Jak nám zpívají slf nadi?
Výsledky projektu Nářečí českých strnadů
Lucie Diblíkova1, Jiří Svoboda1, Zdeněk Vermouzek2, Petr Procházka3, Adam Petrusek1, Tereza Petrusková1
bulíku, slyšel Jsi, že \ Ptáka roku 2011 vyhráli] . strnadi obecni? /
Pi^ák roku 2011    Zpěv synoda obecného
Strnad obecný
{Emberiza citrinella)
rA proč? Vždyť j ich) je všude dost?
		kontová f ráz* {
	.    .    i   *   *■ 1	
	>   l   >   %   ) l> >	
0 5 l.ů
Právě že jich nějak ubývá..
A Julfku, všiml sis, že maji dialekty?
i   i   i   i   i i
Jasno, toho si všlmnei skoro každý. Stači poslouchat...
výchoonI a zApaoní skupin* dialektů
etmad ob&cný Emberiza cirrineUa
Zdá se, že hranice mezi skupinami probfhá Dánskem a Německem.
A co Česko? Tam to s hraničil vypadá také ^slibně...
# zapadni «t(upin» DWtktt východní tkupine dalaktú ■mihni zpéváD
* n*iahii»ny fliala W
.      výsicylOntoMu v rimc státu. pf#*ňé;4i lokalizace neznámě
**^ľ1LH-liii
Východní
Už Salomonsen (1935) si všiml, že strnadi ve
Evropě zpivaji jinak J .než v zapadnu
je lze rozdělit na^\ alektové skupiny, J levéděl- y
To tedy slyším prvně, povídej..
Ale že
dvě dialektové to Jsi nevěděl...
fPáni, to Je bodůl A těch dialektů co tu máme. Jak se to všechno stihlo
DIALEKTY STRNADA OBECNÉHO V ČR
podia proprietu .NIMI ruských »trn»au"
Přesnél A to byl právě ciP projektu Nářečí česky
rnadu, který do výzkumu/ \nasbirat tak rychle?/ zapojil veřejnost. Pojď se .podívat, jak to dopadlo...
f No zapojilo se přes    lidi, kteří | za      měsíců na své kamery, telefony a fotoaparáty nahráli a pomoci internetu poslali přes/
.neuvěřitelných nahrávek.
VYCHOONI A ZAMAMI MUMMA OlALflKTÚ
i že se ta hezky rýsuje.
_ I /kam jdeš prosím tě)/ Ale-- Vedle mn« 1 | ^stímfoťákem? hnízdí strnad, tak
ho jdu taky nahrát!
mi.
Protože pr dále
I INTRODUCTION ^ I Habitat loss and I fragmentation caused by I anthropogenic influences have been identified as the primary factors responsible for the global decline in biodiversity {Saunders et al. 1991). Humans affects larger areas and secondary forests formed following logging continue to cover larger areas in many countries. The composition and structure of tropical forests and their soils ' ;<M-.w.... are altered as a jjjtefrfoj  result of these
Avifaunal recovery followin shifting cultivation
Kateřina Tvardíková Katedra Zoologie
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Entomologický ústav AV ČR
■^e (here cimiior patternsfo^
e data analyzed here are the lis of 80 one-hour sur during which we identified nriivktuals comprising pectes, Poini counts recon 94 apeciM from 1E egisl rations, llne-iran method recorded 82 am 679 registrations. Misfitting added only 3 species.
Different methods tvcaled similar results in >oih forest types. However, both methods provided differs nl pa tt e rn s cumulative curves (Fig Similarity Indices \->n samples taken al different period were qwte iow (0.1 ndlcaiing thai effect of tin day on apparent composition and sounds was quite high.
