Svět pod vládou dinosaurů – „Jurský
park“ a „Křídový park“
• vznik Mexického zálivu, pokračuje rozpad Gondwany
Hlavní události v období jury
• tropický oceán Tethys se rozevírá k západu
• vznik Atlantiku - propojení oceánu Tethys a Pacifiku,
Laurasie oddělena od Gondwany
• aktivizace riftových systémů nástup alpinské orogeneze
Paleogeografický vývoj v juře (201,4–145 Ma)
a křídě (145–66 Ma)
V pozdní juře byl Alantik teprve úzkým oceánem oddělujícím Afriku od
Severní Ameriky. Východní část Gondwany se oddělovala od západní části.
Hlavní události v období křídy
• blok Antarktida, Indie a Austrálie se separovala od Afriky
• otevření jižního Atlantiku, Indie oddělena od Madagaskaru
• otevření Severního ledového oceánu a Indického oceánu
• počátek orogeneze alpinské v oblasti Tethys a andské v
oblasti styku pacifických a amerických desek.
Na konci křídy již by severní Atlantik široký, jižní Amerika oddělena od Afriky, Severní
Amerika ± spojena s Eurasií, Austrárile s Antarktidou. Indie putovala k severu
hladina světových
oceánů o 200-250 m
vyšší hladina než dnes
• jura - teplejší než dnes, absence zalednění, teplomilné
cykasy až k 60°N, teplomilná flóra též v Gondwaně a
oblasti dnešní Sibiře
Klimatický vývoj v juře a křídě
Early Jurassic Early Cretaceous
Rozmístění kontinentů v rané juře před asi 190 Ma a rané křídě před asi 130 Ma doplněné o paleo-Köppenovy klimatické pásy (Scotese et al. 2021, upraveno).
• křída – teplá a vlhká, tropické až subtropické klima po
45° N, ale např. cykasy až 70° N; nejtepleji počátkem
pozdní křídy (cenoman‒turon), poté prudké ochlazení
• jura + křída - teplé intervaly vlivem intenzivní
vulkanické činnosti, úbytek O2 v mořské vodě =>
anoxické události, ukládání černých břidlic, vymírání
bentických společenstev
rozsáhlé
pouště
výrazně humidní
oblastipovrchové vody
okolo 20°C,
hluboké 17°C
J/Kř
povrchové vody až
30°C, hluboké 17°C
(pozdní křída)
směr větru
(celý rok)
směr větru (zima)
směr větru (léto)
teplý interval
(vulkanismus v
Pacifiku)
teplý interval
(vulkanické erupce v J.
Africe + Antarktidě
významné anoxické události v mořích – ukládání
černých břidlic (TOAE, OAE-1, OAE-2)
TOAE
OAE-1
OAE-2
Letokruhy ve dřevě fosilní araukarie ukazují na sezonalitu klimatu.
• v terestrickém prostředí pokračuje vývoj flóry mezofytika
(trias‒raná křída) – převaha nahosemenných - cykasy,
benetity, jehličnany, a pokročilé kapraďosemenné
Vývoj života v juře a křídě
Vývoj vegetace
• v juře všeobecné rozšíření čeledi Araucariceae (araukárie),
dnes omezena na jižní polokouli a na jih severní polokoule
(Filipíny, Indonésie, Malajsie)
Podobně mohly vypadat araukariové porosty v průběhu jury a křídy.
Wollemia nobilis - čeleď Araucariaceae - živá
fosílie objevená v roce 1994. Byla přesněji
určena až s pomocí zkamenělin které datují
její původ do období před 200 miliony let.
Wollemia nobilis roste necelých 100 km
západně od Sidney.
• Cycadeoideopsida (Bennettitopsida), trias–křída –
vymřelá skupina cykasů. Šištice svým uspořádáním
připomínají květy, byly považovány za jedny
z možných předků krytosemenných rostlin
Listy benetitů rodu Pterophyllum. Vpravo šištice benetitů.
• se vzrůstem humidity v juře tvoří hlavní součást
vegetace tropické zóny cykasy a bennetity
• Cycadophyta (cykasy), karbon–recent - nevětvené
nebo chudě větvené stromy s přímými nízkými kmeny,
které mohou být zkrácené až do kulovitých tvarů někdy
i dokonce podzemní - šištice - samčí a samičí
Williamsonia
sewardiana
Cykasy byly v Evropě přítomny ještě ve třetihorách. Vpravo šištice recentního rodu Zamia.
