Interactive Syllabus

1. Trestní právo hmotné je odvětví veřejného práva a stanoví, co je trestným činem, trestní odpovědnost, sankce a zásady. Ve vztahu k ostatním odvětvím je vázán tzv. subsidiaritou trestní represe a působí fragmentárně (upravuje jen nejzávažnější případy z ostatních odvětví práva).

2. Trestněprávně hmotný vztah je vztah pouze mezi pachatelem a státem a vzniká spácháním trestného činu (provinění).

3. TPH má vztah zejména ke kriminologii, viktimologii, penologii, forenzním vědám a kriminalistice.

4. Funkce je zejména ochranná, ale též preventivní, represivní a regulativní.

5. Zásady se týkají buď viny, nebo trestu nebo obojího. 

Základní zásadou je subsidiarita trestní represe - Trestní právo působí jako tzv. „ultima ratio“, neboť se užije teprve tehdy, kdy prostředky jiných odvětví nedostačují. Též nejprve se má využít méně citelných prostředků před citelnějšími (například neuložit trest odnětí svobody ve věznici, když postačí trest domácího vězení).

S ohledem na vinu pak subjektivní odpovědnost = odpovědnost za zaviněné jednání, individuální trestní odpovědnost fyzických osob = jen ta osoba, co trestný čin spáchala, za něj může být potrestána.

Co se týká trestu tak zásada přiměřenosti trestu. 

A pro vinu a trest pak zákaz dvojího přičítání téhož z hlediska viny a trestu - nelze tutéž okolnost přičítat dvakrát, tedy jednou jako znak skutkové podstaty (vina) a podruhé ještě jednou jako okolnost polehčující nebo přitěžující (tj. při úvaze o trestu).

1. Trestní odpovědnost je individuální, subjektivní a absolutní pro dospělé, relativní pro mladistvé.

2. SPTČ je formální stránka trestného činu, která obsahuje systém typových obligatorních a fakultativních znaků objektu, objektivní stránky, subjektu a subjektivní stránky trestného činu. 

3. Obligatorními znaky jsou:

• objekt

• objektivní stránka

• subjekt

• subjektivní stránka

• protiprávnost - ne vždy je výslovně uvedena, ale vždy se jedná o protiprávní čin.

4. Příčetností se rozumí způsobilost být pachatelem trestného činu. TZk sám nedefinuje pojem příčetnosti, ale volí negativní vymezení, když uvádí pojem nepříčetnosti. Nepříčetným je ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. V tom případě není za tento čin trestně odpovědný (§ 26 TZk).

5. Přímý pachatel spáchal trestný čin sám či za použití neživého nástroje (zbraň, zvíře). Nepřímý - jedná prostřednictvím tzv. živého nástroje (např. využije dítě, nepříčetnou osobu).

6. Z hlediska věku je třeba dovršit 15.rok - den po 15.narozeninách, aby byl pachatel odpovědný. Nicméně ještě je důležitá hranice 18. let - rozlišení mezi mladistvým a dospělým pachatelem. A v určitém případě pro účely sankcionování i 12 let pro obligatorní ukládání ochranné výchovy v případě, že dítě spáchá čin, kdy by bylo možné uložit výjimečný trest. Pozor, stále ale není trestně odpovědné.

7. Subjektem = pachatelem trestného činu může být jen fyzická osoba splňující věk a příčetnost (u dospělého pachatele), nebo i rozumovou a mravní vyspělost (u mladistvého), nebo právnická osoba, pokud splňuje podmínky uvedené v zákoně o právnických osobách a spáchá trestný čin (v případě mladistvých tzv. provinění).

8. Pachatel z hlediska viny - jsou si všichni rovni, ale z hlediska trestu se řeší tzv. osobnost - zda je to prvopachatel, recidivista, jaké měl motivy, kolik trestných činů spáchal, atd.

9. Provinění je trestný čin spáchaný mladistvým.

10. Čin jinak trestný je čin, který by za jiných podmínek byl trestným činem.

11. Trvající trestný čin - pachatel vyvolá protiprávní stav a pak jej udržuje.

Hromadné trestné činy - je zapotřebí více útoků vedených jednotným záměrem, tedy až určité kvantum útoků vede k naplnění znaku skutkové podstaty a tedy i spáchání trestného činu

Pokračující trestný čin je definován v § 116: „Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.“

12.

Z hlediska typové škodlivosti na základní, kvalifikovanou a privilegovanou.

• Základní skutková podstata obsahuje všechny čtyři obligatorní znaky

trestného činu a je v ní uveden základní popis jednání, tedy objektivní

stránky. Základní skutková podstata je obsažena nejčastěji v odstavci prvním zákonného ustanovení (například § 205 odst. 1 TZk). 

