FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) • TSAR - Straminipila: Peronosporomycota / Labyrinthulomycota / Hyphochytriom. - Rhizaria: Plasmodiophorida • Excavata: Acrasida • Amoebozoa: Mycetozoa • Obazoa (Opisthokonta) - Fungi: Microsporidiomycota / Chytridiomycota / Blastocladiomycota / skupina Zygomycota - Mucoromycota, Zoopagomycota, Glomeromycota / Dikarya - Ascomycota: Taphrinomycotina, Saccharomycotina, Pezizomycotina - pomocné skupiny Deuteromycota a Lichenes - Basidiomycota: Pucciniomycotina, Ustilaginomycotina, Agaricomycotina MASARYKOVA UNIVERZITA, PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV BOTANIKY A ZOOLOGIE Oddělení: BASIDIOMYCOTA – HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ • charakteristickým rysem oddělení je karyogamie a meioza probíhající v terminální buňce dikaryotické hyfy - bazidii (bazidie = meiosporangium) • ve stěně přehrádek vytvořeny dolipory - póry, jejichž obě strany jsou kryty membránovou čepičkou - parentosomem (dolipory nejsou vytvořeny u všech stopkovýtrusných hub, např. u rzí) • hlavní složkou vícevrstevné buněčné stěny je chitin Zdroje fotografií – bazidie: M. J. Carlile et S. C. Watkinson: The Fungi, Academic Press, London, 1994; dolipor: G. Langer (1994), Die Gattung Botryobasidium Donk (Corticiaceae, Basidiomycetes), Bibl. Mycol. 158: 1-459; http://www.uni-tuebingen.de/uni/bbm/mycology/botryoba.htm • v tomto je podobnost s vřeckatými houbami, ale zásadní rozdíl - bazidiospory se tvoří exogenně na stopkách vyrůstajících z bazidie - sterigmatech (nejčastěji po 4, ale počet může být 2–8) • vegetativní stélka - vláknité přehrádkované mycelium, spletením více myceliálních vláken vznikají pevné provazce, rhizomorfy nebo sklerocia Měřítko: (a) 0,5 µm, (b) 0,2 µm [USEMAP] [USEMAP] • klíčením bazidiospory vzniká haploidní primární mycelium (jednojaderné buňky, někdy při klíčení dělení jader rychlejší než růst přehrádek, ale takto vzniklá vícejadernost je dočasná); výjimečně tato fáze může chybět, pokud dojde již ke kopulaci bazidiospor (mazlavé sněti) => na sekundárním myceliu dochází k tvorbě plodnic (není časově a prostorově vázána, nemusí se tvořit hned a v místě somatogamie – naopak, dikaryotické mycelium může růst řadu let bez vytvoření plodnic; zde je zásadní rozdíl oproti vřeckatým houbám) • hyfy tvořící plektenchymatická pletiva v plodnicích jsou někdy označovány jako terciální mycelium, ačkoli se jedná stále o dikaryotické hyfy • z hlediska životního cyklu jsou Basidiomycota dikaryonty – značně omezena je délka života haploidního primárního mycelia a diploidní fázi představuje jediná buňka • pohlavní proces vede ke vzniku dikaryotického sekundárního mycelia – v něm probíhají konjugované mitózy spojené s tvorbou přezek (zajišťují rovnoměrné rozdělení + a – jader do dceřinných buněk; ne u všech skupin k tvorbě přezek dochází) R. Moore, W. D. Clark, K. R. Stern & D. Vodopich: Botany. Wm. C. Brown Publ., 1995. [USEMAP] • nepohlavní rozmnožování - tvoří se konidie, obvykle na dikaryotickém myceliu, ale dominujícím stadiem je u stopkovýtrusných hub teleomorfa • pro pohlavní rozmnožování je typické, že se vůbec nevytváří gametangia; nejčastějším pohlavním procesem je somatogamie dvou mycelií (vzácněji rovnou bazidiospor), u rzí se setkáme s gametosomatogamií (oplodnění hyfy spermacií) Životní cyklus stopkovýtrusné houby – primární a sekundární mycelium, tvorba plodnic a bazidií Zdroj: R. Moore, W. D. Clark, K. R. Stern & D. Vodopich: Botany. Wm. C. Brown Publ., 1995. [USEMAP] • bazidie je koncovou buňkou dikaryotické hyfy, oddělenou příčnou přehrádkou • karyogamie a meioza mohou bezprostředně navazovat v téže buňce, nebo může být odlišena probazidie (v ní dochází ke karyogamii) a metabazidie (místo, kde probíhá meioze) • dělení bazidií podle jejich stavby: nepřehrádkovaná holobazidie × přehrádkami rozdělená (podélně nebo příčně) fragmobazidie • dělení podle postavení vřeténka při meiozi: chiastická (vřeténko v příčné poloze, bazidie bývá "tlustá") × stichická (vřeténko v podélné poloze, bazidie obvykle štíhlá, protáhlá) Vlevo: Tvorba spor na stichické holobazidii lišky obecné Zdroj: E. Danell (1994): Cantharellus cibarius: Mycorrhiza formation and Ecology. Acta Univ. Ups. 35, 75 