Most foraging dietary guilds lhal ware recorded in sufficient numbers exhibited differences in their bundsnce between habitats, with the overall pattern being broadly similar for point count and transact i
2 ■ G"
	1
+11	i-I:
AHhough p»ni counli recorded mora brrd* overall, and showed net i?#r? ts mom speoes in primary forest I ine-transed rrwHK lĚCorderi more birds in primary growth síta Higher sampling offort Euen the h-itůreCfion to/esi type and mcärmd nifirjni fGLMM. ^-1 99*. p=0.lH3|
FR=trugivor*. iN^iniactivore. 1 »unöerettrey 2=KWS»to/&y. 3=canopy Canopy dwelling frugivoras were more abundant In pnmory forest At nesctivorsa w*re conetstanUy moc I In primary tereat 30 species were moonled m prnisry fewest only. 7 in wcondary and 60 in
O)
S* CD
TO
(0
^ a day in**0
6<c
Mes)
# CONCLUSION
■ This study reports low levels of I similarity between the species composition of primary forest and older (small scale) secondar forest following shifting cultivation.
7-10 years old secondary growth of small scale appears to be less j  suitable than primary forest, mainly for insectivorous birds.
[ Acknowledgment: This study was conducted during Practice la of Tropical Ecology, Tne course was Hold in Papua New Guinea in Blrurtang Revearch Centre and funded by Faculty of Science Unlvsrzity of South Bohemia I am very grateful to Martina Balzarova (student of PtF JU). Chffson Indigel {PNG student) Amos Gibson (PNG student) and Paul Igag (PNG ornithologist] wno participated m data collection and Dtfd hdentifkatiOiV
Centre for
Ecology & Hydrology
NATURAL ENVIRONMENT RESEARCH COUNCIL
WARWICK
@EllieSp_
Using Entomopathogenic Fungi to Control the Greenhouse Whitefly: Developing a Standardised Bioass
Eleanor Spence1     ■ spefSlceh.ac.uk
Dave Chandler1, Steve EdgingtonJ, Shaun D Berry', Gareth Martin5, Claus Svendsen2 and Helen Hesketh-
H
Background
As one of the most serious global insect pests, greenhouse whitefly cause severe crop losses by sucking plant sap, excreting honeydew and vectoring plant viruses.
Insecticide resistance and concerns for loss of insect biodiversity with the use of conventional synthetic pesticides have resulted in the need for alternative approaches to pest control.
One of the potential alternatives for whitefly control is the use of entomopathogenic fungi (EPF).
Bioassay development of whitefly is not straightforward. Currently, there is no standardised method used to test lethality of EPFs on whitefly nymphs. This study aims to develop a bioassay using a pressurised spray tower with ^a standardised protocol to allow long term assessments of EPFs.
1) Do Nymphs move?   2) Even Spray?
10-20 adults caged for 14 hours at
24°C on 177mm2 in the middle of
the lateral side of a leaf.
Eggs left to develop to third instar
nymphs.
First instar whitefly will crawl to a preferred location. Area occupied after migration was measured on a horizontal and vertical plane.
lmL 0.01% dye solution sprayed onto 5x 13mm diameter central coverslips at pressures of 15, 20 and 25PSI.
Light absorbency at 634nm of 200ul washed samples taken from each coverslip was determined using a spectrophotometer. Volume on each cover slip was calculated using a standard calibration curve of the stock solution.
CD
(2><X><X>
Yes!
No significant difference between volume deposited on each counter atl5or20PSI.
Uniform coverage for the central 1590.4mm2
Droplet size was smallest for 20PSI.
jure : Volume deooslted on eat" roves, ip (l-Sl after Deinel ■avedwith lml of ay* at 15.20 öf Z5PSI.
4
The spray tower: a gravity feed spray gun attached to a 240mm acrylic cylinder and powered by a mini compressor. Design inspired by Mascarin et al.(ZD13) [1]
3)Bioassay
lml 1 x 107spore ml/1 of 18 EPFs was sprayed onto whitefly nymphs at 20PSI.
Plants were kept at 24°C at 16:8H photoperiod. High humidity maintained for 48H. Mortality observed every 48H for 2 weeks. Infected nymphs appeared pink, brown or white.
Mortality and rate of kill was significantly different for different isolates.
4)Repeatable?
lmL of each treatment was also sprayed onto a 20x20mm coverslip. Coverslips were washed in lmL 0.03% Tween 80*.
Appropriately diluted solutions were spread across Sabouraud Dextrose Agar in 9cm Petri dishes. Dishes were incubated 25°C in the dark for 5 days before colony forming units were counted and dose (spores mm'] was calculated.
Yes!