Vymřelý benetit Williamsonia sewardiana, vlevo se dinosaurem rodu Dilophosaurus z rané jury.
• Ginkgophyta, od raného permu (300–
270 Ma) - hlavní rozvoj ve druhohorách,
v třetihorách v Evropě mizí v pliocénu
(před 3 miliony let).
Ginkgo biloba, recent, Čína Baiera gracilis, jura, Čína
Ginkgoites hermelinii, trias
• dnes jediný zástupce druh Ginkgo biloba
– jinan dvoulaločný - živá fosílie, v přírodě
zůstal pouze v jediném druhu na malém
území v jihovýchodní Číně
• listy jinanu dlanitě dělené až celistvé. Jsou
to opadavé dřeviny, tvořily důležitou část
květeny mírných pásem severní polokoule
v mezozoiku
Baiera furcata, spodní jura, Anglie.
© Yvonne Arremo © Yvonne Arremo
• koncem rané křídy (120 Ma) – výrazný vzrůst humidity
(skleníkový efekt – jedna z příčin cenomanské transgrese),​
cenoman-turon (100‒90 Ma) – maximum teplot a humidity,
pak postupné ochlazování​, nástup kenofytika (převaha
krytosemenných rostlin)
Rekonstrukce lesa s jehličnatými stromy z období křídy.
Šištice borovice, křída
• Pinales - stromy, zřídka keře, první doklady z triasu,
Pinus (borovice) je známá od křídyhttps://thenaturalhistorian.com/2012/03/05/forest-structure-
during-the-age-of-the-dinosaurs-a-cretaceous-reconstruction/
Šištice borovice, miocén.
• v rané křídě (125 Ma) jv. Číny je doložen jeden z nejstarší známých
výskytů kvetoucích rostlin - Archaefructus liaoningensis
• molekulární datování, odvozené ze sekvencí moderních semenných rostlin, naznačuje, že kvetoucí rostliny jsou vlastně
mnohem starší, odhadem 200 nebo i ještě více miliónů let. To by znamenalo, že nám minimálně několik desítek miliónů let
fosilní historie rostlin úplně chybí
• Leefruktus mirus, příbuzný pryskyřníkovitým, pochází z přibližně
stejně starých sedimentů, nález ukazuje, že vznik květu musíme
posunout nejméně o 20 mil. let do minulosti (145 Ma, začátek křídy)
Archaefructus liaoningensis, raná křída (Sun et al. 1998).
Pylová zrna, připomínající pyly
kvetoucích rostlin, byly doloženy
již z triasu (Hochuli & FeistBurkhardt
2013).
Leefruktus mirus, raná křída (124,4-122,9 Ma) v kombinaci známých
molekulárních studií dokládá, že kvetoucí rostliny nevznikly později než
před 145 Ma (Sun et al. 2011).
Vývoj života v juře a křídě
Mořské prostředí
• prudký vzrůst diverzity bezobratlých během prvních 4
Ma po T/J vymírání, před 183 Ma dočasný pokles
diverzity – důsledek anoxických podmínek v
epikontinentálních mořích (TOAE) => ukládání
bituminózních břidlic
• bentos – rozvoj nepravidelných ježovek a rozlehlých
porostů lilijic, v útesech pak křemitých hub
(spongolity), od svrchní jury šestičetných korálů (mělká
moře, symbióza s řasami), mlžů – rudisti a další mlži s
masivními schránkami, mechovek kruhoústých a
oružnatých)
Globuligerina (dírkovec), střední jura
(Gradstein et al. 2017).
Vápnitý nannoplankton, pozdní
křída (Ovechkina et al. 2021).
• mikroorganismy (plankton): fytoplankton – rozsivky,
bičíkovci, vápnitý nanoplankton; zooplankton –
foraminifera, radiolárie, kalpionely
© Richard Bizley/Science
Jurská nepravidelná ježovka.
lilijice, spodní jura ježovka, recent
Scleractinia – útesotvorní koráli,
sp. Křída (Baron-Szabo et al. 2022).
