Úvodní představení předmětu a průběhu semestru. Přednáška má za cíl představit a komentovat fenomén globalizace z pohledu ekonomického, společenského, kulturního, dopravně-komunikačního, geopolitického, environmentálního apod. a také vybrané globální problémy současného světa a lidstva, které budou podrobněji diskutovány a interpretovány v přednáškách následujících.
Po druhé světové válce zažívá světová populace nebývalý růst, který je v posledních letech "tlačen" zejména hospodářsky i sociálně méně rozvinutými zeměmi subsaharské Afriky a jižní a JZ Asie. Do roku 2050 by světová populace mohla, podle odhadů OSN, dosáhnout až 10 mld. lidí. Současně s populačním růstem dochází k výraznému stárnutí světové populace, přičemž rychlejší tempo nalezneme opět v méně rozvinutých zemích. Pozitivními průvodními jevy jsou mimo jiné snižující se kojenecká úmrtnost a rostoucí naděje dožití na jedné straně, negativními potom ekonomické a sociální problémy způsobené vyšším počtem osob ve vyšším věku, na které neumí řada rozvojových (ale i vyspělých) zemí adekvátně reagovat.
Poslední migrační vlna z Blízkého východu a Afriky zasáhla Evropu v roce 2015 a není jasné, jestli tento stav bude pokračovat a v jaké síle. Přednáška představuje mj. push a pull faktory ovlivňující migrační chování, kulturní, politické, ekonomické a další významné faktory a předkládá řešení migrační krize. To se nabízí ve formě podpory (finanční, materiální, edukativní apod.) udržení potenciálních migrantů v jejich rodné zemi nebo v zemi blízké a v ochraně vnějších hranic Evropy. Specifickým příkladem je aktuálně Turecko, které s finanční dotací od EU drží na svém území miliony migrantů z Blízkého východu. Ukrajinská migrační vlna od roku 2022 je dalším velkým zásahem do evropských struktur, který je Evropa a EU nucena v současné době řešit.
Prezentace shrnuje historický vývoj a urbanizační procesy sídel, což je nezbytný základ pro pochopení současného stavu a struktury osídlení a fungování měst. Obsahem je: Vznik prvních trvalých sídel v neolitu přes rozvoj měst ve starověku až po dynamický rozvoj měst v období průmyslové revoluce. Vznik a definice aglomerací, konurbací a megalopolí jako projev pokročilé fáze urbanizace. Problematika definice a vymezení města, srovnání různých kritérií, která jsou zásadní pro správnou interpretaci a komparaci statistických dat o městech. Koncept funkčních městských regionů jako řešení problému odlišného administrativního vymezení měst v různých zemích.
Průmysl je nejvíce globalizovaný ekonomický obor, který se zformoval ve čtyřech nejvýznamnějších regionech (Evropa, Oblast Velkých jezer v Severní Americe, Rusko/Ukrajina a Východní Asie), jež je možné považovat také za nejvýznamnější oblasti světového hospodářství. Průmysl prošel několik fázemi průmyslové revoluce, přičemž ve vyspělých zemích docházelo zhruba od 70. let k deindustrializaci, úpadku řady odvětví a vzniku brownfields. Ne všechna města či regiony se dokázaly se ztrátou průmyslové dominance vyrovnat, typickým příkladem totálního kolapsu je americký Detroit. Přednáška vysvětluje a zobecňuje důvody tohoto úpadku. Součástí průmyslu je také energetika, která je nejvýznamnější položkou mezinárodního obchodu, do kterého vstupují jak neobnovitelné (uhlí ropa, zemní plyn, uran) tak obnovitelné zdroje energií, včetně extrémně kontroverzní energie jaderné.
Doprava umožňuje pohyb lidí a zboží, což je základní prvek pro ekonomický rozvoj. Doprava a mobilita jsou klíčové pro společenskou konektivitu, přístup k základním službám, pomáhá snížit sociální nerovnosti. V posledních letech rezonuje ve světě téma udržitelné dopravy a mobility, přičemž důraz v Evropě je kladen zvýšený důraz na postupné prosazování kontroverzní elektromobility v rámci tzv. Zelené dohody pro Evropu (Green Deal). Pokles výkonů železniční dopravy na úkor zejména dopravy silniční ve druhé polovině 20. století se v posledních letech otáčí a železnice (zejména v případě VRT) dokáže velmi dobře konkurovat jak silniční, tak letecké dopravě na kratší vzdálenosti. Vysokorychlostní tratě využívající elektřinu z obnovitelných zdrojů mohou být v budoucnu (zejména v Evropě) jedním z nejvíce udržitelných a zároveň efektivních dopravních módů.
