Popis vnějších znaků těla je jedním ze základních předpokladů identifikace, vyhledávání a vytipování osob. Jde o jeden z nejdůležitějších a nejfrekventovanějších úkonů v kriminalistice. Systematický přístup k popisu lidských vnějších znaků se datuje od poloviny 19. století. První standardizovaný popis somatických a somatometrických znaků spojujeme se jménem Alphonse Bertillona. 

Laický popis

Laický popis je popis na základě výpovědi očitého svědka. Je podkladem pro sestavení portrétu hledané osoby, kdy je optický vjem transformován do slovní podoby. Pro usnadnění procesu byla navržena celá řada prostředků a metod, které umožňují svědkovi převést jeho vizuální vjem přímo do grafické, resp. fotografické podoby.

Kvalita sestaveného portrétu je ovlivněna kombinací subjektivních a objektivních faktorů působících na svědka s různou intenzitou v inkriminované době (v době setkání s pachatelem a při sestavování portrétu). 

Subjektivní faktory vyplývají z vlastností a schopností svědka a z jeho stavu v době setkání s pachatelem a v době sestavování portrétu. Ovlivňují schopnost zapamatovat si obraz pachatele. K subjektivním faktorům patří např. vizuální paměť, přirozená inteligence svědka, povolání, věk, zdravotní a psychický stav, vztah svědka k popisované osobě nebo události, ochota svědka vypovídat.

Objektivní faktory jsou dány podmínkami prostředí, ve kterém k setkání s pachatelem došlo a prostředí, v němž je sestavován portrét. Mezi objektivní faktory patří např. světelné podmínky, doba, po kterou svědek mohl pozorovat pachatele, vzdálenost mezi pachatelem a svědkem, místo setkání s pachatelem, doba, jež uplynula od setkání s pachatelem délka sestavování portrétu, profesionální a lidský postoj osoby, která se svědkem sestavuje portrét, místnost, v němž je portrét sestavován.

Úřední popis

Úřední popis je přesné a jednoznačné zaevidování znaků. Vyžaduje schopnost cílevědomého soustředěného pozorování a znalost odborné terminologie. Z tohoto důvodu je vždy prováděn odborníkem nebo vyškoleným technikem. 

Úřední popis zahrnuje jak znaky statické (např. tělesná výška, tělesná hmotnost, typ postavy, zdánlivé stáří, tvar obličeje, podrobný popis částí obličeje, končetin atd.), tak znaky dynamické (např. charakter chůze a držení těla, způsob mluvy, jazykové znalosti atd.). 

Sestavování portrétů osob

Základní typy metod pro sestavování portrétů zahrnují metody grafické, plastické, fotomontáž, skládaný portrét a metodu s počítačovou podporou. 

1. Grafická (kresebná) metoda patří k nejstarším technikám sestavování portrétů. Na základě popisu nakreslí malíř (grafik) podobu pachatele. Nevýhodou metody je, že portrét musí kreslit malíř-portrétista. Naopak pozitivem metody je možné podchycení charakteristických rysů hledané osoby. U plastické metody je na základě výpovědi svědka vymodelována výtvarníkem-sochařem hlava popsané osoby. Metoda je velmi časově náročná, pracná a nepřináší uspokojivé výsledky. Využití metody v současné praxi je minimální. 
2. Princip metody fotomontáže spočívá ve výběru částí obličeje ze speciálních fotoalb. Svědkovi se ukazují fotografie uspořádané v albech podle standardních antropologických kritérií. Svědek vybírá ty fotografie, na nichž shledává určitou dílčí podobnost s hledaným pachatelem (např. na jedné fotografii čelo, na jiné oči atd.). 
3. Skládaný (mozaikový) portrét využívá základní typy obličejových částí, které jsou graficky/fotograficky znázorněny na průsvitných fóliích, diapozitivech, filmech. 
4. Počítačová metoda vychází v principu z metody skládaného grafického/fotografického portrétu a je prováděna s počítačovou podporou.