Zlomeniny (fraktury)

Zlomenina je traumatická událost, která vede k úplnému přerušení kontinuity kosti pod vlivem působení abnormálního stresového faktoru. Pokud dojde k neúplnému přerušení, označujeme tento stav jako infrakce. Dojde-li k fraktuře kosti při působení síly v rozmezí fyziologicky normálních hodnot, označujeme tento stav jako patologickou frakturu nebo frakturu z únavy. V těchto případech jsou biomechanické vlastnosti kosti narušeny zhoršeným zdravotním stavem jedince (osteomalacie, osteogenesis imperfecta, osteodystrofia deformans, osteom, osteosarkom, karcinomy s metastázemi do kostní tkáně). Stejná příčina celkového snížení biomechanických vlastností kostí se projevuje u senilní fraktury. U mladých jedinců se můžeme setkat s tzv. subperiostální frakturou („green-stick fracture, fracture en bois vert“), kdy je přerušena kostní tkáň, ale vazivo periostu kosti zůstává nepoškozeno a vnější morfologie kosti se jeví jako intaktní nebo s pouze nepatrnými změnami zevního reliéfu. K podobnému stavu může dojít také při úrazu hlavy malých dětí, kdy dojde k promáčknutí flexibilních kostí klenby lebky, tzv. pingpongová fraktura.

Klasifikace zlomenin

Základní členění rozděluje zlomeniny podle směru působící síly na kost na následující typy:

• příčná zlomenina
• avulzní zlomenina
• kompresivní zlomenina
• spirálová zlomenina
• roztříštěná (kominutivní) zlomenina
• ohybová zlomenina

Reparační mechanismy

Ihned po narušení kontinuity kosti se objevují reparační procesy, jejichž cílem je obnovení původní integrity kosti. Na okrajích kosti se objevuje nově vytvořená kostní tkáň. U fraktur dlouhých kostí se vytvoří přemostění, tzv. svalek (callus). Svalek je v raných fázích tvořen vláknitou kostní tkání, které se postupně mění na lamelózní kost. Spolu s tkáňovou přeměnou a pod vlivem biomechanické zátěže poškozené kosti dochází ke snižování velikosti svalku. V některých případech nemusí vnější morfologie vykazovat známky předchozího zásahu. Tyto stavy lze však pozorovat a potvrdit RTG vyšetřením kosti. RTG vyšetření by mělo vždy zahrnuto při podezření na jakoukoliv traumatickou událost.

Na kostech je kostní remodelace zřetelná v průměru po 13 dnech od poranění, v některých případech už po 7 dnech. Rozvoj reparačních mechanismů je ovlivněn:

• stářím jedince
• typem postižené kosti i kostní tkáně 
• zdravotním stavem jedince

Určení stádia postupu reparačních procesů má význam při odhadu doby vzniku traumatické události, stejně jako na rekonstrukci souslednosti dějů. Zhojené fraktury různého stáří mohou odkazovat na opakované násilí (týrání, domácí násilí, osteopatie) v průběhu života nebo před těsně před smrtí.

Zlomeniny lebky se obvykle hojí pomaleji než fraktury dlouhých kostí. Štěrbiny se někdy hojí vazivem. Imprese se hojí svalkem na zevní straně lebky a jsou-li fragmenty chirurgicky odstraněny, okraje se pouze zaoblí.