• nekton (bezobratlí) - explosivní rozvoj amonitů
(amonitový typ švu, gigantické i heteromorfní formy),
belemniti
Vývoj života v juře a křídě
• nekton (obratlovci) – kostnaté ryby (Teleostei) se stávají dominantní skupinou ryb => trvá dodnes; žraloci se již
systematicky podobají dnešním, krokodýli (většinou mořské dobře adaptované formy, značné velikosti), želvy se adaptují
na mořské prostředí (+ obrovité formy), v juře rozvoj plesiosaurů a ichtyosaurů, mosasauridi hlavně během pozdní křídy
Sarcosuchus imperator
https://cs.wikipedia.org/
wiki/Sarcosuchus#/
https://www.rareresource.com/
sarcosuchus.htm
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/100323
-giant-croc-crocodile-dinosaurs-deinosuchus-feces-poop
Albertosaurus vs.
Deinosuchus
Deinosuchus hatcheri z rané křídy Mexika, žil v pobřežních
vodách, kde lovil hlavně mořské želvy, ale ulovit mohl i
středně velkého dinosaura.
Sarkosuchus imperator, raná křída Afriky a (?) Jižní Ameriky, byl dlouhý asi 12 m a vážil až 8 tun.
https://www.deviantart.com/fadeno/art/Deino
suchus-hatcheri-multiview-skeletal-850628356
Vývoj života v juře a křídě
Pliosaurus funkei
Kronosaurus
https://www.thoughtco.com/things-to-know-kronosaurus-1093790
Největší známí plesiosauři ze skupiny pliosaurů. Živili se mořskými želvami a ostatními obratlovci, včetně
ichtyosaurů a menších plesiosaurů. Kronosaurus byl až 10,5 m dlouhý a vážil odhadem 11 tun. Pliosaurus
funkei nalezený na Špicberkách, byl nejspíše ještě větší (Knutsen et al. 2012). Pliosauři vymřeli, podobně
jako ichtyosauři počátkem pozdní křídy, kdy byli vytlačeni úspěšnou křídovou skupinou mosasaurů.
© Katya Shiova
Rekonstrukce kostry obří mořské želvy rodu
Archelon ischyros z pozdní křídy Jižní Dakoty a
Wyomingu. Nejbližšími příbuznými této želvy jsou
asi kožatky a karety (Socha 2010).
V průběhu jury dosáhli ryboještěři explozivního
vývoje. Holzmaden – černé břidlice, důsledek TOAE
(raná jura)
https://paleontology.fandom.com/wiki/
Ichthyosaur?file=Fischsaurier_fg01.jpg
https://apexpredators.fandom.com/
wiki/Pliosaurus_funkei
https://www.deviantart.co
m/fossilpro/art/Pliosaurus-
Funkei-922497331
Vývoj života v juře a křídě
https://www.thoughtco.com/things-to-know-kronosaurus-1093790
Mosasauři mají podobný tvar těla s paleogenními kytovci (basilosaury) díky konvergentnímu vývoji.
http://oceansofkansas.com/Mosa-Rapid/m-hoffmn.jpg
Mosasaurus hoffmanni
Tylosaurus
Mosasauridae
Mosasaurus hoffmanni, pozdní křída, Maastricht, Holandsko.
(Bennion et al. 2023)
Solnhofen – světoznámá lokalita pozdně jurského stáří
Aurorazhdarcho micronyx, ptakoještěr blízce příbuzný s
pterodaktylem. Jedná se o prvního nalezeného ptakoještěra.
https://www.flickr.com/photos
/jsjgeology/36131029683
© Imago
Slavný exemplář praptáka Archaeopteryx
lithographica, dnes uložený v Berlíně.
151 milionů let staré mládě
krokodýla „Brunni“.
© Foto: BSPG München
Těží se zde jemnozrnný litografický vápenec, ten obsahuje množství
zkamenělin stáří asi 153–148 Ma, především mořské bezobratlé, ryby,
želvy a "praptáka" archeopteryxe.
• tyto organismy obývaly zmíněnou oblast v době, kdy byla rozsáhlým
souostrovím s mnoha lagunami na okraji dávného moře Tethys.
Menší želva Solnhofia
(Augustin et al. 2023)
Vývoj života v juře a křídě
Kontinentální prostředí
• rozvoj hmyzu od pozdní křídy – vazba na
rozrůznění krytosemenných rostlin, nově včely,
mravenci, komáři
• rozrůznění pterosaurů - ? teplokrevnost,
osrstění
• nástup ptáků (prapták Archaeopteryx a
další, opositní ptáci, moderní ptáci)
• od rané křídy placentálové a vačnatci
Sphecomyrmodes occidentalis, nejstarší
mravenec, 99 Ma, Francie
Discoscapa apicula, nejstarší známá včela, 99 Ma,
Myanmar, Barma (Poinar, Jr. 2020).