pp., Uppsala; http://www-mykopat.slu.se /Newwebsite/mycorrhiza/kantarellfiler/texter/rtf.htm Vpravo: Chiastická fragmobazidie rosolovky s dlouhými sterigmaty Zdroj: Jean Louis Émile Boudier: Icones mycologicae ou iconographie des champignons de France, principalement Discomycètes, 1904–1909; http://www.mushroomthejournal.com/greatlakesdata/Terms/steri702.html [USEMAP] • bazidie mohou vyrůstat přímo na myceliu, příp. z jiných buněk (např. teliospor u rzí nebo snětí), ale nejčastěji je jejich tvorba soustředěna do omezené vrstvy hymenia nebo se tvoří uvnitř plodnice v glebě i klíční pór, ale může být také na vrcholové straně spory) • z bazidií hymenomycetoidních jsou spory aktivně odmršťovány (balistospory), zatímco z gastroidních se pasivně uvolňují (tvorba těchto typů bazidií neodpovídá přesně skupinám rouškatých hub a břichatek) • bazidiospory jsou různého tvaru i velikosti, mají různé barevné reakce na chemická činidla (cyanofilní, amyloidní, dextrinoidní) – pomůcka při určování • spory jsou vždy jednobuněčné, většinou jednojaderné • klíčení bazidiospor – základní typ je klíčení hyfou (=> primární mycelium), kromě tohoto mohou z bazidiospor klíčit jednotlivé buňky (kvasinkovité buňky, konidie nebo sekundární spory, pouze u některých řádů ze skupin Pucciniomycetes a Ustilaginomycetes) http://pollen.utulsa.edu/Spores/basidiospores.html http://www.bsu.edu/classes/ruch/msa/mims.html • tvorba spor: haploidní jádra po meiozi projdou sterigmaty ven z buňky a obalí se buněčnou stěnou • místo, kde spora přirůstá na sterigma, se nazývá hilum (obvykle zde je [USEMAP] ekologie: • houby ponejvíce saprotrofní, z nichž řada má schopnost přejít fakultativně k parazitismu, ale i specializované skupiny biotrofních parazitů (rzi, sněti) • významná je symbióza s cévnatými rostlinami - mykorhiza (vzájemný podíl na výživě a ochraně, odumření jednoho partnera často vážně oslabí i druhého) – ektotrofní mykorhiza - hyfový plášť obaluje kořínky, houba proniká jen do mezibuněčných prostor (převládá u dřevin – viz foto, kořínky obalené hyfami muchomůrky) – endotrofní mykorhiza - hyfy pronikají do buněk rostlin, více u bylin • minimum je lichenizovaných hub, jen některé druhy (nejsou zde ohraničené taxonomické skupiny zahrnující lichenizované zástupce) • hospodářsky významné jsou kromě fytopatogenních parazitů houby rozkládající celulózu a lignin - "dřevokazné" houby • řada zástupců zejména "masitých" hub jsou vyhledávané jedlé houby, u některých jsou využívány halucinogenní látky výskyt: nalézáme je v různých suchozemských biotopech, často ve spojení s určitými porosty vyšších rostlin fosilie stopkovýtrusných hub známy ze starších třetihor, symptomy na cévnatých rostlinách přisuzované napadení parazitickými zástupci známy již z křídy http://cs.wikipedia.org/wiki/Mykorhiza [USEMAP] Pododdělení: AGARICOMYCOTINA • homogenní skupina, považovaná v současné době za vývojově nejodvozenější • bazidiospory klíčí vždy hyfou, nevytvářejí se kvasinkovité útvary (v přirozených podmínkách) • sekundární mycelium vzniká vždy somatogamií (hyfogamií), u většiny zástupců (jsou výjimky) se tvoří přezky a dolipory s perforovaným parentosomem • bazidiospory jednobuněčné, téměř vždy se tvoří plodnice (výjimkou je pár drobných řádů, ze zde zmíněných jen Filobasidiales) • výjimečně dochází k tvorbě konidií (anamorfního stadia), a to vždy na dikaryotickém myceliu, případně na plodnicích poznámka: se systémem této skupiny zřejmě víc než u kterékoli jiné "zamával" nástup molekulární taxonomie; je dost možné, že (až opadne prvotní nadšení "sekvence nade vše") se ukáže, že zařazení některých taxonů (přesuny mezi řády) je potřeba brát s rezervou :o) • v pododdělení Agaricomycotina se tvoří útvary nazývané plodnice (bazidiokarpy, bazidiomata); k tomu poznámka: plodnice v užším smyslu tohoto slova by měly obsahovat pohlavní orgány – podle tohoto užšího pojetí u stopkovýtrusných hub nejsou pravé plodnice • základní dělení na typy hymeniální a gastrální – hymeniální plodnice /obr. vlevo/ jsou charakterizovány přítomností hymenia (buď pokrývá celý povrch plodnice, nebo jen specializovanou část povrchu - hymenofor (lupeny, rourky, ostny, póry, lamely, i hladký hymenofor); v hymeniu se kromě bazidií tvoří sterilní buňky zakončující