Proces individualizace kosterního nálezu vychází z takových znaků na kostře člověka nebo z jejich kombinace, které jsou pro každého jedince unikátní. 

Unikátní znaky na kostře se dělí na:

• znaky vrozené
• znaky získané

Vrozené a získané individualizační znaky jsou výsledkem individuální morfogeneze skeletu, drobných fluktuací vývoje a odlišné plasticity pod vlivem působení faktorů prostředí. Dále jsou důsledkem působení patogenů a prodělaných patologických stavů, přítomností anatomických variet, biomechanickou zátěží kostry nebo umělými zásahy do integrity kostí (traumatické a posttraumatické chirurgické zásahy). 

V identifikaci kosterního nálezu platí, že proces identifikace je procesem srovnávacím, při kterém jsou konfrontovány údaje a dokumentace jedince před (ante mortem záznamy) a po smrti (post mortem záznamy). Pokud ante mortem záznamy scházejí nebo jsou neúplné, není možné vyvodit jednoznačný závěr o identitě jedince.