(LaPolla et al. 2013)
Fylogeneze dinosaurů ukazující uzly s výjimečnou rychlostí
růstu tělesných rozměrů (Benson et al. 2014)
• obrovské rozrůznění dinosaurů z hlediska
životních strategií, gigantické formy sauropodů
v pozdní juře a pozdní křídě, teplokrevnost,
péče o potomstvo
https://cdn.sci.news/images/enlarge6
/image_7880_1e-Origolestes-lii.jpg
Migrace zvířat mezi rozpadající se Laurasií na
severu a Gondwanou na jihu
Origolestes lii, bazální savec (Mammaliomorpha) z rané křídy Číny.
Žvýkavý pohyb dolní čelisti přispěl k její finální podobě a vzniku
ušních kůstek v uspořádání, jaké známe u savců (Mao et al. 2019).
• z Eurasie do Afriky pronikli např.
bazální savec Thereuodon a velmi
primitivní savci vývojově mezi
vejcorodými a živorodými -
trikonodonti
• z dinosaurů do Afriky pronikli
např. býložraví iguanodoni
(Ouranosaurus) a snad i
masožraví spinosauři
https://www.fosilie-shop.cz/atlas-
dinosauru/ouranosaurus/
https://x.com/PrehistoricK/status/
1730278138817736769/photo/1• V pozdní křídě z Afriky do Eurasie
pronikli, např. mořské želvy
(†Bothremydidae), krokodýli a
primitivní hadi, kteří mají
Gondwanský původ
(†Madtsoiidae)
https://stock.adobe.com/cz/search?k
=suchomimus&asset_id=138072160
https://x.com/DavidEvans_ROM/stat
us/936654804385808384/photo/1
https://en.wikipedia.org/wiki/Madtsoia#/
media/File:Madtsoia_Holotype_AMNH.jpg
Ouranosaurus
Hamadasuchus
Suchomimus
Madtsoia
̴149–140 Ma
(Gheerbrant & Rage 2006)
• první velké formy již v triasu, gigantických
rozměrů dosáhli v teplém klimatu střední a
pozdní jury, největší v pozdní křídě
• většinou býložravci s kopinatým tvarem
zubní korunky, v žaludku gastrolity (možná i
bakteriální rozklad přímo v žaludcích zvířat)
• výrazně protažené krční obratle, zadní
končetiny - silné, přední nebyly redukovány
Gigantičtí sauropodi
• hlavní složkou potravy velkých teropodů
https://sciencephotogallery.com/featured/herd-of-argentinosaurus-
dinosaurs-james-kuetherscience-photo-library.html
Dinosauři – vládci druhohorního světa
Lebky jurských sauropodů rodů
Brontosaurus (A) a Diplodocus
(B), Severní Amerika
Argentinosaurus huinculensis pozdní křída (96‒94 Ma) je největším
známým dinosaurem.
Rekonstrukce kostry titanosaura Argentinosaurus huinculensis.
Argentinosaurus
huinculensis
Obrazová rekonstrukce titanosaura Argentinosaurus huinculensis.
Patagotitan
A
B
https://en.wikipedia.org/wiki/Argen
tinosaurus#/media/File:Argentinosa
urus_skeleton,_PLoS_ONE.png
https://en.wikipedia.org/wiki/Argentinosaurus#/me
dia/File:Argentinosaurus_skeleton,_PLoS_ONE.png
Gigantičtí sauropodi
https://www.reddit.com/r/Dinosaurs/comments/14u8jqa/ho
w_accurate_is_this_i_thought_argentinosaurus/#lightbox
• největší formy obvykle známy pouze z fragmentů obratlů či
dlouhých kostí končetin
• odhad rozměrů a hmotnosti je hrubý a občas nadhodnocen,
např. Maraapunisaurus (dříve „Amphicoelias“) je znám
pouze z rekonstrukce obratle vysokého 2,7 m
Maraapunisaurus
Barosaurus, pozdní jura Utahu
(Socha 2021).