Fifure.2 * mortality over 2 v*e«es of whtterly nymphs I
after being sprayed with imi of 1»10' spores ml I of 1ft ^different EPFs. Control mortality ■ 3*
Deposition ranged from 9.1xl04- 1.6x10sspores ml"1 143-347 spores mm'2).
No significant relationship between number of spores received and total proportion mortality.
Conclusions
Restricting area of leaf available for adults to lay eggs ensured third instar nymphs were within the central 1590.4mm2 which received uniform coverage of solution, despite the migration of first instar nymphs.
The sprayer delivered 252± 51 fungal spores/mm, equivalent to 2.5 xlO12 spores per hectare. Control of whitefly using EPFs requires at least 10l2-1014spores/ha [2].
The variation in dose for each spray had no effect on whitefly mortality.
Combining the sprayer calibration and bioassay method ensures a reliable and applicable approach to test efficacy of whitefly pesticides. This method is also applicable to other whitefly pests (e.g. Bemisia tabaci), which threaten food production in developing countries.
References:
[1] Mascarin, GM, Quintela, ED, Silva, EG & Arthurs. SP (2013). Precision Micro-Spray Tower for Application of Entomopathogens. Bioassay. 8(1), 1-4.
[2] Wraight, SP & Carruthers, Rl (1999). Production, Delivery, and Use of Mvcoinsecticides for Control of Insect Pests on Field Crops. In Biopesticides (pp. 233-270).
El My website
NERC
PARI    □ - BASF
m  m ™^ ■        Wo create chemistry
!Life Sciences Department, University of Warwick 4BASF Corporation
^Centre for Ecology &Hydrology 5BASF pic
'Centre for Agriculture and Biosciences International
Entomopathogenic fungi as biocontrol agent against the bulb mite, Rhizoglyphus robini
Konopická, Jana12; Zemek, Rostislav2; Bohatá, Andrea'; Nermuť, Jiří2; Mráček, Zdeněk2; Palevsky, Eric3
1 University of South Bohemia, Faculty of Agriculture, Department of Plant Production, České Budějovice, Czech Republic
2 Biology Centre of the Czech Academy of Sciences, Institute of Entomology, České Budějovice, Czech Republic
3 Newe-Ya'ar Research Center, Agricultural Research Organization, Ramat Yishay. Israel
rr r
BIOLOGY CENTRE
ASCR
BACKGROUND
The bulb mite. Rhizoglyphus robini (Claparede) {Atari Acaridae). is considered one of the most serious pest of onion, garlic and ornamentals such as lily, tulips and hyacinths (Diaz ef ai 2000). The pest is also a vector of plant pathogens, e.g. Fusarium oxysporum. The management of this past is still based almost entirely on broad-spectrum chemical pesticides. Thus, the search for environmentally safe alternative control strategies is very important. Efforts to develop biocontrol techniques for bulb mites have been undertaken in many countries and mostly involved the use of soil-dwelling predatory mites, e.g. Gaeo/ae/aps ecuferrer(Canestrlni) (Acari: Laelapldae) (Lesna et Ml. 1996). Besides using predatory mites, many species of entomopathogenic fungi (EPF) attack Acari and can be used for biological control of mite pests (Chandler ef af. 2000)
MATERIAL AND METHODS
Monitoring
• Monitoring of EPF was realized in the Czech Republic (5 localities) and Israel (4 localities). 5 samples were collected from different onion or garlic fields at each locality. The selective medium with dodine was used for isolation of EPF (Chase et ai. 1986).
- The EPFs were identified base on macro- and mlcramorphology markers and supplemented by genetic analysis. Quantitative assessment of Individual EPF genus'species occurrence was performed by counting of CFU (colony forming units) per 1 g of soil sample. Data was statistically evaluated using MANOvA.
BEE
I 'r'll
locality	Field	GPS	Locality	Field	GPS
Harduf	onion	32 7 76000N, 3S 169791E	Donov	garlic	49.2157B9N. 14.7;36L5E
Sdehu Nacium	onion	il SSU280N. 35-Í769J4E	Radomysl	onion	49.31698SN, 15 9461S2t
Gain-	onion	}2.&31341N,35.444345E	MMinct	Onion	4 0.6 999a 2 N, 14.589516E
st Ellyahu	garlic	32.435397N. 35 51)3811	Holence	onion	49 096081N. 14 7868S2E
			Mlyn Podhofa	onion	49 420356N. 13.371508c
Bioassay
• Twenty selected strains of EPF were used for bioassay against R. robini females.
