Úrazové fraktury lebky

Stavba lebky člověka vykazuje místa se zesílenou kostní tkání – pilíře, které dokáží dopadající energii absorbovat, přesměrovat a rozptýlit. Na klenbě lební lze rozlišit 6 základních zesílení kostní tkáně. Tyto oblasti mají tvar vertikálních pásů začínajících v oblasti vertexu a sbíhajících se po obvodu kalvy na stejném místě na bázi lebky. Pásy kostní tkáně procházející středem čelní a týlní kosti (nepárové pásy) a pásy procházející od přední části temenní kosti do přilehlé části klínové kosti a od středozadní části temenní kosti do kosti skalní (párové pásy). Pásy zesílených oblastí jsou proloženy pásy se zeslabenou kostní tkání.

Fraktury klenby lební jsou klasifikovány do pěti základních kategorií. Nejčastějším typem je lineární fraktura (70-80 %). Fraktura, která probíhá švy a způsobuje tím traumatické oddělení lebečních kostí se nazývá diastatická fraktura (5%). Zbývající tři typy fraktur (15-25 %) se nazývají deprese, radiální (paprsčitá) fraktura a tříštivá fraktura.

Působí-li síla současně z laterálních stran, např. při smáčknutí lebky, vzniká fraktura, která probíhá přes skalní kost a turecké sedlo. Pokud je tlak vyvíjen z ventrální a dorzální strany, probíhá fraktura sagitálně od týlního otvoru na šupině kosti týlní do zadní jámy lební.

Typickým případem nepřímé fraktury (coutrecoup fractures, protilehlých fraktur) je prstencová fraktura okolo velkého týlního otvoru. Síla vedená na temeno hlavy rovnoběžně s páteří vyvolá frakturu oslabeného místa báze týlní kosti. K podobnému výsledku dochází také při dopadu z výšky na nohy, kdy je část báze okolo týlního otvoru vmáčknuta do lebeční dutiny. 

Zlomeniny splanchnokrania mohou vznikat buď přímým nárazem předmětu nebo nepřímo šířící se vlnou nárazu. Izolované fraktury o obličeji jsou obecně méně časté, ale nacházíme je u kostí nosních nebo u dolní čelisti. Izolované fraktury kostí nosních mohou být způsobeny ránou pěstí (rvačky, boxeři). Tato zranění nebývají smrtelná, rychle se hojí, ale mohou poukazovat na životní styl nebo profesi jedince. Pro kosti splanchnokrania jsou typické komplexní fraktury, které postihují více kostí obličeje a jsou označovány podle průběhu štěrbiny fraktury na Le Fort I, II a III  začínající na spodině dutiny nosní a směřuje laterálně k okrajům processus alveolaris. Vzniká úderem na střední část obličeje. Subzygomatická nebo také pyramidální fraktura se táhne od frontonasálního a frontomaxilárního spojení dolů na frontální výběžky horních čelistí, přední stěnu sinus maxillaris do fissura pterygomaxillaris. Tento typ fraktury vzniká úderem na oblast kořene a hřbetu nosu. U suprazygomatické zlomeniny (Le Fort III) je celý komplex střední části kostí obličeje spolu s lícními kostmi odtržen od báze lebky. Vzniká při nárazu zpředu nebo z boku na oblast kořene a hřbet nosu. Fraktura začíná v frontonasálním a frontomaxilárním spojení podobně jako Le Fort II, ale směřuje horizontálně napříč očnicí k sutura zygomaticofrontalis. V laterální části obličeje se láme arcus zygomaticus.

Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.

https://is.muni.cz/el/sci/podzim2024/Bi7352/162081072/Le_Fort_wlwselvf.png

Úrazové fraktury horních končetin

Collesova fraktura

Zlomenina distálního konce radia, často s přetočením/posunem kostí dorzálně, vzniká reflexní hyperextezní rukou v zápěstí při pádu dozadu, postižena často bývá také ulna, např. processus styloideus ulnae, je častým průvodním znakem osteoporózy kostí. 

Smithova fraktura 

"obrácená Collesova fraktura“, zlomenina distálního konce radia, často spojená s posunem kostí ventrálně, která vzniká pádem na dorzální stranu ruky ve flexi zápěstí.

Bartonova fraktura 

Fraktura zápěstí s dislokací karpálních kostí.

Bennettova fraktura

Zlomenina 1. metakarpu, která vzniká tlakem vedeným osou prstu (úder pěstí).

Boxerská fraktura

Zlomenina distální části 5. metakarpu. 

Úrazové fraktury dolních končetin

Lisfrancova fraktura 

Zlomenina distální řady tarzálních kostí nohy, často s dislokací.

Chopartova fraktura

Dislokace v talonavicularním a calcaneocuboidealním spoji, často spojená s frakturou calcaneu, os cuboideum and os naviculare