Vlivem fyzické zátěže, jež je stereotypního charakteru a jednostranně zatěžuje pohybový aparát, např. manuální práce nebo sportovní aktivita, dochází ke vzniku specifických znaků na kostře, jež dokreslují životní historii jedince. Tyto změny lze využít při vytipovávání nebo identifikaci kosterního nálezu. Znaky, které tímto způsobem vznikají, obvykle nenarušují životaschopnost a kvalitu života organismu. Mohou být lokálního charakter a pozměnit vlastnosti kostry v místě zátěže (eroze nosních struktur u drogově závislých na kokainu, úbytek skloviny lingvální strany frontálních zubů při bulimii) nebo nepřímo v oblastech, které tyto nadměrnou zátěž kompenzují, případně mít systematický efekt na skelet jedince.

Nerovnoměrné zatížení specifické svalové skupiny se na kostře projevuje:

1. pozměněným svalovým reliéfem (pozitivním, negativním) v místě úponu svalů a vazů, v místech úponů mohou vznikat také eroze nebo periostální apozice. Zvýšená biomechanická zátěž kostní tkáně podporuje rychlost remodelace a zvyšuje celkovou robusticitu, délku i tvar kostí (ohyb stehenních kostí jezdců na koni), 
2. vznikem novotvarů a degenerativním postižením kloubních ploch (artritické změny, eburnace kloubních ploch, vznik osteofytů okolo kloubních ploch),
3. změnami v uspořádání kloubních spojení (sekundární kloubní plošky, paklouby atd.), 
4. entezopatiemi -  projevy lokální ischémie, které vznikají v souvislosti s dlouhodobým nadměrným zatížením určitých částí pohybového aparátu v místě úponů šlach, vazů nebo kloubního pouzdra (současné studie naznačují, že predispozice k rozvoji tohoto znaku mohou mít také genetický základ). 

Lateralita

Lateralita a stranová dominance jedné z končetin (horní i dolní) způsobuje nerovnoměrné namáhání svalových skupin a na kosterních nálezech se projevuje asymetrií dlouhých kostí horní i dolní končetiny a kostí pletence končetin (kost klíčová, lopatka) i kostí kostry osové (např. kost křížová). Udává se, že 90-95% populace má dominantní pravé horní končetinu a současně levou dolní končetiny (křížová dominance).

Na horní končetině se stranové rozdíly se projevují především v délce dlouhých kostí paže a předloktí, které jsou v průměru o 1-3% delší na dominantní straně, dále robusticitou, denzitou kostních tkání (hustší na dominantní straně) a vyšší četností zlomenin (např. zlomeniny zápěstí jsou častější na opačné straně než je dominantní, dislokace ramenního kloubu se naopak častěji vyskytuje na dominantní straně) a zánětlivých onemocnění. 

Na dolních končetinách jsou rozdíly menší a v průměru jsou délky končetiny, která vykonává silové úkony, delší jen o cca 1%. Stranová asymetrie dolních končetin v důsledku stranové dominance by neměla být zaměňována patologickými stavy a s růstovou asymetrií v období pubertálního spurtu nedospělých jedinců, které obvykle mizí mezi 10.-15.rokem života.