• Kvalifikovaná skutková podstata obsahuje navíc některé další znaky,

jež obsahuje základní skutková podstata. Tyto znaky vyjadřují vyšší

společenskou nebezpečnost jednání popsaného v základní skutkové

podstatě. Proto kvalifikovaná skutková podstata odkazuje vždy

na základní skutkovou podstatu a je standardně obsažena v odstavci

druhém, respektive třetím nebo čtvrtém (například § 205 odst. 1, 2

TZk, § 233 odst. 1, 3 písm. a) TZk).

• Privilegovaná skutková podstata obsahuje znaky typově méně

pro společnost nebezpečné, než popisuje základní skutková podstata - např. vražda novorozeného dítěte matkou.

13. Společenská škodlivost je určovaná povahou a závažností trestného činu (§ 39 odst. 2 TZk). Charakter společenské škodlivosti je dán povahou ohrožení nebo poruchy zájmů jako je např. majetek, zdraví, život, apod.

14. Osobnost pachatele je pojem odlišný, zahrnuje individuální věci, zatímco subjekt/pachatel je z pohledu práva stejný - stačí splnit věk a příčetnost a naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu.

15. Rozumová a mravní vyspělost má dvě základní složky, které se vzájemně ovlivňují a tvoří z hlediska vývoje mladistvého do značné míry jeden celek.

Jedná se o:

• složku rozumového vývoje - zahrnuje postupné individuální nabývání schopnosti pojmového myšlení, přičemž stupeň takového vývoje je určován dosaženou úrovní tohoto myšlení,
• složku mravního vývoje - zahrnuje proces, v němž si osobnost mladistvého v průběhu individuálního rozvoje osvojuje normy chování, které platí v daném období rozvoje společnosti a tyto přeměňuje na osobní a morální kvality.

1. Vývojová stadia trestného činu představují takové jeho stupně a jejich časové rozložení, které postupuje od forem nejméně rozvinutých k nejrozvinutějším, tj. od přípravy přes pokus, k dokonání trestného činu, na rozdíl od jednorázově spáchaného trestného činu.

2. Příprava k trestnému činu je trestná podle trestní sazby stanovené na zvlášť závažný zločin, k němuž směřovala, jestliže tento zákon ve zvláštní části nestanoví něco jiného.

3. Pokusem je dle § 21 odst. 1 TZk jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat. Toto jednání je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

4. Ukončený pokus = pachatel udělal vše, co chtěl. Neukončený = pachateli bylo třeba zabráněno v dokonání trestného činu (třeba byl vyrušen, nebo ho někdo zarazil atd.)

Způsobilý pokus - pachatel používá prostředky, které by mohly způsobit právní následky, či jedná na předmětu útoku, který může být způsobilým k tomu danému trestnému činu.

Nezpůsobilý pokus je např. ten, kdy pachatel použije nástroj, kterým nelze čin spáchat - např. gumovou zbraň k usmrcení, či již střílí do mrtvého těla - nezpůsobilý předmět.

5. Dokonání  trestného činu je kategorií objektivně-právní povahy a znamená, že pachatel svým jednáním naplnil všechny obligatorní znaky konkrétní skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části TZk.

6. Dokončení je naopak kategorií subjektivně-faktické povahy a znamená uskutečnění pachatelovy představy o svých cílech a představách spácháním trestného činu. Dokončení nelze chápat jako nějakou podmínku vlastního dokonání, naopak to ovšem platí bezezbytku. Dokončit trestný čin nelze, aniž by nebyl dokonán.

Dokonání a dokončení může zpravidla splývat v jeden časový okamžik v případě, kdy se naplnění všech obligatorních znaků skutkové podstaty kryje s pachatelovým cílem, s jeho představami. K dokončení v některých případech může dojít až po dokonání. Pachatel svým jednáním naplnil veškeré obligatorní znaky trestného činu krádeže podle § 205 TZk, tj. zmocnil se cizí věci. Uvedeného jednání se dopustil ale proto, že chtěl takto získanou věc prodat a za získané finanční prostředky si zakoupit alkoholické nápoje. Teprve až v tomto případě dojde k dokončení trestného činu. Dokončení je pak jedním z kritérii pro posuzování společenské nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

1. Mladistvým je osoba mezi 15. a 18. rokem věku, která splnila podmínku příčetnosti a rozumové a mravní vyspělosti.

2. Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný (§ 5 odst. 1 ZSM).