- The commercial mycopesticides and patented strain CCM 8367 were used as reference strains.
• Four females were placed in one individual well in 24-well plates.
• Three replication for each strain were prepared.
• Spore suspension (1.00 * 10T per 1 ml) was applied to Individual plates using Potter spray tower (pressure 0.5 bar, volume 2 ml)
• Females in the control variant were treated with a solution of 0.05% Tween 60.
• The mites were Incubated at 25 *C end mortality was assessed after 4 days.
• Data were statistically evaluated using the one-way analysis of variance (ANOVA).
Reference strains	Israel strains		Czech Republic strains
Mrtll fc ■ MrfwAinum t ■ j     . -	a-.' Ml-a             IMBI-IjVlMMfM itrrtnFSi        MfT 01 > *trW*lriu	la. Horüvt in taaApefmn. Glitt	MET 05 ■ M eoaeptlce. M«Jric< m ft M - m apsaalee aisaieiel
	MtT ■ • *» i-.'pj.-'-i   T-. u. ■ ■Ml 64 - m onueofíoe. Satnu Mjadwrn UC 01 - iKMcMwi If.. HanM UA 01 - 1. kutat. Mc CHf •Nu BIA 02 ■ I boiittw. W* t Itv-htu. NTH 01 • Myp, irw-.'-v.-       u. j-w Mr I :i,,r.L		MET U iM nniiopMúc. Xotance mit 09 = m- emtopOot, Dannv MET IP - M otinopJtoi. WWPodhor. KK 41 ■ OtKdonJo laUtot, Mtyn Potfhat« •fj 03 ■ § twiHwW, MKIirif, HJm>l. taiikn*, Miy*i Půdhc-n BUDS'f arangntort». Mlyn Pathwi
The aim of this study was to determine the occurrence of entomopathogenic fungi In onion a garlic  fields  tn   Israel  and  the  Czech  Republic  and  evaluate  the   strains efficacy entomopathogenic fungi against R. robini under laboratory conditions.
t/nctoi
T.OOC.OJ £,00£*01 5,00C<tO2 4.0OE401 S.DOť»Of í OOř+Oř IĎÚf.Oi 0.0ŮC+Oa
jj J
l,60e+04 L«0£KM 1.20Í'04
1.00t «M
M0M3 fcOOt+03 4,0« *03 2.00í>03
l.l
jj
■ .'(ono ip
■ ■l|l«  1 Lal
■ Purputtoctlhum if) a Bcourrrlo ip
■ Mrroffiirjí/rr. 10
■ ftai-píífWtlíliiiT. v     * Mřío-húJum <p
:f BřF in K..I Ji.ri and .i '-i.iii R.ciH.c |. .gut; pw i g    ...i f
.OJÍM; F{li 113 M)-S Ü5T:
All EPF are effective against mite R. robini. The most virulent strains belong to genus Metarhizium ■pp. The strains of M an/sop/iae isolated in the Czech Republic caused mortality from 50.35 to 99.31%. The most virulent strain was MET 06 from Kolence. In Israel, the most virulent was strain MET 01 of M indigoticum from locality Gazit (98.26 %). Also, strain F52 caused high mortality In the female population. The other species of EPF caused relatively low virulence against R. robini.
J 40
i
Í
_1
I ■mn— *^.] —' Sutin of £1?
Onpř, ComiMrluniritfncKy^HlMWd *|r*ln« «,.t,T,l A.IEMi, [FalJ TIS amaj.« p-OOOOO)
CONCLUSIONS
1. The abundance and distribution of EPF differed significantly between countries. 2  The spore density of EPF was higher in the Czech Republic compared to Israel.
3. The reason can be that the Czech Republic provides more suitable temperature and humidity conditions in the soli for EPF occurrence,
4. The most abundant EPF in  both countries  was  the genus  Matarhizium spp. and Purpurwcillium lifacinum.
5   The highest natural density of spores was observed in the genus M#tarhizium spp.
6. Acaropathogenic status was demonstrated almost in all evaluated strains of EPF.
7. The most virulent strain was Metarhtzium anisopliae (MET 08) from Kolence (CZi the mortality of mites was almost 100 %.
