Odhad dožitého věku kosterního nálezu je založen na studiu věkově specifických změn, které pozorujeme na kostře v průběhu života jedince (biologický věk). Tyto znaky jsou obvykle velmi variabilní a liší se mezi populacemi i mezi jedinci stejné populace. Základním předpokladem odhadu dožitého věku je korelace biologické změny na kostře s chronologickým věkem jedince. 

• Chronologický věk je uváděný v letech, případě měsících, týdnech či dnech a vyjadřuje dobu uplynulou od narození (v případě dožitého věku pak do smrti jedince). 
• Biologický věk je uváděný ve stupni změny kvalitativního nebo kvantitativního znaku na kostře (nebo těle jedince).  

Výběr vhodné metody pro odhad věku závisí na 

• charakteru zkoumaného nálezu (nedospělý vs. dospělý, dospělý vs. senior, muž vs. žena apod.) 
• zachovalosti zkoumaného nálezu
• technické, odborné a finanční náročnosti metody

Platí, že přesnost metod pro odhad dožitého věku klesá od narození do dospělosti. Velmi přesný je odhad u plodů a novorozenců. Naopak odlišit věkové kategorie u jedinců starších 60 let tradičními antropologickými postupy je prakticky nemožné.

Metody pro odhad biologického věk u nedospělých a dospělých jedinců se liší kvalitou a kvantitou znaků. 

Odhad dožitého věku kosterního nálezu nedospělého jedince

U lidských plodů, dětí a adolescentů vychází odhad věku z vývojových a růstových změn skeletu, které nastupují podle daného populačně specifického modelu vývoje kosterní soustavy. 

Kvalitativní (morfoskopické) metody jsou založeny na věkových schématech, které přiřazují nález do vytvořených věkových kategorií. Jsou spojeny s:

1. vývojovými stádii skeletu a chrupu
2. změnami složení a organizace kostní tkáně a zubních tkání směřující k ustavení jejich plné funkce

Kvantitativní metody jsou založeny na postupné změně velikosti těla, resp. skeletu a jeho částí vyjádřené numericky a tato změna s přibývajícím věkem je vyjádřena matematickým modelem (obvykle regresní lineární rovnicí).

Z forenzního hlediska je důležité znát základní morfologické odlišnosti lidského plodu a novorozence. 

Pro další vývojová stadia nedospělých osob jsou základní vizuální i metrické charakteristiky kostry přehledně uvedeny v následujících dvou publikacích:

Metody pro odhad kosterního nálezu věku nedospělých osob se soustředí na dvě základní věkově specifické charakteristiky

1. mineralizace a erupce dočasné a trvalé dentice
2. délka kostí typu dlouhého skeletu a uzavírání růstových chrupavek 

POZOR

Vývoj chrupu i růst/maturace kostry jsou populačně specifické procesy, které mohou ovlivnit přesnost odhadu věku. Z tohoto důvodu je potřeba vždy zvolit postupy vytvořené nebo validované na populaci, ke které je nález afiliován (z kontextu případu nebo z předchozího expertního zjištění). 

Odhad dožitého věku kosterního nálezu dospělého jedince

U dospělých je biologický věk dáván do souvislosti s opotřebováním fyziologických, chemických a biomechanických funkcí skeletu, které jsou průvodními znaky stárnutí organismu. Tyto změny jsou také výrazně populačně specifické, ovlivněné exogenními faktory jako je složení potravy, sociální postavení, užívání drog, chronická a akutní onemocnění nebo fyzická volnočasová či profesní aktivita. Exogenní faktory mohou u jednotlivců i celých populací jak akcelerovat tak retardovat průběh věkově specifických změn a způsobují individuální variabilitu snižující přesnost metody (zvyšující chybu odhadu) nebo mezipopulační rozdíly. 

Kvalitativní (morfoskopické) metody jsou založeny na věkových schématech, které přiřazují nález do vytvořených věkových kategorií. Jsou spojeny s:

1. výskytem věkově charakteristických morfologických změn nebo jejich postupným opotřebováním. Projevy opotřebování jsou změny pozitivního a negativního reliéfu kosti lokalizované v oblastech kloubních spojení (facies lunata, facies auricularis kostí pánevních, obratle) nebo úponů svalů a vazů (exostózy, osteofyty),
2. změnou struktury a složení tělních tkání (osifikace štítné chrupavky, úbytek organické hmoty kosti, ztenčování kortikální kosti, ústup kostních buněk, velikostní změny v sekundárně remodelované kostní tkáni, tvorba sekundárních a terciárních zubních tkání). 

Kvantitativní metody jsou založeny na postupné věkově specifické změně vyjádřené numericky a tato změna s přibývajícím věkem je vyjádřena matematickým modelem (obvykle regresní lineární rovnicí).

Z forenzního hlediska je důležité znát základní morfologické odlišnosti kostry adolescenta a dospělé osoby. 

Metody pro odhad kosterního nálezu věku dospělých osob se soustředí na následující věkově specifické charakteristiky stárnutí kostry/chrupu

1. mikroskopické a proporční změny zubních tkání pozorované na zubním výbruse nebo v RTG/CT snímku
2. opotřebování kloubních ploch a degenerativní změny s tím spojené
3. postupná resorpce kostní tkáně (kompaktní i spongiózní)

Základní kritéria pro výběr metody pro odhad dožitého věku

1. dostatečně veliký referenční vzorek
2. dokumentovaný chronologický věk referenčního souboru
3. uniformní zastoupení věkových skupin
4. populační homogenita referenčního souboru nebo dostatečná dokumentace populačního původu
5. skupiny odlišené podle biologického pohlaví
6. definice věkově závislých znaků
7. dokumentovaný socioekonomický status
8. vědecky ověřitelný metodický postup