hyfy (cystidy aj.) – v gastrálních plodnicích /vpravo/ se bazidie tvoří uvnitř v glebě, obalené peridií http://en.wikipedia.org/wiki/File:Basidium_schematic.svg http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gleba_icon.png [USEMAP] • typy hymeniálních plodnic: – holothecium - rozlitá, kyjovitá, keříčkovitá, hymenium pokrývá celý povrch plodnice – pilothecium - plodnice jednoletá, s jednorázovým vývojem, diferencovaná na klobouk a třeň, hymenofor pokrývá spodní část klobouku; u plodnic tohoto typu se vytváří plachetky: velum universale, kryjící celou plodnici, z nějž po roztrhání zbývá pochva na bázi třeně nebo strupy na vrcholu klobouku, a velum partiale, kryjící mladý hymenofor, jehož pozůstatkem je pak prsten nebo pavučinka na třeni anebo cáry na okraji klobouku – krustothecium - plodnice s postupným vývojem (přirůstající), jedno- nebo víceletá, může a nemusí být členěna na klobouk a třeň, hymenofor pokrývá spodní část klobouku (nebo nerozlišené plodnice) L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999. Shora: kuřátka lososová, pavučinec šupinonohý (vlevo), muchomůrka císařka, hlinák červenající. [USEMAP] • typy gastrálních (gastroidních) plodnic (všechny uzavřené): – plektothecium - plodnice s roztroušenými bazidiemi – lysothecium, schizothecium - uvnitř plodnice jsou dutiny vystlané hymeniem – aulaiothecium - plodnice, do jejíhož nitra vrůstají lamely, pokryté hymeniem – klathrothecium - gleba je rozdělena větvenými lamelami a v době zralosti vynesena nahoru přídatným receptakulem Běžné typy gastroidních plodnic => (řády v popiscích dle historického systému) T. Kalina et J. Váňa: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii, Karolinum, Praha, 2005. [USEMAP] • plektenchymatická pletiva tvořící plodnice (prosenchym, pseudo-parenchym) jsou utvářena hyfami trojího typu: – základním typem jsou hyfy generativní (1) - tenkostěnné, větvené, přehrádkované, dávají vznik bazidiím – odvozené typy jsou pak hyfy skeletové (3) - tlustostěnné, nevětvené, nepřehrádkované – případně ještě vazbové = ligativní (2) - tlustostěnné, větvené, nepřehrád-kované, oproti skeletovým téměř nemají lumen => pletivo je pak monomitické (4; jen generativní hyfy, ty jsou vždy přítomny), dimitické (6; generativní + skeletové), amfimitické (5; generativní + ligativní) nebo trimitické (7; všechny tři typy hyf) Zdroj: R. Veselý, F. Kotlaba, Z. Pouzar: Přehled československých hub, Academia, Praha, 1972. [USEMAP] Třída: TREMELLOMYCETES houby s rozdělenou bazidií (fragmobazidií) a/nebo tvorbou kvasinkovitých stadií řád Tremellales – houby tvořící plodnice rosolovité konzistence, na jejich povrchu hymenium s bazidiemi • somatogamie => sekundární mycelium s přezkami, dolipory s parentosomy; řád Filobasidiales – nejasně vymezený řád, dikaryotické mycelium s přezkami a dolipory (ale bez parentosomu), holobazidie, tvorba kvasinkovitých stadií – Filobasidiella neoformans - v anamorfě Cryptococcus neoformans patogen, původce vážné nemoci na myceliu i tvorba konidií • bazidie příčně rozdělená s dlouhými sterigmaty – bazidiospory klíčí hyfou, konidiemi nebo sekundár-ními sporami • větš. dřevní saprotrofové, druhotně parazité, i parazité hub (Tremella - rosolovka) Vlevo: Chiastická fragmobazidie rosolovky s dlouhými sterigmaty Zdroj: Jean Louis Émile Boudier: Icones mycologicae ou iconographie des champignons de France, principalement Discomycètes, 1904–1909; http://www.mushroomthejournal.com/greatlakesdata/Terms/steri702.html Vpravo: Rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica) Foto P. Štefanovie, http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=56185 [USEMAP] Třída: DACRYMYCETES řád Dacrymycetales tvoří obvykle žluté nebo oranžové, rosolovité až tuhé, • dřevní saprotrofové – Dacrymyces (kropilka, bochánkovité plodnice), Calocera (krásnorůžek, keříčkovité plodnice) Krásnorůžek lepkavý (Calocera viscosa) Foto Ladislav Racko, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Calocera-viscosa/Parozkovec-lepkavy/Krasnoruzek-lepkavy/ID325 Kropilka (Dacrymyces sp.) Foto Tomáš Papoušek chrupavčité plodnice • na sek. myceliu tvorba přezek a doliporů s parentosomem • bazidie se vytvářejí v hymeniu na povrchu plodnice, jsou specifického typu – holobazidie