Metody forenzní osteologie musí být zhodnoceny s ohledem na aspekty:

• technické -  zhodnocení náročnosti a invazivnosti metody, potřeby pro speciální vybavení nebo přípravu vzorku na analýzu nebo aplikovatelnost na konkrétní nález
  
• teoretické -  podstata metody, její spolehlivost, přesnost a opakovatelnost musí respektovat odborné standardy
  
• finanční - náročnost, pracnost metody, cena spotřebního materiálu zvyšují finanční nároky  
  
• právní -  výběr metody musí být v souladu s platnými právními normami, na možné kulturní, náboženské nebo sociální zvyky 
  

Platí, že identifikace kosterních nálezů neznámého původu relevantní z kriminalisticko-bezpečnostního hlediska je dožadována orgány veřejné moci (nejčastěji orgány činnými v trestním řízení) a řídí se Trestním řádem.  

Klasifikace metod forenzní osteologie

Základní klasifikace dělí používané metody na morfoskopické a metrické. 

Morfoskopické metody vycházejí z vizuálního neboli aspektivního hodnocení deskriptivních nemetrických znaků na kostře. Hodnocen může být celkový tvar struktury, rozvoj znaku nebo jeho přítomnost či nepřítomnost. Vedle slovního popisu je možné rozvoji znaku přiřadit kategorii určenou číselnou hodnotu, tzv. škálování. Význam jednotlivých hodnocených znaků při určování biologického profilu je obvykle určen a priori definovanou váhou znaku (0-3, kdy 3 je nejvyšší váha znaku). Hodnota váhy znaku vychází z předchozího empirického pozorování. Číselné škály lze kombinovat do připravených diskriminačních nebo regresních rovnic, jejíž koeficienty plní stejnou úlohu jako empiricky zvolené váhy znaků. Výhodou statistických modelů při použití morfoskopických znaků je možnost kombinovat diskriminační sílu znaků.

Metrické metody popisují znaky na kostře přímým měřením definovaných rozměrů nebo jsou z těchto rozměrů odvozeny výpočtem. Podle typu metody je možné naměřené hodnoty porovnat s publikovanými standardy nebo použít pro výpočet výstupů statistických modelů (regresní, diskriminační, klasifikační aj.)