8. Entomopathogenic fungi belong to genus Motarhlzium can be used as an alternative method to chemical control against R robini.
RESULTS
REFERENCES
The EPF were isolated from all samples collected in the onion or garlic fields in both countries. Species belonging to the genus Metarhtzium spp. were dominant. The highest concentration of Metarhtzium spp. was recorded at the site of Sdehu Nachum In Israel (8.00 * 10* per 1 g of soli) and Mlyn Podhora in the Czech Republic (1.50 * 10* per 1 g). The density of EPF was higher in the Czech Republic In comparison to Israel. The Beauveria spp. were isolated only from one sample In Israel and from two samples in the Czech Republic. Strains of Isaria fumosorosee occurred also In both countries. The isolates were identified based on molecular techniques.
Chtndkv 0 Davidson G Pall J.K.. BaH B.V.K, Shaw V.K.. Sundarland K 0 2000 Fungal biocontrol ol Acari Biocontrol SH TthstoJ. 10: 357-304.
Chaaa A.. Oabonm L. Farguaon V, 19Bfi: £*l«ctlv* isolation of tha entomopathogenic fungi flvauvnrij bus art* and khtarhixium mnitoptia* from an artificial porting madium Ftoria* £ntomot, 65 2B5-I92
Dim A Okataa K Eckanroda C.J , Vlllani M.G . OConnor BH. 2O00 Biology, ecology, and managamant of tna bulb mlte» of tti« ganu* ftttlzoglyplun tAcari: Acarhdaa). Ejrp. Appi. Acural., 24: 65 113
Lasna I., Saba Hi M Conijn C 19H: BrOtoftcal contiol of tha bulb mlla, Rhtxogtyphu* robmi. by tha predatory mit*. htypoaapli aculaifar, on llliat pradatof-pray intaractiona at various spatial acaias. J. Aopl Ecol., 33: 369-376.
Research was conducted with institutional support RVO:60077344 and co-financed by Technology Agency of the Czech Repubik {project No. TG02010O34). Ministry of Education, Vouth and Sports of the Czech Republic {project No. 8G15006) and Grant Agency of the University of South Bohemia (project No. 018/2018/Z)
Česká část Těšínského Slezska -malakozoologicky zajímavé území
Jiři Kupka, Institut environmentélniho inženýrství HGF VŠB - TU, 17. listopadu 15/2172, CZ - 70833 Ostrava-Poruba
Obr 1 Ozdobou horských lesu Těšínských Beskyd|e modranka karpatská (are/zracoarulans] Dospélo jsou napadni svým bankytné modrým
safírovým, fialovým nebo smaragdovým
ani způsobeno pigmenty, akt odrazom a lomem svetelných paprsku
Aktuálně byl prokázán např. výskyt vřetenatky hrubé (Vestia gulo), podkornatky karpatské {Lehmannia macroflagellata), plzaka žíhaného (Arion circumscriptus) žebernatěnky drobné (Ruthentca filcgrana) a soudkovky žebernaté (Sphyradium doliolum). Za zmínku stoji také nálezy plžice štíhlé (Tandonia budapestensis) a prvni venkovní nález amerického druhu plže - zemounka lesniho (Zonitoides arboreus) na území České republiky
Výsledky malakozoologického výzkumu dokresli obraz našich znalosti o malakotauné Těšinska a budou využity pro celkovou charakteristiku malakofauny Těšínského Slezska, tedy včetně území, které po rozdělení Těšinska v roce 1920 připadlo sousednímu Polsku.
Porovnáni takto získaných výsledků, zejména s výzkumy S. Máchy, poskytne jistě zajímavé informace o vývoji a změnách v krajině za posledních padesát let.
Průzkum měkkýšů má na území české části Těšínského Slezska dlouholetou tradici. V minulosti zde působili např. V. Ložek nebo J. Brabenec, ale především S. Mácha. V současnosti jsou to například M. Horsák nebo A. Ratajové. I přes tento intenzívni a mnohaletý výzkum si však tento kraj stále zachovává statut malakozoologicky poměrně málo známého a přitom velmi zajímavého území, s překvapivými nálezy.