rozvětvené ve dvě prosterigmata, nesoucí sterigmata se sporami – bazidiospory klíčí hyfou nebo konidiemi [USEMAP] Třída: AGARICOMYCETES houby s nerozdělenou bazidií (= holobazidií), obvykle netvoří kvasinkovitá stadia (neplatí absolutně, viz první řád) dle vývoje plodnic rozlišujeme houby rouškaté (dříve podtř. Hymenomycetidae), u nichž se bazidiospory tvoří na povrchu plodnice v povrchové vrstvě zvané hymenium (výtrusorodé rouško), jež tvoří kromě bazidií sterilní zakončení hyf: bazidioly, cystidy, hyfidie (vlákna, která jsou obdobou parafýz u vřeckatých hub) – bazidie hymenomycetoidního typu, spory až na výjimky aktivně odmršťovány (balistospory) – plodnice gymnokarpní (od počátku otevřené) nebo hemiangiokarpní (dočasně uzavřené 1 nebo 2 plachetkami - velum partiale, velum universale) druhým typem jsou břichatky (dříve podtřída Gasteromycetidae) – základní znak: angiokarpní vývoj plodnice – je uzavřená až do dozrání spor – bazidie gastroidního typu, bazidiospory pasivně uvolňovány (odlamují se ze sterigmat), roznášeny větrem, vodou, živočichy – povrch plodnice uzavírá většinou dvouvrstevná okrovka (peridie), samotný vnitřek plodnice pak tvoří teřich (gleba) – bazidie se tvoří volně v celém teřichu nebo na hymeniu, které pokrývá povrch jeho vnitřních prostor (komůrek) – během zrání se pletivo teřichu rozrušuje => shluky hyf tvořící kapilicium – k uvolnění spor dojde po rozrušení peridie a obnažení teřichu [USEMAP] řád Auriculariales – plodnice různých typů, konzistence rosolovitá nebo chrupavčitá (jednoduché typy netvoří plodnice, jen myceliální povlaky s tvorbou bazidií), na jejich povrchu hymenium • na sekundárním myceliu mohou a nemusí být vytvořeny přezky a dolipory • fragmobazidie různých typů, příčně nebo podélně přehrádkované (mohou být i nepravidelně dělené – Patouillardina má bazidie dělené nepravidelně podélně i příčně), zřetelná diferenciace na probazidii a metabazidii – bazidiospory klíčí hyfou, konidiemi nebo sekundárními sporami, tvoří se i kvasinkovité buňky • především saprotrofové, nejčastěji na dřevě (Hirneola - ucho, Auricularia - boltcovitka, Exidia - černorosol, Pseudohydnum - rosolozub), vzácněji parazité Vlevo: boltcovitka mozkovitá (Auricularia mesenterica); vpravo: černorosol bukový (Exidia nigricans). Zdroj: L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999. [USEMAP] řád Cantharellales – gymnokarpní holo- nebo pilothecia s různým typem hymenoforu (hladký, lamelovitý, ostnitý aj.) • především mykorhizní houby, případně dřevní saprotrofové až fakultativní parazité • plodnice keříčkovité - Clavulina (kuřátečko) nebo kloboukaté s lamelami - Cantharellus (liška) či ostny - Hydnum (lišák) Nahoře: liška obecná (Cantharellus cibarius) Foto Ladislav Pomšár, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Cantharellus-cibarius/Kuriatko-jedle/Liska-obecna/ID231 Dole: kuřátečko popelavé (Clavulina cinerea) Foto Jiří Polčák, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Clavulina-cinerea/Konarovka-popolava/Kuratecko-popelave/ID194 Vlevo: lišák zprohýbaný (Hydnum repandum) Foto Ján Šuvada, http://www.nahuby.sk/atlas-hub /Hydnum-repandum/Jelenka-poprehybana /Losak-zprohybany/ID169 [USEMAP] řád Phallales – klathrothecia zakládající se podzemně na rhizoidálním myceliu, během vývinu prorážející na povrch • teřich má přídatnou strukturu zvanou receptakulum – má úlohu nosiče, který dozrávající teřich vynese na povrch (tlakem rostoucího receptakula praská peridie původně kryjící plodnici) – na povrchu zralého teřichu se vytvoří mazlavá páchnoucí hmota, lákající mouchy aj, hmyz, který pak roznáší spory • půdní saprotrofové - Phallus (hadovka) řád Geastrales – plodnice jsou schizothecia krytá vícevrstevnou okrovkou – exoperidie záhy praská, hvězdicovitě se rozestupuje a obnažuje teřich krytý tenkou endoperidií (ta praská za zralosti) • saprotrofní na lesních i nelesních stanovištích - Geastrum (hvězdovka) Vlevo: hvězdovka brvitá (Geastrum fimbriatum) Foto Jan Gaisler, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Geastrum-fimbriatum /Hviezdovka-strapkata/Hvezdovka-brvita/ID157 Foto vpravo: L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999. Hadovka smrdutá (Phallus impudicus) [USEMAP] řád Gomphales – rouškaté houby s holothecii