V identifikaci osob na základě dynamických znaků je nejvíce rozpracovaná problematika identifikace vzorců lidské chůze (nebo lidské lokomoce obecně). Jedná o tělesnou vlastnost, kterou lze pozorovat bez součinnosti identifikované osoby, je snadno zachytitelná na rozličných záznamových médiích a lze ji více či méně vyčíslit, čímž je možné každé osobě přiřadit kombinaci čísel tedy biometrický kód. Význam identifikace osob na základě dynamických pohybových znaků stoupá především v případech, kdy jiné důkazy nejsou k dispozici (např. otisky prstů) nebo projev statických tělesných znaků je modifikován (např. maskování obličeje). 

Přístupy pro hodnocení dynamických znaků se dělí na:

1. holistické -  hodnotí ucelené sady tělesných znaků bez nutnosti tyto znaky konkretizovat
2. dílčí -  definují a popisují konkrétní znaky, např. délka kroku, délka dvojkroku, rychlost, frekvence kroků apod.