Příroda Těšínská si do dnešních dnů zachovala vysokou druhovou rozmanitost díky prolínáni prvků karpatské, polonské a hercynské biogeografické oblasti, které z ni tvoři v podstatě ekoton Zajimavá je také svou geologickou stavbou. Z hlediska malakofauny jsou významné tzv těšínské vápence a vyvřeliny těší n itové formace.
Severní část územi je známá především těžbou černého uhlí. kterou doprovází rozsáhlá devastace přírodních složek krajiny (Karvinsko), jižni pak pohořím Moravskoslezských Beskyd s takovými unikáty, jakými jsou např NPR Mionši nebo NPR Mazák.
Z těchto a jiných důvodů se územi 9. české části Těšínského Slezska ! stalo předmětem právě probíhajícího malakozoologického průzkumu, který byl zahájen na podzim roku 2006
rou padlých kmenu a starých pařezu Nevyléza na kmeny ale pohybuje se na zemi nebo ve spadaném i st, PR Cerriavm&
Obr 7 Rrjzslfenl modranký karpatské t&orzra CM/yljytsl v CR okj současných poznatku
Obr 3 Jerdoova smrčka ve vrcholových perli ch plirodni rezervace Velký Polom Biotop typického pecí orootýtika. podkornatky Karpatské tLetimanňia maciottagatlela]
Obr a RozĚifeni piiíce Stihle | TaoOoroa bijtíap-esre-risisí v CR Vyskytuje se v zahradách zvlasté v kompostu na rumištích *
Obr 5 Zaniklý lom na lěsinil rtěsmitický pytOkenrt) ve Stanislavech u Českého Tesino s výskytem soudkovky zebemate (SpVivrackvm dovJoŕvmi Malakozoologicky průzkum lormj na tasinil pfmssl zd|imave- výsktdky
< 41
Obr 4 Rozíifenl t gtltůla) na územi <
]a>r>rria!ky karpais-te i Lsťnanna nwcrctiů- Obr 10 Soudkcvka zebernata Obr *i Vřetenatka nruba Obr "2 Zemoune* lesm R {Sphyraóiwn doliolum] (Veůha gula) {Zanitadoš ^rbomus)
Obr 13 Areai d/rvéjiich sklenku OKD Rekultivace a & v Proslfeoni Suché Miste prvního venkovního náiez-u em^ j-icWhc druhu pttazemounka lesniho {ZonHatSes aiaoreus)
Obr & Roztíraní vřetenatky hrubé (Ve&fie gulo) v ČR - pouze na uzeml Téainského Slezska
Obr 14 v IMPH v        klérů reprezentuje iieiy#til kompte* prírode olizkyCft j»aiň&u-kových porostu karpatského typu s klenem v Cetvka republice se vyskytuje celkem 62 mÉkkýSu
Obr 15 PodKomaika karpatsko (Lahmannm rnacrotl3Q»í!ata\ se vyskytuj oDvykle v horských lesích nad 800 m n m V důsledku možne zámery s pod kor fiatkou žíhanou. Údaje o jejím rozSIřenl na území České republiky témef chybí PR Velký Polom
Obr 16- Poosvanový průsan s oevétaitem čilým a -.amziinikem rakouským Prameniště a podsvahové průsaky isou typickým biotopem kriticky ohrozeného karpatského druhu - vřetenatky hrubí (Vastia gufo\ PR Velký Polom
Hlemýžď balkánský poprvé zjištěn v České republice
Peltanová Alena',2 Petrusek Adam2, Kment Petr3 a Juřičková Lucie4
1) Katedra ekolog* PřF UK v Praze 2) Výzkumný ustav Silva Taroucv pro krajinu a okrasné zahiadnictvi. Průhonice 3) Entomologické odděleni Národní muzea v Praie 4) Katedra zoologie Přf UK v Praze, kontakt: 3tena.peltanov3@centnjm.cz
Helix lucorum Linnaeus, 1758
Hlemýžď balkánsky i
Suchozemský plá z Čeledl Heiicidae (Mollusca: Gastropods: Pulmonata).