kyjovitými (Clavariadelphus - kyj) nebo keříčkovitými (Ramaria - kuřátka) • mykorhizní houby nebo půdní či dřevní saprotrofové • na základě molekulárních analýz řazeny do příbuznosti Phallales a Geastrales Kuřátka květáková (Ramaria botrytis) Foto Viliam Ridzoň, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Ramaria-botrytis/Strapacka-koralovita/Kuratka-kvetakova/ID635 Kyj Herkulův (Clavariadelphus pistillaris) L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999. [USEMAP] řád Hymenochaetales – gymnokarpní krustothecia s pórovitým hymenoforem (vzácněji lamelovitým nebo hladkým) • dřevní houby, saprotrofové i vážní parazité dřevin - Phellinus (ohňovec), Inonotus (rezavec) řád Thelephorales – rozlité nebo kloboukaté plodnice s hladkým nebo ostnitým hymenoforem • především mykorhizní houby - Thelephora (plesňák), Sarcodon (lošák) Vlevo: rezavec lesknavý (Inonotus radiatus, Hymenochaetales) Foto Standa Jirásek, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Inonotus-radiatus /Rysavec-lucovy/Rezavec-lesknavy/ID602 Vpravo: lošák jelení (Sarcodon imbricatus, Thelephorales) Zdroj: D. Dvořák, P. Hrouda: Ježaté houby / lošáky a korálovce, Brno, 2005. [USEMAP] [USEMAP] řád Polyporales zahrnuje houby laicky označované "choroše" – většina druhů tvoří gymnokarpní krusto-thecia, obvykle bokem přirostlá a často víceletá, s pórovitým nebo lamelovitým hymenoforem • dřevní houby, saprotrofové nebo fakultativní (i obligátní) parazité • charakterističtí zástupci: Fomes a Fomitopsis (česky obojí troudnatec, kopytovité plodnice), Daedalea (síťkovec, protažené až lamelovité póry), Ganoderma (lesklokorka), Trametes (outkovka); některé druhy jsou v mládí jedlé, např. Laetiporus (sírovec) – "květákovité" plodnice tvoří Sparassis (kotrč) Kotrč kadeřavý (Sparassis crispa) L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999. Vpravo nahoře: outkovka pestrá (Trametes versicolor) Foto Juraj Komár, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Trametes-versicolor/Trudnikovec-pestry/Outkovka-pestra/ID764 Dole: sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) Foto Sloník :o) [USEMAP] [USEMAP] – vlastní rod Polyporus (choroš) - houby s dobře odlišeným třeněm a kloboukem a pórovitým hymenoforem – Lentinus (houževnatec) s lupenitým hymenoforem (vznik paralelně s lupeny hub řádu Agaricales - příklad evoluční konvergence) – kromě výše uvedených zahrnuje i dřevní saprotrofy nebo fakultativní parazity tvořící rozlité plodnice s hymeniem na povrchu; hymenofor hladký (příkladem je rod Phanerochaete - kornatec), případně ostny nebo póry Choroš zimní (Polyporus brumalis) Foto Ján Šuvada, http://www.nahuby.sk/atlas-hub /Polyporus-brumalis/Trudnik-zimny /Choros-poloplastvovy/ID1824 Houževnatec tygrovaný (Lentinus tigrinus) Foto Jiří Polčák, http://www.nahuby.sk/atlas-hub /Lentinus-tigrinus/Huzevnatec-tigrovany/Houzevnatec-tygrovany /ID1590 Kornatec krvavý (Phanerochaete sanguinea) Foto Oldřich Roučka, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Phanerochaete-sanguinea/Kornatec-krvavy/Kornatec-krvavy/ID1773 [USEMAP] [USEMAP] [USEMAP] řád Agaricales – nejpočetnější řád, gymnokarpní nebo hemiangiokarpní pilothecia (u různých druhů různá tvorba velum partiale nebo velum universale), hymenofor u naprosté většiny zástupců lupenitý • patří sem řada rodů obsahujících vyhledávané jedlé houby – Macrolepiota (bedla), Agaricus (pečárka, žampion), Armillaria (václavka), některé druhy rodů Tricholoma, Lepista (čirůvky) aj. • stejně významné jsou ale i jedovaté houby z rodů Amanita (muchomůrka), Entoloma (závojenka), Inocybe (vláknice) nebo Cortinarius (pavučinec) Foto Ladislav Tábi, http://www.nahuby.sk /atlas-hub/Entoloma-sinuatum /Hodvabnica-velka/Zavojenka-olovova/ID113 Zleva muchomůrka jízlivá (Amanita virosa), závojenka olovová (Entoloma sinuatum), nahoře vláknice načervenalá (Inocybe erubescens), dole pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) L. Hagara, V. Antonáín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999. [USEMAP] Amanitaceae (muchomůrkovité) - vedle smrtelně jedovatých hub i dobré jedlé druhy (růžovka = masák) Entolomataceae (závojenkovité) - i zde jsou vedle jedovatých druhů i dobré jedlé (např. podtrnka) Cortinariaceae (pavučincovité) - nejrozsáhlejší