Teplota naší planety je určována rovnováhou mezi energií přicházející od Slunce ve formě
krátkovlnného záření a energií vyzařovanou Zemí do okolního vesmíru. Krátkovlnné sluneční
záření prochází zemskou atmosférou a ohřívá zemský povrch. Dlouhovlnné záření zemského
povrchu je z části atmosférou pohlcováno a opětovně vyzařováno. Část energie se tak vrací
zpět k zemskému povrchu, který se společně s nejspodnějšími částmi atmosféry ohřívá. Tento
jev je často přirovnáván k funkci skleníku, a proto se označuje jako skleníkový efekt a plyny,
které jej způsobují, jsou nazývány skleníkovými plyny. Pokud by skleníkový efekt
neexistoval, teplota zemského povrchu by byla oproti současnému stavu asi o 33 °C nižší a
planeta Země by byla pro život, alespoň v dnešní podobě, zcela nepřijatelnou.
Skleníkový efekt funguje podobně jako deka - sama nehřeje, ale zadržuje teplo vydávané naším tělem.