Forenzní antropologie

Místo činu, místo nálezu, terminologie, klasifikace, charakteristiky

Klasifikace místa nálezu

  • Místo, na kterém se nachází lidské tělo nebo jeho části, a přiléhající okolí se stopami a předměty souvisejícími s vlastním nálezem těla, se označuje jako místo nálezu. Je třeba jej odlišovat od místa činu, což je místo nebo vymezená oblast, kde došlo ke spáchání trestného činu. Tato dvě místa se nemusí vždy shodovat.
  • Správná klasifikace místa nálezu je důležitý dokumentační prvek potřebná pro expertní činnost. Z pohledu forenzní antropologie ovlivňuje způsob vyhledávání a zajišťování stop, jejich charakter a zachovalost, určení postmortem intervalu a použitelnost identifikačních postupů. Zachovalost a doba uplynulá od smrti jedince pak určují kompetenci a relevanci nálezu. 

Kompetence forenzního nálezu

  • Lidské pozůstatky/ostatky, které nevykazují přítomnost měkkých tkání, jsou automaticky předmětem studia forenzní antropologie. V opačném případě platí, že kompetence spadá do oblasti soudního lékařství. 

1) Základní klasifikace místa nálezu vychází z okolností, za jakých bylo tělo nalezeno a z charakteristik vlastního nálezu:

  • povrchový nález
  • skrytý nález
    • mělký hrob
    • hluboký hrob


 

prostředí

okolnosti nálezu

náhodné

povrchový (lokalizovaný, disperzní)

vzduch, vegetace

umístění v přírodních lokalitách (les, louka, křoví, zahrady)

 

povrchový/skrytý

voda, bahno, vzduch

vylovení z vodních toků nebo nádrží

 

povrchový/skrytý

vzduch, půda, odpadky

nálezy v neobydlených uzavřených/otevřených prostorech (průmyslové budovy, skládky)

 

povrchový/skrytý

vzduch, variabilní teplota (mráz, horko)

byty, sklepy, půdy a jiné obytné prostory

 

skrytý

půda

v průběhu výkopových, zemních a stavebních prací

 

skrytý

chemikálie

nádoby s chemikáliemi

cílené

povrchový

přírodní podmínky, byty

anonymní tip

výsledek předchozího vyšetřování

pátrání po nezvěstné osobě

 

 

skrytý

beton, asfalt

 

 

voda

 

 

trosky domu

 

 

půda – mělké hroby

 

 

půda – hluboké hroby

 

 

povrchový/skrytý

oběti katastrof a hromadných neštěstí (havárie letadla, lodi, vlaku, zemětřesení, tsunami, hurikány, teroristické útoky)

exhumace

skrytý

půda-hromadné nebo individuální hroby

ochrana lidských práv, ověření identifikace, identifikace

2) Vlastní nález lidského těla je možné klasifikovat z pohledu jeho zachovalosti do následujících kategorií:

 

charakter nálezů

prostředí

tělo s měkkými tkáněmi

nízký nebo žádný stupeň dekompozice (tj. časný postmortem interval)

vzduch, zmrazení, hroby (rakve)

 

 

vysoký stupeň dekompozice (hniloba, tlení)

vzduch, půda, septiky

 

tělo mumifikované mrazem

vzduch, hory

 

tělo mumifikované teplem

vzduch, půda, krypty, sklepy, stromy

 

tělo mumifikované záměrně

 

adipocire

voda, vlhké prostředí

 

těla uložená v kyselinách, louzích

 

 

vařené tkáně

 

 

biodegradace

přírodní terén, sklepy, stodoly

tělo bez měkkých tkání

skelet v anatomické poloze, izolované kosti

vzduch, voda, půda, obytné prostory, trosky

 

spálené kosti

vzduch, půda, trosky

 

biodegradace (okousané a ohlodané kosti), mutilace

přírodní terén, sklepy, stodoly

 

záměrně modifikované kostí (trofejní lebky)

obytná místa, muzea


Podle počtu relokací těla rozeznáváme primární a sekundární místo uložení nálezu. Primární místo uložení nálezu je takové místo, na kterém se tělo nacházelo před přemístěním (např. místo, kde nastala smrt jedince a jediné místo, kde se mrtvé tělo vyskytovalo). Sekundární (případně terciální a vyšší) úložiště nálezu je takové místo, na které se tělo jedince nebo jeho části dostaly činností fyzikálních, chemických nebo biologických faktorů (sesuv půdy, proud řeky, činnost mrchožroutů, sekundární pohřbení aj.) nebo chováním pachatele (sekundární pohřbení). S přemístěním se mění kvalita i kvantita stop, dochází k možné změně zachovalosti, redukci nebo disperzi nálezu. 

Hlavním vodítkem při posuzování možné relokace kosterních nálezů je kompletnost a zachování anatomické polohy kosterního nálezu. Samostatné kosti primárního nálezu si uchovávají vzájemnou polohu typickou pro kloubně spojené kostí živého člověka.