Pokročilé programování v jazyce C pro chemiky (C3220) Šablony, knihovna STL, algoritmy Šablony funkcí • Šablony funkcí používáme tam, kde potřebujeme použít stejnou funkci pro odlišné typy argumentů a návratových hodnot • Šablonu definujeme podobně jako funkci, ale před hlavičkou funkce uvedeme template nebo template , kde T je volitelný symbol zastupující jméno typu • Typů můžeme specifikovat i více: template • V okamžiku volání jména šablony posoudí překladač typ předávaných argumentů a vygeneruje příslušnou funkci • Šablony samostatných funkcí se v praxi používají v menší míře, ve standardní knihovně jsou však definovány některé užitečné šablonové funkce (např. swap(), min(), max()) • Šablony lze definovat také pro metody (podobným způsobem jako pro funkce) 2 Šablony funkcí - příklad 1 // Klasické řešeni bez použiti šablon (pouzivame pretizeni funkci) int getMax(int valuel, int value2) { if (valuel > value2) return valuel; else return value2; } double getMax(double valuel, double value2) { if (valuel > value2) return valuel; else return value2; } int main() { int il = 3, i2 = 5, imax = 0; double dl = 2.12, d2 = 6.78, dmax = 0.0; imax = getMax(il, i2); // Tady se vola prvni funkce dmax = getMax(dl, d2); // Tady se vola druha funkce return 0; } // Reseni s pouzitim šablony funkce template T getMax(T valuel, T value2) { if (valuel > value2) return valuel; else return value2; } int main() { int il = 3, i2 = 5, imax = 0; double dl = 2.12, d2 = 6.78, dmax = 0.0; imax = getMax(il, i2); // Na zaklade šablony vygeneruje funkci pro int dmax = getMax(dl, d2); // Na zaklade šablony vygeneruje funkci pro double return 0; } Šablony funkcí - příklad 2 // Šablona funkce pro zamenu dvou hodnot template void swapItems(T &iteml, T &item2) { T itemAux; itemAux = iteml; iteml = item2; item2 = itemAux; } int main() { int il = 3, i2 = 5; string sl = "Prvni řetězec", s2 = "Druhy řetězec"; Vector3D vl(3.1, 4.7, -9.0), v2(6.4, -1.2, 7.8); swapltems(ilř i2); // Vygeneruje se funkce pro typ int swapltems(sl, s2); // Vygeneruje se funkce pro typ string swapltems(vlř v2); // Vygeneruje se funkce pro typ Vector3D return 0; Šablony tnd • Šablony tříd fungují podobným způsobem jako šablony funkcí, ale na jejich základě se generují celé třídy • Šablony tříd se intenzivně využívají při tvorbě knihoven, hojně je využívá například standardní knihovna C+ + • Příslušné objektové proměnné deklarujeme: jmeno_sablony jmeno_promenne template class Vector3D // Šablona tridy pro 3D vektor { public: Vector3D() {x=0;y=0;z=0;}; Vector3D(T ax, T ay, T az) { x = ax; y = ay; z = az; }; // Zde budou definovaný dalsi cleny šablony tridy priváte: T x, y, z; }; int main() { Vector3D vectlnt; Vector3D vectDouble; // Zde je mozne pracovat s objektovými proměnnými vectlnt a // vectDouble obvyklým způsobem } Šablony tříd - příklad // Následující přiklad ukazuje, jak definovat metodu mimo šablonu template class Vector3D { public: Vector3D() {x=0; y = 0; z = 0; } void printValues(); // Metoda bude definovaná mimo šablonu tridy priváte: T x, y, z; }; template void Vector3D::printValues() { cout << "Souřadnice vektoru:" << x << y << z << endl; } int main() { Vector3D vectlnt; Vector3D vectDouble; vectlnt.printValues(); vectDouble.printValues(); return 0; STL - standardní šablonová knihovna • Součástí standardní knihovny jazyka C++ je standardní šablonová knihovna STL (standard template library) • Knihovna STL nabízí mnoho šablonových tříd, z nichž jsou nejpoužívanější kontejnery (zásobníky), které slouží k ukládání objektů libovolného typu • Kromě kontejneru vector, jsou k dispozici například i množiny (set) či mapy klíč-hodnota (map) • Podrobnější dokumentace k STL na https://en.cppreference.eom/w/cpp/standard_library 7 Kontejner map • Pro použití kontejneru map, musíme vložit hlavičkový soubor #include a deklarovat using namespace std; • Tento kontejner obsahuje páry klíč-hodnota. Každému klíči je přiřazena právě jedna hodnota. Klíče jsou v mapě vždy vzestupně seřazeny (při