Ve svém původním areálu (východní část pobřeží Černého moře, asijská část Turecka a část východních Mediteránu; v jižní Francii a na Sardinii nepůvodní) obývá vlhké otevřené I lesní biotopy střední až vyšší nadmořské výšky, vyskytuje se také v člověkem upravených biotopech (zahrady, sady, vinice apod.). Zprávy o Jeho výskytu v Chorvatsku a Slovinsku udávají ojedinělé nálezy bez ínvazního šířeni.
Jediná česká lokalita i' se nachází nanáklado-
^)      vém nádraží Žižkov
v centru Prahy, kde byli v létě 2009 objeveni v ruderálních porostech kolem překladiště zboží první živí Jedinci.
Praha
Mapa l: Současny areás druhu (vyznačen černou barvou), hvězdy označuji izolované populace v Cfiorvatsku, Slovinsku a Čechách.
Úspěšná kontrola přezimující populace byla provedena na jaře 2010.
Pražský nález (50o05fD4pN, 14°ZS'37"E) leží téměř 500 km od nejbližších známých populací druhu v Itali t i Slovinsku. Vzhledem k vysoké koncentraci zejména kamionové dopravy na nákladovém nádraží lze předpokládat, že populace byla zavlečena spolu s preváženým zbožim. Podobné nálezy nejsou ve většich městech s vyšším množstvím dopravních uzlů výjimkou.
Dbr L Ma rozdíl od našeho původního hlemýždě zahradního r balkánský přistěhovalec výraznou schránku 5 množstvím tmavohnedých pfouzkú tužné velikosti.
. UM) !*/.*» «M
Deportment of Physiology FVL, ' Department of Human Pharmacology and Toxicology F, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Repub
A t^sue factors
J4»
V
Disseminated intravascular coagulation (DIC) is characterized by excessive activation of the coagulation' cascade. It occurs as a complication of many serious diseases, especially in sepsis and polytrauma. Antithrombin, tissue factor and coagulation tests are used as criterion for confirmation of DIC. In this study, we compared the changes in these parameters in rats with experimentally induced sepsis' and control group.
\2 rats • males • A control • H experimental occlusion of arterra mesentenca blood collection after 6 hours prothrombin time. PT • Tromboplastins. Dialab, s.r.o, Czech Republic activated partial thromboplastin time. aPTT. APTT-S. Dialab, s.i.o. Czech Republic fibrinogen • Bovinni trombin 100 NIH U.'ml. Dialab. s.r.o. Czech Republic D-dimer - NycoCard f>dimers. Axis-Shield PoC. Norway antithrombin • Rat antithrombin III ELISA kit Cusabio Biotech Co USA tissue factor • Rat tissue factor. BlueGene, Shanghai statistics • Mann-Whitney test • median • MedCalc, Belgium
Antithrombin activity in rats (p=0.02)
parameter ■ control g. • experimental g. PT.22.9-23.7s aPTT-24.8-23.2 s fibrinogen ■ 2.08 • 0.98 g/l D-dirner • 0.1 -0.1 mg/l
:r~z~< r.^H iir! u:
Tissue factor concentration in rats
Antithrombin activity was significantly higher in rats with occlusion of arteria mesenrer/ca suggesting increased activity of coagulation system.
"Study was supported by yrant IGA MH C? HI 14591-3 jnrt IGA VFU Brno 112/2015/FVL.
0 0
NEDOSPELA STADIA A BIOLOGIE BROUKU ČELEDI HYBOSORIDAE
(COLEOPTERA: SCARABAEOIDEA)
Lucie Hrůzová, Petr Šípek & David Král Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7,128 43 Praha 2
ÚVOD DO POZNÁNÍ ČELEDI HYBOSORIDAE
Hybosoridae jsou nepočetnou, kosmopolitně žijící skupinou malých vrubounovitých brouků s nejvyšší diverzitou v tropech. Skupina je považována za monofyletickou čeleď nadčeledi Scarabaeoidea, čítá téměř 600 druhů klasifikovaných do pěti podčeledi - Anaidinae, Ceratocanthinae, Hybosorinae, Liparochrinae a Pachyplectrinae (obr. 1-4) (Ocampo 2006, Ballerio & Grebennikov 2016), Larvy jsou zatím známy pouze u 17 druhů 11 rodů, a to ne u všech podčeledi. Jednotlivé podčeledi vykazuji zpravidla odlišnou potravní biologii imag versus larev. Například dospělci podčeledi Hybosorinae jsou nekrofágní a jejich larvy saprofágní, někteří zástupci podčeledi Ceratocanthinae žijí v hnízdech termitů, tomu pak odpovídají i jejich morfologické adaptace a biologie (Grebennikov et al. 2004, Scholtz & Grebennikov 2016).
