Dekompozice lidského těla začíná momentem smrti organismu. Smrt jedince může nastat přirozeně (náhlá, neočekávaná nebo očekávaná smrt) nebo násilně (úmyslná, neúmyslná, nehody). Podle současné platné české legislativy je za mrtvého považován člověk, u kterého bylo prokázáno nezvratné, trvalé vyhasnutí všech mozkových funkcí a odumření gangliových buněk centrálního nervového systému, tj. mozková smrt. Tato definice se liší od klasického pohledu na smrt, který bývá spojován se zástavou srdce. Konstatovat smrt a stanovit dobu smrti člověka může pouze lékař.

Mezi základní známky smrti patří:

• dekapitace
• chladnutí mrtvoly (algor mortis)
• zasychání sliznic
• posmrtná ztuhlost (rigor mortis)
• posmrtné skvrny (livores mortis) 
• hnilobné změny doprovázené zápachem

Průkazy smrti:

• 2x opakovaná negativní panangiografie (angiografická kontrastní metoda prokazuje in vivo krevní zásobení mozku z oboustranných arteria carotidis a arteria vertebralis)
• Tonelliho příznak (tlak vyvíjen na oko dvěma prsty  proti sobě dochází ke změně kruhového tvaru zornice na oválný nebo trojúhelníkový)
• Balthazarova zkouška (éter vstříknutý pod kůži živého člověka se rychle vstřebá, u mrtvého však vytryskne ven z místa vpichu)

Autolýza

Autolýza vzniká následkem narušení chemické rovnováhy v buňkách vyvolaných buněčnými enzymy. Autolytické procesy se nejprve ve dřeni nadledvinek, pankreatu, sliznici žaludku a střev. Primárně se štěpí sacharidy a proteiny. Lipidy jsou vůči rozkladu rezistentnější. 

exogenní tafonomické faktory

• okolní teplota 
• okolní prostředí – ve vodě chladne tělo dvakrát rychleji
• aktivita hnilobných bakterií - zvýšení tělesné teploty po smrti

endogenní tafonomické faktory

• příčina smrti - polytraumata
• zdravotní stav - horečka, infekce - zvýšení teplotu po smrti
• tělesná aktivita před smrtí

exogenní tafonomické faktory

• okolní teplota - chlad zpomaluje nástup a prodlužuje trvání, v teple nastupuje rychle nebo se nemusí plně rozvinout 

endogenní tafonomické faktory

• velikost těla - tuková/svalová složka
• věk, pohlaví 
• zdravotní stav a příčina smrti - strychnin, epilepsie, infekce - cholera
• zasažení elektrickým proudem (bleskem)
• tělesná a metabolická  aktivita před smrtí - námaha urychluje – rigor preacox, glykogen jako energetická zásobárna

exogenní tafonomické faktory

• okolní teplota - v chladu světlejší (červené), při vyšší teplotě - fialově červené až modrofofialové
  

endogenní tafonomické faktory

• příčina smrti- otrava CO, kyanidem - tmavé zbarvení
• traumata, otevřené rány - menší výskyt
• anémie - menší výskyt

Hniloba 

Hniloba je rozklad způsobený hnilobnými bakteriemi. Bakterie se dostávají do těla kůží, dýchacími cestami, ale jsou také přítomny in vivo v trávicím traktu (ve střevě). Hnilobné bakterie jsou anaerobní, štěpí primárně glukózu a bílkoviny za tvorby páchnoucích plynů. Činnost bakterií je patrná nejdříve v duodenu. Ze střeva se pak bakterie šíří do celého těla, hlavně cévami. 

Působením anaerobních hnilobných bakterií vzniká hnilobný plyn (CH₄, H₂S, NH₃, N₂,H₂,CO₂). Plyny tvořící se v mrtvole způsobují její nadmutí (mrtvolný emfyzém), vytlačují z cév tekutinu, která se hromadí v tělesných dutinách a pod rohovou vrstvou pokožky v podobě rozsáhlých puchýřů, které se odlupují (exfoliace). V krevním řečišti pod kůže vytváří viditelnou kresbu. 

Tlení

Tlení je aerobní proces. Po narušení povrchu těla hnilobnými procesy, začnou hnilobné plyny z těla unikat a tělo zmenšuje svůj objem. Vedle bakterií se tlení účastní další biodegradační činitelé, jako jsou kvasinky, houby a plísně. Tento proces se označuje jako biodegradace. Plné skeletonizaci napomáhají vývojová stadia nekrosparofágního hmyzu. Hmyz začíná kolonizovat mrtvé tělo okamžitě po smrti jedince (udává se interval 10min-24hod). 

Tafonomické faktory