a na určování nejobtížnější skupina, řada jedovatých druhů, stejně jako v čeledi Inocybaceae (vláknicovité) nejdůležitější čeledi: Agaricacaeae (pečárkovité) - sem patří pečárky (žampiony) a bedly Psathyrellaceae (křehutkovité) - sem patří většina hnojníků, jejichž spory se uvolňují díky autolýze plodnic Tricholomataceae (čirůvkovité) - čirůvky a strmělky; do širšího okruhu patří špičky, helmovky, václavky, šťavnatky (dnes v rámci jiných menších čeledí) Pečárka polní (Agaricus campestris), hnojník inkoustový (Coprinopsis atramentaria), čirůvka fialová (Lepista nuda) Foto Erik Brozmann, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Coprinopsis-atramentaria/Hnojnik-atramentovy/Hnojnik-inkoustovy/ID97 Foto Jiří Polčák, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Lepista-nuda/Povabnica-fialova/Ciruvka-fialova/ID507 Hagara et al.: Houby, Aventinum, Praha, 1999 [USEMAP] • do řádu Agaricales jsou aktuálně řazeny břichatky tvořící podzemní nebo pozemní schizothecia – brzy se rozpadá exoperidie, endoperidie se otvírá až za zralosti pórem nebo praská, někdy spodní část plodnice zůstává sterilní (tzv. subgleba) – zástupci jsou většinou saprotrofové na nelesních stanovištích, vzácněji rostou i na dřevě - Lycoperdon (pýchavka), Bovista (prášivka) • odvozený typ: pozemní schizothecia, v mládí krytá tenkou blankou (epifragmou) – plodnice v dospělosti nálevkovité, epifragma praská a obnažuje na dně "nálevek" teřich, jenž se mezitím rozpadl na několik tělísek - peridiol (peciček) – každá peridiola obsahuje jednu komůrku teřichu (nedochází k tvorbě kapilicia), je přichycena ke stěně (= peridie) vláknitým poutkem (funikulus) => za deště nacucání => vymrštění peridioly a její uchycení někde venku – saprotrofové na půdě nebo dřevě - Cyathus (číšenka), Crucibulum (pohárovka) Vlevo střechan bedlovitý (Chloro-phyllum agaricoides) – přechodný typ mezi rouškatou houbou a břichatkou; vpravo pýchavka (Lycoperdon sp.) a pohárovka obecná (Crucibulum laeve) Hagara et al.: Houby, Aventinum, Praha, 1999. L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Praha, 1999. [USEMAP] řád Boletales – hemiangiokarpní (vytvořeno velum partiale) nebo gymnokarpní pilothecia s hymenoforem rourkatým, vzácněji lupenitým (snadno se odděluje od dužniny klobouku) • převážně mykorhizní houby – největším rodem je Boletus (hřib), dále rody Suillus (klouzek), Xerocomus (suchohřib) nebo Leccinum (kozák); z lupenitých mají význam Gomphidius (slizák) nebo Paxillus (čechratka) Zleva hřib hnědý (Imleria badia, dříve Boletus badius), klouzek modřínový (Suillus grevillei), nahoře slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus), čechratka podvinutá (Paxillus involutus) Foto Yvona Janotová, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Boletus-badius/Suchohrib-hnedy/Suchohrib-hnedy/ID673 Foto Ivan Belay, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Suillus-grevillei/Masliak-smrekovcovy/Klouzek-slicny/ID276 Foto Pavol Kešeľák, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Gomphidius-glutinosus/Sliziak-mazlavy/Slizak-mazlavy/ID609 Foto Ondrej Líška, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Paxillus-involutus/Cechracka-podvinuta/Cechratka-podvinuta/ID21 [USEMAP] • do řádu Boletales jsou aktuálně řazeny břichatky tvořící na rhizoidálním myceliu pozemní nebo částečně podzemní plektothecia s tuhou peridií – čeleď Sclerodermataceae – saprofyté v lesích i mimo ně, některé druhy mykorhizní - Scleroderma (pestřec) • s hřiby je příbuzná i resupinátní rouškatá houba neblaze proslulá v budovách - Serpula lacrymans (dřevomorka domácí) Nahoře pestřec obecný (Scleroderma citrinum) L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999. Dole dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) Foto Pavel Brůžek, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Serpula-lacrymans/Drevokaz-slzivy/Drevomorka-domaci/ID63 [USEMAP] [USEMAP] řád Russulales – pilothecia gymnokarpní (vzácně s vyvinutým velem) • charakteristickým znakem řádu je přítomnost sférocytů (dříve sférocyst) - kulovitých buněk, vzniklých přeměnou buněk hyf (hyfy zde netvoří přezky); dužnina je pak křehká, lámavá • převážně mykorhizní druhy, u nás zástupci dvou velkých rodů - Russula (holubinka) a