Giraffatitan brancai z
pozdní jury Tanzánie také
patřil mezi největší
dinosaury (Socha 2021).
Maraapunisaurus
(obratel)
Dinosauří trpaslící
Microraptor zhaoianus (Dromeosauridae) z rané křídy (120 Ma) Číny nejmenší
teropod s délkou asi 70‒90 cm a váhou < 450 g (Socha 2021).
© Franco Tempesta
• u mnohých nalezeny otisky protopeří nebo plně vyvinutého
obrysového peří
Sciurumimus, pozdní jura Německa, evropský
„opeřený “ býložravý dinosaurus (Socha 2021).
vláknité protopeří
Kosterní pozůstatky rodu Microraptor z rané křídy Číny.
Ptakopánvý Fruitadens heegerorum z
pozdní jury Severní Ameriky (Socha 2021).
Microraptor
zhaoianus
• převážně bipední formy, žili na souši,
většinou štíhlí, rychlí
• dlouhé kosti končetin vždy duté, u
velkých forem také pneumatizace
lebečních kostí.
• především predátoři u většiny zuby
opatřené pilovitým ostřím
• přední končetiny většinou krátké,
tříprsté, na konci dobře vyvinuté
zahnuté drápy
Tyrannosaurus
rex
pneumatizace
kostí
přední končetina
jen 2 prsty s
drápyvetšinou
• v průběhu vývoje byli teropodi
nahrazeni karnivorními savci, asi
40 % všech uznávaných dinosaurů. Tyrannosaurus rex z pozdní křídy USA, Kanady a Mexika byl a je stále největším a nejtěžším
známým teropodem. Největší (zvaný Sue) dlouhý 12,3 m, váha ca 9500 kg (Socha 2021).
V průběhu ontogenetického vývoje se proporce hlavy tyranosaura
výrazně měnily (Socha 2021).
Obrovští teropodi – postrach sauropodů
max. rychlost: 25‒27 km/h
síla čelistního stisku: 30,4 t/cm2
vyzvednutí kořisti: 1014 kg
stereoskopické vidění, viděli lépe
než člověk
• tetanury (Tetanurae) - největší skupina
teropodů zahrnující megalosauroidy,
allosauroidy a coelurosaury
Tetanury - největší teropodi i předci
ptáků
Spinosaurus aegyptiacus z přelomu rané a pozdní křídy
Afriky byl obří predátor, velikosti tyranosaura, avšak
méně mohutně stavěný (Socha 2022).
• coelurosauři vedle obřích tyranosaurů
zahrnují „trpasličí“ druhy a linii vedoucí
k ptačím dinosaurům a ptákům
Hlava rodu Carcharodontosaurus ve srovnání s velikostí
člověka (paleontolog Paul Sereno). Lebka karcharodontosaurů
byla až 180 cm dlouhá.
https://paulsereno.uchicago.edu/exhibits_casts
/african_dinosaurs/carcharodontosaurus/
Compsognathus, jeden z nejmenších dinosaurů, možná
byl opeřený. Ilustrace Z. Buriana (1959).
(Brusatte et al. 2014)
Ptáci jsou vývojově blízcí dromeosauridům.
© Davide Bonadonna
• obří teropod, zástupce skupiny
Ornithomimosauria s čelistmi
podobnými „kachním“ dinosaurům
Zofia Kielan-Jaworowska – vedoucí polsko-mongoských expedic do pouště Gobi a záhadný nález obřích
předních končetin deinocheira. Vpravo rekonstrukce kompletní kostry tohoto druhu.
Deinocheirus – dinosaurus s obříma
rukama
https://eartharchives.org/articles/deinocheirus-
the-giant-hunchbacked-dinosaur-with-terrifying-
hands/index.html
Deinocheirus mirificus z pozdní křídy Mongolska byl
omnivorní (všežravec), i když dával přednost spásání
vegetace. Největší mohli měřit až 15,7 m (Socha 2022).
• délka 11–12 m, váha 6–9 t
https://en.wikipedia.org/wiki/Deinochei
rus#/media/File:Deinocheirus_Scale.svg
Jak se z dinosaurů stali ptáci?
https://en.wikipedia.org/wiki/Hesperornithoides#/medi
a/File:Hesperornithoides_skeletal_reconstruction.png
Hesperornithoides
https://cdn.sci.news/images/enlarge6/image
_7413_1e-Hesperornithoides-miessleri.jpg
Hesperornithoides z pozdní jury souvrství Morisson,
USA byl drobný dravý troodon, nalezen zde byl spolu s
gigantickými sauropody.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dromaeosaur
idae#/media/Soubor:Dromaeosaurs.png
Velikostní srovnání některých dromeosauridů.
