Expozice povrchu kostí u rozkládajícího se těla označuje jako skeletonizace. V rámci systému kosterní soustavy může být postup skeletonizace v různých částech těla různý. Oblasti vystavené působení klimatických faktorů prošly varem nebo byly potřísněny chemikáliemi, budou vykazovat vyšší stupeň skeletonizace než části, které jsou zakryté hlínou, zabalené nebo nebyly vystaveny působení akceleračních faktorů (např. zmražením). 

Zbarvení povrch kostí

Zbarvení kostí v důsledku působení tafonomických procesů může vzniknout přirozeně v důsledku bakteriálního rozkladu měkkých tkání nebo hemolýzy krevních krvinek. Zbarvení dále vzniká kontaktem s materiály (kůže, dřevo, měděné předměty) nebo působením vnějších tafonomických faktorů (zelené rostliny). Povrch kostí vystavený mořské slané vodě je často vybělený, podobně i kosti ponechané na povrchu bývají vybělené a zvětralé vlivem vystavení ultrafialovému záření. Kosti pohřbené v půdě vykazují zbarvení půdním prostředím, přičemž barva se liší v závislosti na složení půdy. Ty, které jsou pohřbené hlouběji, jsou často světlejší ve srovnání s těmi, které se nacházejí v ornici, což je dáno úbytkem rozkládající se organické hmoty s rostoucí hloubkou.