Lactarius (ryzec), jenž je kromě sférocytů charakteristický ještě roněním mléčné tekutiny při poranění (může za to přítomnost mléčnic v pletivu – u holubinek jsou také vytvořeny, ale bez obsaženého "mléka") Ryzec ryšavý (Lactarius rufus) Foto Milan Zajac, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Lactarius-rufus/Rydzik-rysavy/Ryzec-rysavy/ID585 Holubinka vrhavka (Russula emetica) Foto Božena Kuzmová, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Russula-emetica/Plavka-skodliva/Holubinka-vrhavka/ID470 [USEMAP] do řádu Russulales jsou aktuálně řazeny i některé "choroše" (Heterobasidion - kořenovník, "metla" smrkových kultur), houby s plodnicí resupinátní (Stereum - pevník), keříčkovitou (Hericium - korálovec) nebo kloboukatou s ostnitým hymenoforem (Auriscalpium - lžičkovec) Nahoře zleva: Lžičkovec šiškový (Auriscalpium vulgare) L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999. Korálovec ježatý (Hericium erinaceus) Foto Yvona Janotová, http://www.nahuby.sk/atlas-hub /Hericium-erinaceus/Koralovec-jezovity /Koralovec-jezaty/ID198 Dole zleva: Kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosum) Foto Lukáš Faturík, http://www.nahuby.sk/atlas-hub /Heterobasidion-annosum/Korenovka-vrstevnata/Korenovnik-vrstevnaty/ID201 Pevník chlupatý (Stereum hirsutum) Foto Standa Jirásek, http://www.nahuby.sk/atlas-hub /Stereum-hirsutum/Pevnik-chlpaty /Pevnik-chlupaty/ID425 [USEMAP] Pododdělení: USTILAGINOMYCOTINA Třída: USTILAGINOMYCETES pozn.: dnes je této třídy řazen i řád Urocystidales, zahrnující rody, patřící v tradičním systému k mazlavým snětím řád Ustilaginales - sněti prašné jsou obligátní parazité se silně redukovanou haploidní fází • sekundární mycelium vzniká kopulací primárních mycelií nebo primárního mycelia s bazidiosporou nebo dvou sekundárních spor (vypučivších z bazidiospory); často se tvoří kvasinkovité stadium nahrazující primární mycelium • sekundární mycelium - jednoduché póry, tvorba přezek, intercelulární mycelium s haustorii (řídčejí intracelulární) • vysoce specializovaní (nejen na hostitele, ale i jen na některé nadzemní orgány - listy, květy aj.) parazité cévnatých rostlin – druhy rodu Ustilago (na travách, nahoře vlevo U. tritici, vpravo U. maydis), Anthracoidea caricis (na ostřicích, foto vpravo) http://www.broadinstitute.org/news/169 Foto Carl Farmer, http://www.nature-diary.co.uk/2008/06-11.htm [USEMAP] • pohlavní rozmnožování: netvoří se plodnice, na dikaryotickém myceliu se tvoří tlustostěnné teliospory (= chlamydospory) => v nich dojde ke karyogamii => vyklíčí tzv. promycel => v něm meioza - stává se metabazidií (příčně přehr.) => tvorba bazidiospor = sporidií (každé jádro v metabazidii se ještě mitoticky rozdělí na 2 => přejdou do bazidiospor) => ty pak spolu kopulují rovnou anebo kopulují buňky z nich vypučivší => vyrůstá dikaryotické mycelium => infekce => časté napadení embrya, po vyklíčení sněť prorůstá rostlinou a projeví se až v dospělosti přeměnou obsahu plodu v masu teliospor • nepohlavní rozmnožování: hyfy prorážející na povrch hostitele odškrcují dikaryotické blastospory => další infekce [USEMAP] Třída: EXOBASIDIOMYCETES taktéž parazitické houby, na rozdíl od třídy Ustilaginomycetes mají holobazidie řád Exobasidiales – vysoce specifičtí parazité, mezibun. mycelium s haustorii • holobazidie se tvoří na povrchu hostitele • napadají zástupce některých čeledí rostlin (způsobují nádory, skvrny na listech, deformace) Exobasidium vaccinii (plíška brusinková) – červenobílé skvrny na brusnicích Foto Witold Wójciak, http://www.grzyby.pl/gatunki/Exobasidium_vaccinii.htm [USEMAP] řád Tilletiales - sněti mazlavé jsou obligátní parazité, odlišní v mnohém od snětí prašných: • nevytváří se primární mycelium, na dikaryotickém myceliu primitivní dolipory (ale ještě i jednoduché póry) • na dikaryotickém myceliu se též tvoří teliospory (chlamydospory), z nichž klíčí promycel – meioza někdy v něm a někdy už v teliospoře => pak přesun haploidních jader do promycelu => z něj se tak stává holobazidie (promycel je tedy už vlastně metabazidií) => tvorba bazidiospor => kopulují ještě na bazidii pomocí kopulačních kanálků => přesun jádra z jedné do druhé => ta pak vyklíčí hyfou nebo sekundárními sporami (nikdy pučením) • hostitele