Předkládáme morfologický popis dosud neznámé larvy druhu Phaeochroops peninsularis Arrow, 1909 z Malajsie. Ve vzorku tlejícího dřeva byly nalezeny tři larvy, z nichž jedna byla úspěšně dochována do imaga a zbylé dvě použity pro studium morfologie. Na stejné lokalitě bylo odchyceno do pasti s návnadou také několik imag.
1. Anaidinae [Anaides), 2. Pachyplectrinae {Brenskeo), 3. Ceratocanthinae {Chaetodus) dorzálně (a) a laterálně (b), 4. Hybosorinae [Phaeochroopspeninsularis). Foto Lucie Hrůzová.
MORFOLOGIE
Na základě morfologického studia dvou dospělých larev (Perak, Cameron Hills, obr. 5) jsme sestavili larvální diagnózu rodu Phaeochroops v rámci čeledi Hybosoridae, která je komplexem synapomorfií charakteristických pro tento rod. Diagnostické rozdíly v larvální morfologii rodu Phaechroops od larev dvou dosud známých rodů podčeledi Hybosorinae [Hybosorus a Phaeochrous):
srostlé apikální antenoméry (II a III) s méně než 10 dlouhými setami (s 10 u Hybosorus, se 14 u Phaeochrous) (obr. 7);
bazálni antenoméra holá (se 2 až 3 setami a 5 póry u Hybosorus a Phaeochrous) (obr. 7); epifaryngeální tormy spojeny (odděleny u Phaeochrous (obr. 12);
lacinia s méně než než 15 setami (více než 15 setami u Hybosorus a Phaeochrous) (obr. 13); apex lacinie s jedním vrcholem (se třemi vrcholy u Hybosorus) (obr. 13);
poslední palpoméra maxilárni palpy stejně dlouhá jako předposlední (zřetelně delší než předposlední u Hybosorus a Phaeochrous) (obr. 14).
5. Blízké okolí místa nálezu dospělců a larev Phaeochroops peninsularis.
Foto Petr Šípek.
ZÁVĚR
Soubor znaků představuje morfologickou charakteristiku teprve dvanáctého rodu v rámci celé čeledi Hybosoridae, z podčeledi Hybosorinae pak třetího. Larva druhu Phaeochroops peninsularis nese všechny diagnostické znaky podčeledi, avšak je zřetelně odlišná od larev rodů Hybosorus a Phaeochrous, a to v 6 z 23 sledovaných diagnostických znaků. Avšak nenalezli jsme žádný znak, který by nasvědčoval nějaké adaptaci k životu v mrtvém dřevě.
14.
15.
6.-18. Hybosorinae: Phaeochroops peninsularis. 6. larva (L3), laterálně; 7 hlava, dorzálně; 8. hlava, ventrálně; 9.-11. mandibuly, 9. dorzálně, 10. mediálně, 11. ventrálně; 12. epifarynx; 13.-14. maxilo-labiální komplex, 13. dorzálně, hypofarynx, 14. ventrálně, labium; 15. galea a lacinia, detail dorzálně; 16. přední noha, posterřorně; 17. střední noha, posteriorně; 18. poslední abdominální článek, ventrálně. Foto Lucie Hrůzová.
IjBWMII
blltrío A. A Grabvnnkkov V V 1016: Rollirf .rto I Ml' phylojny o''M Ceritotarlh.n«> (Coico M er morogr»pyi* imtdon at the New World Amid rtM. Bulletin of tW (Mi vwi>rr at Henrmin Sftrlr MMpi
>ndl«| tnfe/rw from a
!■:■[     r,-, j - ) ■ t ■ ol ■ uniQj* OMv tri nail ment ta «Kalion ■■• terminal in hro Boo J- Arttu »< • a ;r-.:r