3. Trestní právo počítá též se skutečnostmi, které způsobují nedostatek trestného činu, tedy v konečném důsledku nemožnost potrestání pachatele. Podle toho, kdy tyto skutečnosti nastupují, je rozlišujeme na ty, které předcházejí spáchání trestného činu – jedná se o okolnosti vylučující trestní odpovědnost – a ty, jež následují až po spáchání trestného činu - okolnosti způsobující zánik trestnosti.

Nedostatek trestnosti činu musíme odlišovat od případů, kdy se činu jinak trestného dopustí osoba trestně neodpovědná, neboť tato jednání způsobená osobou trestně neodpovědnou budou vždy činy jinak trestnými, byť se jedná o společensky závadná jednání. 

4. Rozdíl je, že okolnosti vylučující protiprávnost nastávají hned - nedojde ke spáchání trestného činu, u okolností způsobující zánik trestnosti trestnosti činu nastane tato podmínka až po spáchání trestného činu - tedy nejprve vznikne trestní odpovědnost, která následně zanikne.

5. Okolnosti vylučující protiprávnost jsou definované v TZk v §§ 26 až 31, nicméně pak ještě existují okolnosti zde nevymezené, jako je výkon práv a povinností atd.

6. Rozdíly:

• Nutná obrana je možná pouze proti útoku fyzické osoby, zatímco důvodem vzniku krajní nouze mohou být i jiné okolnosti.

• V případě nutné obrany je jednání zaměřeno vždy vůči osobě útočníka.
• V případě krajní nouze může být jednáno i proti osobě, jež nebezpečí nevyvolala a ani se na něm nepodílela. V případě uplatnění krajní nouze jsou kladeny větší nároky na její podmínky.

• Krajní nouze vyžaduje subsidiaritu jednání. Bylo-li možné útok odvrátit jinak, je nutné tak učinit. Újma, jež je způsobená krajní nouzí musí být vždy menší než ta, jež hrozila.

• Proporcionalita u obou institutů je odlišná. V nutné obraně lze způsobit větší škodu, než jaká hrozila, až do hranice zcela zjevně nepřiměřené. U institutu krajní nouze lze způsobit škodu pouze nižší.
• V případě splnění podmínek nutné obrany obránce nikdy nenahrazuje způsobenou škodu útočníkovi. V případě krajní nouze je třeba uhradit škodu způsobenou vlastním zaviněním toho, jenž jednal v krajní nouzi.

7. Důvody zániku trestnosti činu nastávají až po jeho spáchání, dodatečně. K důvodům zániku trestnosti činu podle TZk patří účinná lítost (§ 33 TZk, § 197, 242, 248a, 362 TZk), a promlčení trestního stíhání (§ 34 a násl. TZk). Zvláštním případem zániku trestnosti činu by mohlo být dobrovolné upuštění od dokonání.

8. O účinnou lítost jde, když pachatel v § 33 TZk taxativně vymezeného trestného činu dobrovolně zamezí nebo napraví škodlivý následek trestného činu, nebo učiní o takovém trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno. Oznámení musí učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. Oznámení je nutno učinit natolik konkrétně, aby mohlo dojít k realizaci nezbytných protiopatření.

9. Pokud pachatel zemře, tak není možné trestní stíhání a zanikne tak trestní odpovědnost pachatele.

10. Právnická osoba je trestně odpovědná, pokud spáchá trestný čin uvedený v TZk s výjimkou těch, jichž se podle ZTOPO dopustit nemůže.

Zákon dopadá na všechny právnické osoby, které jsou způsobilé vystupovat vlastním jménem kromě státu, územně samosprávných celků při výkonu veřejné moci (kraje a obce), cizích států a mezinárodních organizací veřejného práva. Jedná se o takzvané negativní vymezení. 

11. U dospělých a právnických můžeme ukládat pouze tresty a ochranná opatření = dualismus trestních sankcí. U mladistvých jen opatření = monismus trestních sankcí.

12. Jako tzv. univerzální trest je označován trest odnětí svobody, neboť tento může být uložen za všechny trestné činy uvedené ve zvláštní části trestního zákona.

13. Alternativní tresty jsou ty, které můžeme uložit samostatně, obvykle namísto trestu odnětí svobody nepodmíněného. Jedná se zejména o tzv. podmíněné odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, ale v určitých případech i peněžití trest či zákaz činnosti, atd.

14. Ochranná opatření ukládaná dospělým jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci a zabrání části majetku.

15. U mladistvých navíc je možné uložit i ochrannou výchovu. U právnických osob zase neuložíme ochranné léčení a zabezpečovací detenci.