infikuje dikaryotická hyfa, nejčastěji v půdě při klíčení rostliny (infekce není předem v embryu!) [USEMAP] • obligátní parazité cévnatých rostlin, v napadených orgánech často vytváří při tvorbě teliospor páchnoucí ložiska se zbytky hyf (druhy rodů Tilletia aj.) http://www.viarural.com.ar/viarural.com.ar/insumosagropecuarios/agricolas/agroquimicos /rizobacter/aa-enfermedades/tilletia-caries-01.htm Foto B. Goates, http://www.apsnet.org/online/archive/1998/barley81.htm Vlevo pšeničné klasy napadené Tilletia caries (= T. tritici); vpravo teliospory Tilletia controversa. Poznámka: tzv. bazidiogenní kvasinky, známé jako anamorfy Sporobolomyces, byly některými autory řazeny k řádu Tilletiales, leč podle aktuálních poznatků se jedná o anamorfy hub z pododdělení Pucciniomycotina Pododdělení: PUCCINIOMYCOTINA Třída: PUCCINIOMYCETES (UREDINIOMYCETES) řád Pucciniales (Uredinales) - rzi jsou obligátní biotrofní parazité rostlin • intercelulární mycelium vysílá haustoria do buněk hostitele => způsobují hypertrofie, hyperplazie • na myceliu jsou jednoduché póry (nejsou vytvořeny dolipory), hyfy bez přezek • netvoří se plodnice, zato se vytváří několik typů nepohlavních spor • většina druhů během svého životního cyklu střídá hostitele (heteroecické, dioecické = dvoubytné), některé druhy prožijí celý životní cyklus na jednom hostiteli (autoecické, monoecické = jednobytné) • řada druhů má životní cyklus zkrácený o jednu nebo více fází • pravděpodobně se jedná o nejprimitivnější stopkovýtrusné houby – hyfy nemají přezky a dolipory, dlouhá haploidní fáze (u mikrocyklických rzí je jedinou formou vegetativní stélky), gameto-somatogamie, více stadií nepohlavních spor • parazité cévnatých rostlin - druhy rodů Puccinia (na travách aj., různí mezihostitelé), Uromyces (na bobovitých aj.), Phragmidium a Gymnosporangium (na růžovitých) vývojový cyklus dvoubytné rzi: na mezihostiteli bazidiospora vyklíčí v hyfu => haploidní mycelium infikuje tkáně => pod svrchní epidermis se tvoří ložisko - spermogonium (ozn. 0) => na něm se z hyf odškrcují spermacie - samčí gamety spolu s gametami se vytváří sladký "nektar“; ve spermogoniích vyrůstají také receptivní hyfy => hmyz sající "nektar" na ně přenese spermacie => oplození => dikaryotická buňka => sekundární mycelium => vytvářejí se a epidermis prorážejí ložiska - aecia (prášilky, označ. I) => aeciospory => infekce hlavního hostitele (u auto-ecických rzí téhož hostitele) => vývin dikaryotického mycelia => tvorba ložisek - uredií (II) => uredio-spory => další šíření nákazy během vegetační sezóny => před dozráním hostitele se vytvoří ložiska - telia (III) => teliospory - oproti krátce žijícím a ihned klíčícím urediosporám jsou sporami přetrvávajícími a nejsou infekční => v teliosp. karyogamie - fungují jako probazidie => vyklíčí z nich bazidie (příčně přehrádkované) => zde meioza => bazidiospory (IV) [USEMAP] http://www.botany.hawaii.edu/faculty /wong/Bot201/Basidiomycota /Uredinomycetes/Uredinomycetes.htm (řez spermog. + aecia, teliosp. + bazidie) http://www.botany.hawaii.edu/faculty /wong/BOT135/2009/Lecture07 /Lect08.htm (spermogonia, uredia + řez ložiskem, telia + řez ložiskem) Vlevo nahoře spermogonia s kapkami nektaru, dole aecia, uprostřed řez listem s ložisky Puccinia graminis. Vpravo nahoře uredia a řez ložiskem Puccinia graminis, pod nimi teliospory a telia Puccinia graminis, dole telia Gymno- sporangium sp. na cypřišku a bazidie vyrůstající z teliospory. [USEMAP] řád Septobasidiales – specializovaní parazité (nebo symbionti?) červců • mycelium porůstá povrch rostliny, proniká haustorii do těla červce – zde získává živiny, které on saje z rostliny; naopak je chráněn několikavrstevnou strukturou, kterou hyfy na substrátu vytvářejí • na povrchové vrstvě tvorba hymenia (příčně přehrádkované bazidie) a spor – roznáší je hmyz pronikající z hyfové struktury ven Foto Heino Lepp, http://www.anbg.gov.au/fungi/images-captions/septobasidium-sp-0201.html http://www.anbg.gov.au/fungi/ecology-invertebrates.html Vlevo houba pokrývající povrch větve s přisátými červci; vpravo schematický průřez – rezavá větev, okrové tělo červce, modrý „chobotek“, kterým nasává živiny, hnědé mycelium porůstající větev, červené hyfy vrůstající do těla červce. [USEMAP]