Forenzní antropologie

Popis tělesných znaků

Vnější tělesné znaky jedince lze rozdělit na znaky 

  • statické -  jsou dány stavbou těla nebo jeho částí
  • dynamické - odrážejí dynamický stereotyp osoby (chůze, gestikulace, způsob mluvy aj.). 
Z hlediska způsobu hodnocení dělíme znaky na: 

  • kvalitativní (morfoskopické, vizuální, nemetrické) -  hodnocení je omezeno na kvalitativní určení, tj. na slovní popis, kategoriální rozdělení, popřípadě na přiřazení skóre. Metrické znaky se získávají měřením (např. vzdáleností, úhlů, ploch aj.) 
  • kvantitativní (metrické, velikostní)
  • morfometrické (tvarové) - kvalitativní znak (tvar) je vyjádřen kvantitativně
Z pohledu výpovědní hodnoty znaku odlišujeme 

  • znaky obecné (skupinové, typové) -  běžně se vyskytující znaky v populaci, jejichž frekvence v rámci dané populace jsou udávány ve frekvenčních tabulkách
  • znaky specifické (individuální, zvláštní, unikátní) 
Dále je možné je dělit na znaky 

  • vrozené (rozštěpy rtu, patra, čelistí, mateřská znaménka, patologické defekty, obličejové deformace)
  • získané (jizvy, konfigurace vrásek, změny vzniklé následkem plastických operací, úrazové změny, patologické změny, znaky vytvořené uměle tetování, mutilace, piercing
Podle relativní proměnlivosti znaku s věkem na znaky: 

  • zanedbatelně proměnlivé s věkem -  znaky, u kterých nedochází se zvyšujícím se věkem u dospělého jedince k významným změnám hodnocených oblastí (reliéf ušního boltce s výjimkou lalůčku tvar čela)
  • znaky s věkem proměnlivé - znaky, u kterých pozorujeme změny s přibývajícím věkem, které jsou natolik markantní, že kategoriální či metrické hodnocení zaznamená výrazný posun (tvar oblasti horní a dolní čelisti v důsledku ztráty zubů; pokles horních očních víček; prohlubování nasofrontální rýhy).