovka pestrá (Trametes versicolor) Foto Juraj Komár, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Trametes-versicolor/Trudnikovec-pestry/Outkovka-pestra/ID764 Vpravo dole: sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) Foto Sloník :o) Vlevo: Choroš zimní (Polyporus brumalis) Foto Ján Šuvada, http://www.nahuby.sk /atlas-hub/Polyporus-brumalis/Trudnik-zimny/Choros-poloplastvovy/ID1824 [USEMAP] [USEMAP] řád Agaricales – nejpočetnější řád, gymnokarpní nebo hemiangiokarpní pilothecia (u různých druhů různá tvorba velum partiale nebo velum universale), hymenofor u naprosté většiny zástupců lupenitý • patří sem řada rodů obsahujících vyhledávané jedlé houby – Macrolepiota (bedla), Agaricus (pečárka, žampion), Armillaria (václavka), některé druhy rodů Tricholoma, Lepista (čirůvky) aj. • stejně významné jsou ale i jedovaté houby z rodů Amanita (muchomůrka), Entoloma (závojenka), Inocybe (vláknice) nebo Cortinarius (pavučinec) Foto Ladislav Tábi, http://www.nahuby.sk /atlas-hub/Entoloma-sinuatum /Hodvabnica-velka/Zavojenka-olovova/ID113 Zleva muchomůrka jízlivá (Amanita virosa), závojenka olovová (Entoloma sinuatum), nahoře vláknice načervenalá (Inocybe erubescens), dole pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) L. Hagara, V. Antonáín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999. [USEMAP] Pečárka polní (Agaricus campestris), hnojník inkoustový (Coprinopsis atramentaria), čirůvka fialová (Lepista nuda) Foto Erik Brozmann, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Coprinopsis-atramentaria/Hnojnik-atramentovy/Hnojnik-inkoustovy/ID97 Foto Jiří Polčák, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Lepista-nuda/Povabnica-fialova/Ciruvka-fialova/ID507 Hagaraet al.: Houby, Aventinum, Praha, 1999. Vlevo střechan bedlovitý (Chloro-phyllum agaricoides) – přechodný typ mezi rouškatou houbou a břichatkou; vpravo pýchavka (Lycoperdon sp.) a pohárovka obecná (Crucibulum laeve) Hagara et al.: Houby, Aventinum, Praha, 1999. L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Praha, 1999. • do řádu Agaricales jsou aktuálně řazeny i některé rody hub s břichatkovitou plodnicí (břichatky v současném systému nepředstavují systematickou skupinu, houby s tímto typem plodnic jsou zastoupeny v různých řádech) [USEMAP] [USEMAP] řád Boletales – hemiangiokarpní (vytvořeno velum partiale) nebo gymnokarpní pilothecia s hymenoforem rourkatým, vzácněji lupenitým (snadno se odděluje od dužniny klobouku) • převážně mykorhizní houby – největším rodem je Boletus (hřib), dále rody Suillus (klouzek), Xerocomus (suchohřib) nebo Leccinum (kozák); z lupenitých mají význam Gomphidius (slizák) nebo Paxillus (čechratka) Zleva hřib hnědý (Boletus badius), klouzek modřínový (Suillus grevillei), nahoře slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus), čechratka podvinutá (Paxillus involutus) Foto Yvona Janotová, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Boletus-badius/Suchohrib-hnedy/Suchohrib-hnedy/ID673 Foto Ivan Belay, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Suillus-grevillei/Masliak-smrekovcovy/Klouzek-slicny/ID276 Foto Pavol Kešeľák, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Gomphidius-glutinosus/Sliziak-mazlavy/Slizak-mazlavy/ID609 Foto Ondrej Líška, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Paxillus-involutus/Cechracka-podvinuta/Cechratka-podvinuta/ID21 [USEMAP] • do řádu Boletales jsou aktuálně řazeny břichatky tvořící pozemní nebo částečně podzemní plektothecia s tuhou peridií – příkladem je mykorhizní rod Scleroderma (pestřec) • s hřiby je příbuzná i resupinátní rouškatá houba neblaze proslulá v budovách - Serpula lacrymans (dřevomorka domácí) Nahoře pestřec obecný (Scleroderma citrinum) L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999. Dole dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) Foto Pavel Brůžek, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Serpula-lacrymans/Drevokaz-slzivy/Drevomorka-domaci/ID63 [USEMAP] [USEMAP] řád Russulales – pilothecia gymnokarpní (vzácně s vyvinutým velem) • charakteristickým znakem řádu je přítomnost sférocyst (správnější je výraz sférocyty) - kulovitých buněk, vzniklých přeměnou buněk hyf (hyfy zde netvoří přezky); dužnina je pak křehká, lámavá • převážně mykorhizní druhy, u nás zástupci dvou velkých rodů - Russula (holubinka) a Lactarius (ryzec), jenž je kromě sférocyst charakteristický ještě roněním mléčné tekutiny při poranění (může za to přítomnost mléčnic v pletivu – u holubinek jsou také vytvořeny, ale bez obsaženého "mléka") Ryzec ryšavý (Lactarius rufus) Foto Milan Zajac, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Lactarius-rufus/Rydzik-rysavy/Ryzec-rysavy/ID585 Holubinka vrhavka (Russula emetica) Foto Božena Kuzmová, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Russula-emetica/Plavka-skodliva/Holubinka-vrhavka/ID470 [USEMAP]