iteraci je dostáváme od nejmenšího klíče po největší). • Kontejner map obsahuje například následující metody: ♦ operátor [] - vrací prvek s příslušným klíčem. Pokud prvek s daným klíčem v mapě není, je vložen s výchozí hodnotou a vrácena reference na ni. ♦ erase () - smaže prvek s daným klíčem, je-li přítomen ♦ count () - vrací počet prvků s daným klíčem v mapě (0 nebo 1) ♦ clear() - vyjímá všechny prvky (kontejner je pak prázdný) ♦ size() - vrací aktuální počet prvků ♦ empty () - vrací informaci o tom, zda je kontejner prázdný (totéž jako size() == 0) • Nezáleží-li nám na pořadí prvků v mapě a potřebujeme uložit mnoho prvků, bývá často rychlejší varianta unordered_map • Podrobnější výčet všech metod kontejneru map lze najít na: https://en.cppreference.eom/w/cpp/container/map Kontejner map - příklad #include #include using namespace std; int main() { map dnyVTydnu; dnyVTydnu["pondeli"] = 1; dnyVTydnu["utery"] = 2; // atd. string den = "čtvrtek"; cout << "Dnes je " << den << ", " << dnyVTydnu[den] << ". den v tomto týdnu." << endl; // Vypíše: Dnes je čtvrtek, 4. den v tomto týdnu. } // Definice kontejneru s textovými klíči // a celočíselnými hodnotami 9 Iterátory • Mnoho operací s kontejnery v STL používá tzv. iterátory, což jsou speciální objekty podobné ukazatelům, ukazující do daného kontejneru na nějaký prvek • Každý kontejner má následující metody, vracející příslušný iterator • begin () - vrací iterator na první prvek kontejneru • end () - vrací iterator ukazující těsně za poslední prvek • Iterátory jsou interně využívány range-based for cykly, ale můžeme je použit i pnmo • Hodnotu, na kterou iterator ukazuje, získáme dereferencováním pomocí * či -> • Iterátory můžeme porovnávat pomocí == a ! = a • K posunu na další prvek použijeme ++, některé iterátory umí i přejít na předchozí prvek pomocí - - 10 Iterátory - příklad #include #include #include using namespace std; int main() { map dnyVTydnu; // Definice kontejneru s textovými klíči // a celočíselnými hodnotami map cisloNaDen; // Mapa pro překlad obráceným směrem dnyVTydnu["pondeli"] = 1; // atd. // iterujeme od begin(), dokud nenarazíme na end() for (map::iterator it = dnyVTydnu.begin(); it != dnyVTydnu.end(); ++it) { //u mapy je it->first klíč, it->second příslušná hodnota cisloNaDen[it->second] = it->first; } 11 Dedukce typů pomocí auto • Často se setkáme se situací, kdy je typ nějaké proměnné "jasný" (např. daný návratovým typem nějaké funkce), ale je pracné jej ručně vypisovat • Použijeme-li místo typu klíčové slovo auto, kompilátor si potřebný typ vydedukuje z kontextu (pokud to nejde jednoznačně, kompilátor ohlásí chybu) • Místo map: : iterator it = kontej ner. begin() tedy stačí jen auto it = kontej ner. begin() • Klíčové slovo auto můžeme dále dekorovat pomocí const či & a upřesnit tím, co má kompilátor udělat • Pro obecnou iteraci tedy můžeme psát for (const auto &x : kontejner) { ... } • auto nelze použít pro typy parametrů funkce (nejsou při definici funkce známy), funguje jen pro proměnné a návratové typy funkcí • Nadužívaní auto ale může kód znepřehlednit, používáme jej jen tam, kde je to prospěšné, nepíšeme tedy auto i = 5 místo int i = 5 12 Standardní knihovna algoritmu • STL obsahuje také šablony funkcí implementující některé běžné algoritmy nad souborem dat (třídění, vyhledávání, kopírování) • Tyto funkce jsou k dispozici v hlavičkovém souboru • find() - najde první odpovídající prvek • count_if () - vrací počet prvků odpovídajících nějakému kritériu • reverse() - obrátí pořadí prvků • so rt () - seřadí prvky vzestupně • copy () - zkopíruje daný rozsah do jiného kontejneru • Většina algoritmů přijímá dva iterátory ukazující na začátek a konec rozsahu hodnot, nad nímž mají pracovat (typicky předáváme begin() a end() nějakého kontejneru). • Mnoho dalších funkcí naleznete v detailní dokumentaci na https://en.cppreference.eom/w/cpp/header/algorithm 13 Algoritmy - příklad #include #include using namespace std; bool je_sude(int x) { return x % 2 == 0 } int main() { vector cisla; // naplněný nějakými čísly sort(cisla.begin() , cisla.end()); // seřadí cisla vzestupně int pocetTrojek = count(cisla.begin(), cisla.end(), 3); int pocetSudych = } count_if(cisla.begin(), cisla.end(), je_sude); 14 Lambda funkce • Zejména při práci se standardními algoritmy potřebujeme často funkce specifikující kritérium pro počítání, řazení apod. • Abychom nemuseli pro každý případ vždy definovat globální funkci, existují v jazyku C++ tzv. lambda funkce, což jsou dočasné (lokální) funkce • Lambda funkce může mít přístup ke proměnným z bloku, ve kterém je definována • Lambda funkci definujeme v místě použití takto: [promennal, promenna2] (int parametri) { těloFunkce; } • V hranatých závorkách uvedeme seznam vnějších proměnných, které chceme pro lambda funkci zpřístupnit (buďto kopií-hodnotou, nebo jako referenci přidáním & před proměnnou) • Kulaté závorky specifikují typ parametrů jako u běžné funkce 15 Lambda funkce - příklad #include #include using namespace std; int main() { vector cisla; // naplněný nějakými čísly int hranice = 5; // lambda s jedním parametrem, zpřístupníme jí proměnnou hranice int pocetVetsichNez = count_if(cisla.begin(), cisla.end(), [hranice] (int x) { return x > hranice; } ); // lambda s jedním parametrem, nemá přístup k žádným proměnným z main() int pocetSudych = count_if(cisla.begin(), cisla.end(), [] (int x) { return x % 2 == 0; } ); } 16 Cvičení - část 1 1. Vytvořte program vycházející z programu z úlohy 4 z minulého cvičení s následujícími úpravami: •Třída Vector3D bude šablonou, přičemž parametrem šablony bude datový typ T použitý k uložení souřadnic x, y, z • Upravte metody getX/Y/Z() a set(), tak aby přijímaly a vracely typ T (ne napevno float či double • operátor* bude vracet vždy typ double (bez ohledu na typ T) • Můžete smazat operator+ a funkci swapVectorsQ • Funkce main() vytvoří dvě dvojice vektorů, jednu jako Vector3D a druhou Vector3D • Od uživatele vyžádejte a načtěte souřadnice obou double vektorů • Každý double vektor zkopírujte do odpovídajícího float vektoru pomocí set() a getX/Y/Z() • Nakonec program spočítá a vytiskne skalární součin double vektorů a skalární součin float vektorů. Program otestujte s vektory [1, 1, 0] a [1.00000001, -1, 0]. Skalární součin ve vyšší přesnosti by měl být nenulový, v nižší přesnosti nulový. 2 body 17 Cvičení - část 2 2. Vytvořte program zpracovávající soubor datal.dat (z adresáře /home/tootea/C3220/data/). Soubor obsahuje na každém řádku textový identifikátor komplexu protein-ligand, následovaný dvěma hodnotami vazebných energií (referenční a predikovanou). Pro uložení jednotlivých záznamů definujte třídu Complex, která bude obsahovat: •Tri soukromé datové položky (string a dva double) • Metodu void readl_ine(const string &line) pro načtení hodnot do třídy • Metodu void print(void) const pro výpis hodnot na standardní výstup • Metody getReferenceQ a getPredictedO, vracející hodnoty energií. Funkce main() vytvoří vector tříd Complex a do něj po řádcích načte obsah souboru, jehož jméno bude specifikováno jako první argument na příkazovém řádku. Vektor komplexů napřed seřadte vzestupně dle predikovaných hodnot energie voláním sort () s vhodnou lambda funkcí (ta bude přijímat dva argumenty const Complex & a vracet true, pokud první argument má menší predikovanou energii než druhý). Položky seřazeného vektoru vypište pomocí print (). (pokračování na další straně) 18 Cvičení - část 3 2. (pokračování) Vytvořte histogram referenčních energií tak, že použijete mapu, jejímž klíčem bude referenční energie převedená (oříznutá) na int a hodnotou bude počet komplexů spadajících pod daný klíč. Výslednou mapu vypište (na každém řádku bude celočíselná energie následovaná počtem). Pomocí count_if a vhodné lambda funkce spočítejte, pro kolik komplexů je absolutní hodnota (abs()) rozdílu referenční a predikované energie menší, než číslo zadané jako druhý argument programu na příkazovém řádku. Výsledný počet vypište. 3 body 19