Úvodní představení předmětu a průběhu semestru. Přednáška má za cíl představit a komentovat fenomén globalizace z pohledu ekonomického, společenského, kulturního, dopravně-komunikačního, geopolitického, environmentálního apod. a také vybrané globální problémy současného světa a lidstva, které budou podrobněji diskutovány a interpretovány v přednáškách následujících.
Po druhé světové válce zažívá světová populace nebývalý růst, který je v posledních letech "tlačen" zejména hospodářsky i sociálně méně rozvinutými zeměmi subsaharské Afriky a jižní a JZ Asie. Do roku 2050 by světová populace mohla, podle odhadů OSN, dosáhnout až 10 mld. lidí. Současně s populačním růstem dochází k výraznému stárnutí světové populace, přičemž rychlejší tempo nalezneme opět v méně rozvinutých zemích. Pozitivními průvodními jevy jsou mimo jiné snižující se kojenecká úmrtnost a rostoucí naděje dožití na jedné straně, negativními potom ekonomické a sociální problémy způsobené vyšším počtem osob ve vyšším věku, na které neumí řada rozvojových (ale i vyspělých) zemí adekvátně reagovat.
Poslední migrační vlna z Blízkého východu a Afriky zasáhla Evropu v roce 2015 a není jasné, jestli tento stav bude pokračovat a v jaké síle. Přednáška představuje mj. push a pull faktory ovlivňující migrační chování, kulturní, politické, ekonomické a další významné faktory a předkládá řešení migrační krize. To se nabízí ve formě podpory (finanční, materiální, edukativní apod.) udržení potenciálních migrantů v jejich rodné zemi nebo v zemi blízké a v ochraně vnějších hranic Evropy. Specifickým příkladem je aktuálně Turecko, které s finanční dotací od EU drží na svém území miliony migrantů z Blízkého východu. Ukrajinská migrační vlna od roku 2022 je dalším velkým zásahem do evropských struktur, který je Evropa a EU nucena v současné době řešit.
Prezentace shrnuje historický vývoj a urbanizační procesy sídel, což je nezbytný základ pro pochopení současného stavu a struktury osídlení a fungování měst. Obsahem je: Vznik prvních trvalých sídel v neolitu přes rozvoj měst ve starověku až po dynamický rozvoj měst v období průmyslové revoluce. Vznik a definice aglomerací, konurbací a megalopolí jako projev pokročilé fáze urbanizace. Problematika definice a vymezení města, srovnání různých kritérií, která jsou zásadní pro správnou interpretaci a komparaci statistických dat o městech. Koncept funkčních městských regionů jako řešení problému odlišného administrativního vymezení měst v různých zemích.
Průmysl je nejvíce globalizovaný ekonomický obor, který se zformoval ve čtyřech nejvýznamnějších regionech (Evropa, Oblast Velkých jezer v Severní Americe, Rusko/Ukrajina a Východní Asie), jež je možné považovat také za nejvýznamnější oblasti světového hospodářství. Průmysl prošel několik fázemi průmyslové revoluce, přičemž ve vyspělých zemích docházelo zhruba od 70. let k deindustrializaci, úpadku řady odvětví a vzniku brownfields. Ne všechna města či regiony se dokázaly se ztrátou průmyslové dominance vyrovnat, typickým příkladem totálního kolapsu je americký Detroit. Přednáška vysvětluje a zobecňuje důvody tohoto úpadku. Součástí průmyslu je také energetika, která je nejvýznamnější položkou mezinárodního obchodu, do kterého vstupují jak neobnovitelné (uhlí ropa, zemní plyn, uran) tak obnovitelné zdroje energií, včetně extrémně kontroverzní energie jaderné.
Doprava umožňuje pohyb lidí a zboží, což je základní prvek pro ekonomický rozvoj. Doprava a mobilita jsou klíčové pro společenskou konektivitu, přístup k základním službám, pomáhá snížit sociální nerovnosti. V posledních letech rezonuje ve světě téma udržitelné dopravy a mobility, přičemž důraz v Evropě je kladen zvýšený důraz na postupné prosazování kontroverzní elektromobility v rámci tzv. Zelené dohody pro Evropu (Green Deal). Pokles výkonů železniční dopravy na úkor zejména dopravy silniční ve druhé polovině 20. století se v posledních letech otáčí a železnice (zejména v případě VRT) dokáže velmi dobře konkurovat jak silniční, tak letecké dopravě na kratší vzdálenosti. Vysokorychlostní tratě využívající elektřinu z obnovitelných zdrojů mohou být v budoucnu (zejména v Evropě) jedním z nejvíce udržitelných a zároveň efektivních dopravních módů.
Životní prostředí, kvalita života, chudoba a hlad, dostupnost vody ve světě a změna klimatu jsou klíčovými aspekty, které formují komplexní výzvy současné globální společnosti. Neudržitelné praktiky využívání přírodních zdrojů mohou vést k degradaci životního prostředí a snižování kvality života. Tato degradace je často nespravedlivě distribuována, což může přispívat k chudobě a hladu, zejména v rozvojových zemích. Nedostatek přístupu k čisté vodě je dalším závažným problémem, který zhoršuje existující nerovnosti a v blízkém budoucnu může vyvolat další násilné konflikty. Změna klimatu, provázená extrémními povětrnostními jevy, má rozsáhlé dopady na ekonomiku, sociální struktury a ekosystémy. Řešení těchto výzev vyžaduje integrovaný přístup, zahrnující udržitelné, ale silné ekonomické modely, racionální sociální spravedlnost a ekologickou odpovědnost.