(Benton 2014)
• důležitou roli ve vývoji ptáků z dinosaurů hrála
miniaturizace – důsledek přechodu na
arboreální způsob života
Archaeopteryx
© Zdeněk Burian, 1959
• nejbližšími příbuznými ptáků jsou teropodi skupiny Troodontidae, kteří
jsou velmi podobní archeopteryxovi
?střední až
pozdní jura
Dinosauři z České republiky
• nález stop v podkrkonošské pánvi (pozdní
trias, 210 Ma). Nejstarší doklady dinosaurů u
nás – Eubrontes, Anomoepus
Dosud blíže neidentifikovaná dravá tetanura (plazopánví, teropoda) byla
popsaná z pozdní jury Švédských šancí u Brna (Madzia 2014).
Eubrontes
Anomoepus
Burianosaurus byl ptakopánvý dinosaurus, zřejmě podobný známým
iguanodonům (Fejfar et al. 2005; Socha 2022).
Lom Krákorka u Červeného
Kostelce
https://bohemiaorientalis.cz/na-krakorce-
aneb-kudy-behal-dinosaurus-2/
• Burianosaurus augustai, pozdní křída východních
Čech - femur mladého dospělého jedince; vývojově
bazální ornitopod (?Iguanodontidae)
Ve stínu dinosaurů – nejstarší savci
Jezevce připomínající savec Repenomamus robustus útočící na býložravého psitakosaura. Rekonstrukce na
základě unikátního nálezu ze sopečného prachu, který oba pohřbil před 125 Ma, Čína (Han et al. 2023).
• předkem placentálů je rod Juramaia z pozdní
jury Číny, stará 160 Ma
https://www.reuters.com/science/dramatic-fossil-shows-
pugnacious-mammal-attacking-dinosaur-2023-07-18/
• odštěpení vačnatců a placentálů adaptací na
prostředí lesa
Juramaia sinensis byla velká asi jako rejsek, dobře šplhala a živila se hmyzem (Luo et al. 2011).
• analýzou dynamiky speciace-vymírání u šesti klíčových čeledí
dinosaurů se ukázal pokles jejich diverzity od doby před ~76
Ma; nejspíše důsledek globálního ochlazení klimatu
• pokles diverzity dinosaurů asi způsoben úbytkem býložravců
(Ankylosauridae, Ceratopsidae) v důsledku konkurenčního
boje s hadrosaury (kachnozubými - Hadrosauridae)
• náchylnost vymírání způsoben i evolučním stářím
jednotlivých druhů, které nebyly schopné efektivně
reagovat na změny prostředí
Blížil se konec éry neptačích dinosaurů ještě před K/T katastrofou?
www.fossilera.com/fossils/10-1-hadrosaur-hypacrosaur-left-
mandible-full-tooth-battery
© Masato Hattori
Yamatosaurus
Hypacrosaurus
(mandibula)
(Condamine et al. 2021)
Co jsme se dověděli?
• Laurasie se plně oddělila od Gondwany vznikem Atlantiku,
Gondwana se začala rozpadat
• postavení kontinentů umožnilo migrace faun na velké
vzdálenosti, výměna faun mezi Laurasií a Gondwanou
• klima jury a rané křídy bylo teplé, výrazné oteplování ve
svrchní křídě, fáze oteplení spojeny s anoxickými eventy
• došlo ke značnému rozrůznění dinosaurů, z pozdní jury
známe gigantické sauropody i velké teropody, gigantické
(největší?) formy dinosaurů vznikaly i v průběhu pozdní křídy
• dinosaury známe i z Čech a Moravy – Burianosaurus, tetanury
• známe pozdně jurské předky nejstarších placentálů
• flóra mezofytika byla v plném nasazení, typické araukárie
dokládající sezonalitu klimatu, v tropické zóně cykasy a
benetity, jinany jako „živé fosilie“, nejstarší kvetoucí rostliny
• prudké ochlazení koncem křídy => výrazný pokles diverzity
dinosaurů, roli hrál konkurenční boj mezi býložravými dinosaury