Kosterní nález

• Odkrývání skrytých lidských ostatků využívá metody a techniky převzaté z oblasti archeologie nebo kosterní antropologie, jež jsou kombinovány s potřebami kriminalistické praxe.

• Při zajišťování kosterních pozůstatků uložených pod povrchem (mělké hroby) nebo částečně vystupujících na povrch odkrývá se svrchní část zeminy z pevně stanoveného bodu horizontálně tak, aby byl odkryt celý půdorys hrobové jámy. Následně se postupuje v odkrývání nálezu směrem vertikálním, do hloubky. Pokud odkrývané místo zahrnuje větší plochu, je plocha překryta rastrem (mřížkou) z vytýčených kolíků a vyhrazena provázky. Takto získané sektory (čtverce, obdélníky) jsou označeny, zkoumány a dokumentovány odděleně.

• Při odkrývání nálezu se musí postupovat opatrně, aby nedošlo k poškození kostí. Rovněž nesmí být porušena původní poloha kostí. Anatomická pozice indikuje primární (původní) uložení ostatků. Abnormální pozice či disperze částí mrtvoly, kostí může být důsledkem působení lidského faktoru (ante mortem – např. rozčtvrcení; post mortem – přemístění kostí), posunu půdy, tekoucí vody, přítomností dutého prostoru atd.

• Jakmile se při odkryvu narazí na hledané tělo nebo jeho části, je vhodné přejít na jemnou preparaci nálezu. Vlastní odkrývaní kosterních ostatků se zpravidla děje po vrstvách (cca 10 cm). Postupuje se od těla směrem k okrajům hrobové jámy. Tímto je zabráněno abrazi kostí preparačními nástroji. Kosti se ponechávají dostatečně zasazené do podloží hrobové jámy, dokud není celý nález zdokumentován.

• Rozsah hrobové jámy je určen většinou odlišnou barvou a celkovou konzistencí výplně a okolí. Pečlivá exkavace a dokumentace hrobové jámy může přinést další významné informace při vyšetřování okolností trestného činu. Například proporce, hloubka, tvar hrobové jámy mohou charakterizovat biologické vlastnosti a psychologický profil pachatele (pečlivost; hrob připravený nebo vykopaný ve spěchu, rituální pohřeb apod.), způsob jakým byla jáma vykopána i roční období, ve kterém k tomu došlo. Udává se, že jámu, kterou jeden člověk vykope v létě za 6 hodin, bude v zimě kopat až šestkrát tak dlouho.

Doprovodné předměty

• V poslední fázi exhumace je nezbytné prosít odkrytou zeminu i zeminu z podloží nálezu do hloubky cca 10 cm. Tento postup umožní zajistit drobné části lidského těla nebo důležité doprovodné objekty, které mohou mít vysokou výpovědní hodnotu naznačující totožnost nebo způsob úmrtí oběti (fragmenty kostí, osifikační jádra, osifikované chrupavky nebo vazivo, zuby, vlasy, nehty, vousy, sezamské kosti, kalcifikované artefakty těla - žlučové nebo močové kameny), doprovodné nálezy (klinické artefakty - umělé náhrady, srdeční chlopně, silikonové implantáty, nitroděložní tělíska, zubní plomby, zubní protézy, ortopedické vybavení/pomůcky, předměty osobní potřeby – brýle, části oděvu, šperky, nádoba s léky), části smrtící zbraně (projektil, zlomená špička nože nebo střepy skla), funerální předměty, vojenské identifikační známky a zbytky nekrosaprofágního hmyzu, obvykle chitinové kukly, fragmenty brouků apod.). Mohou být využity pro určení totožnosti nálezu, určení postmortem intervalu a relevance nálezu, určení zdravotního stavu a příčiny smrti nebo odhad socioekonomického postavení.

• Vysoký význam pro identifikaci mají doprovodné nálezy, jako je oděv, předměty osobní potřeby (brýle, zubní a jiné klinické tělní náhrady, kalcifikované tělní artefakty), střelná zbraň apod. Důležitými vodítky při odkryvu jsou vlastnosti půdních vrstev, které lze zjistit z odebíraných vzorků z povrchu, výplně i dna hrobové jámy. Analýza vzorků zeminy určí vlastnosti prostředí, ve kterém se tělo rozkládalo (pH, vlhkost, prvkové zastoupení, množství a typy solí aj.), což jsou údaje směrodatné pro zhodnocení tafonomie a odhad PMI.

Transport kosterního nálezu