Životní prostředí, kvalita života, chudoba a hlad, dostupnost vody ve světě a změna klimatu jsou klíčovými aspekty, které formují komplexní výzvy současné globální společnosti. Neudržitelné praktiky využívání přírodních zdrojů mohou vést k degradaci životního prostředí a snižování kvality života. Tato degradace je často nespravedlivě distribuována, což může přispívat k chudobě a hladu, zejména v rozvojových zemích. Nedostatek přístupu k čisté vodě je dalším závažným problémem, který zhoršuje existující nerovnosti a v blízkém budoucnu může vyvolat další násilné konflikty. Změna klimatu, provázená extrémními povětrnostními jevy, má rozsáhlé dopady na ekonomiku, sociální struktury a ekosystémy. Řešení těchto výzev vyžaduje integrovaný přístup, zahrnující udržitelné, ale silné ekonomické modely, racionální sociální spravedlnost a ekologickou odpovědnost.
Přednáška se zabývá vybranými koncepty a modely spojenými se sídelními systémy a vnitřní strukturou měst. Začíná vysvětlením Zipfova zákona (Rank Size Rule) a jeho aplikací na velikostní rozložení měst v sídelních systémech různých zemí. Dále představuje teorii diferenciální urbanizace, která popisuje posun maximálních populačních zisků mezi různými velikostními kategoriemi měst v čase. Přednáška se následně věnuje problematice vnitřní struktury měst, kde prezentuje hlavní teoretické modely vyvinuté chicagskou školou (koncentrický, sektorový apod.) a jejich moderní modifikace. V závěru se zabývá konceptem bid-rent křivky, která vysvětluje využití půdy ve městě v závislosti na vzdálenosti od centra.
Proběhlé světové hospodářské krize ukazují, že ekonomické selhání v jedné části světa může mít dalekosáhlé důsledky pro globální ekonomiku. Faktory, jako jsou nerovnováhy ve světovém obchodě, nedostatečná regulace finančního sektoru a nedostatečná transparentnost, mohou vytvářet podmínky pro vznik krizí. Historicky první světová hospodářská krize vyvstala po pádu Vídeňské burzy a splasknutí finanční bubliny okolo amerických železnic v roce 1873. Největší světová hospodářská krize 20. století vypukla v roce 1929 a navždy změnila ekonomické myšlení a přístupy veřejného sektoru k dříve odmítaným intervencím ze strany státu (Keynesiánství). Třetí globální hospodářská krize nastala po splasknutí finanční bubliny sycené nízkými úrokovými sazbami a nesplácenými úvěry a hypotékami určenými k bydlení ze strany méně movitých obyvatel USA a pádem investiční banky Lehman Brothers v roce 2008. Mezi hospodářské krize většího charakteru s významným dopadem na ekonomiku a společnost většiny světa lze zařadit také ropné šoky z let 1973 a 1979 a rozpad bipolárního světa a Sovětského svazu na přelomu 80. a 90. let.
Současný svět a jeho nerovnoměrné rozložení bohatství, moci, svobody, kvality života apod. je regionálně velmi vysoké. Globální Sever a globální Jih jsou pojmy, používané k seskupení zemí na základě jejich socioekonomických a politických charakteristik. Pojem „globální Jih“ není zeměpisný, protože dvě největší země globálního Jihu – Čína a Indie – leží výhradně na severní polokouli. Jeho použití spíše označuje kombinaci politických, geopolitických a ekonomických společných rysů mezi národy globálního Jihu. Tyto národy spojuje, že většinou byly na straně příjemce imperialismu, koloniální nadvlády či globálních obchodních nerovností. Zásadní vliv na vznik konceptu „bohatý Sever, chudý Jih“ mělo několik klíčových událostí, a to: Dekolonizace (1940 -1970), Studená válka (1947-1991), Ekonomické fórum Brandtovy zprávy (1980), Globalizace (od 1970 a dále). Nejvýznamnější světové konflikty – války – rozpad kolonií a vznik nových států – paradoxně jeden z důsledků rozdělení světa na bohatý Sever a chudý Jih. Mezi největší konflikty v dějinách 20. a 21. století patří: První světová válka (1914-1918), Ruská občanská válka (1917-1922), Čínská občanská válka (1927-1949), Druhá světová válka (1939–1945), Rozpad kolonií a vznik nových států – 1., 2. a 3. fáze (1945-1970), Arabsko-izraelské války, Korejská válka (1950–1953), Válka ve Vietnamu (1955–1975), Arabské jaro 2011 – dosud.