Vrozené kostní variety a anomálie
Morfologie lebečních kostí a struktur
Lékařské (především radiodiagnostické) antemortem záznamy hlavy jsou běžně indikovanou součástí vyšetření při bolestech hlavy, zánětech, pádu, nárazu aj. Snadná dostupnost ke srovnání s postmortem vyšetřením je hlavním kritériem pro využití v procesu identifikace. Obecně platí, že celková morfologie lebečních kostí (neurokrania, splanchnocrania) nebo jejich tloušťka není dostatečně individuálně specifická, aby mohla sloužit k identifikaci kosterního nálezu. Naopak dutiny lebky, zvláště pokud mají komplexní stavbu vnitřního prostoru, vykazují vysoký stupeň unikátnosti.
Jedním
z nejčastěji používaných unikátních morfologických znaků na lebce člověka
je morfologie čelní dutiny (sinus
frontalis). Čelní dutina patří mezi paranasální dutiny lebky. Skládá se ze
dvou částí obvykle přepažených (částečně nebo úplně) septem ve střední mediánní
rovině. Každá z dutin je opatřena variabilním počtem laloků. Průměrný
objem dutiny je 15 cm3 s rozsahem hodnot od 1 do 45 cm3.
U dospělého člověka je přítomnost, celková velikost i počet laloků s věkem neměnný. V případě
úplné absence čelní dutiny (uvádí se až v 10-12% případů, s výskytem v
některých populacích (Eskymáci) až 40%) se ze znaku unikátního stává pouze znak
skupinový.
Morfologie kosti postkraniálního skeletu
Tvar a velikost kostí postkraniálního skeletu vykazují jistou míru unikátnosti mezi jedinci. Praktické využití mnoha z nich naráží na dostupnost ante mortem dokumentace. Jedním z unikátních znaků pozorovatelných na RTG snímcích hrudníku je morfologie kostí klíčních. RTG snímky hrudníku jsou pořizovány při plicních onemocněních (zápal plic) i jako důkaz ne/přítomnosti infekčního onemocnění (tuberkulóza).
Nejčastěji používané znaky na postkraniálním skeletu:
- morfologie klíčních kostí
- morfologie obratlů
Odchylky v ontogenezi kosterní soustavy jsou častým zdrojem znaků, které se v populaci vyskytují s určitou větší či menší pravděpodobností. Jedná se o drobné variety (duplikatury, negativní/pozitivní reliéf aj.), které nemají výraznější funkční nebo klinický dopad, ale i o závažná systematická onemocnění, které způsobují patologické stavy na kostře. Nízká četnost řady těchto znaků nebo jejich kombinací jsou vhodným předpokladem pro využití v identifikaci kosterního nálezu. Mezi kosterní variety patří například: spina bifida, spondylolysis, sakralizace, lumbalizace, foramen supratrochleare, polydaktylie, ossa wormiana (os incae, os bregmaticum, os epiptericum). Ačkoliv výskyt těchto znaků není unikátní, lokalizace, počet a vzájemná kombinace výrazně snižují četnost v populaci a použitelnost pro určení totožnosti.
Ostrůvky kompaktní kosti
Drobné kulaté až oválné ostrůvky hutné kostní tkáně ve spongiózní kosti jsou struktury různých velikostí s náhodným rozmístěním. Kostní ostrůvky obvykle nemají zdravotní důsledky, pokud nejsou zaměněny s jinými kostními lézemi (např. nádory). Jejich vznik také nebyl dostatečně vysvětlen.