Část ústní, jejímž cílem je ověřit míru znalosti historické, teoretické a praktické problematiky oboru včetně schopnosti analytického a kritického přístupu k diskutovaným otázkám. Ústní magisterská zkouška probíhá formou rozpravy ke čtyřem okruhům (viz níže). Předem zadané otázky (světové dějiny hudby, systematická hudební věda, hudební analýza) nemají bezprostřední vztah k tématu diplomové práce. Ústní zkoušce před komisí předchází samostatná příprava studenta v délce 45 minut (vylosované téma z dějin české hudby).
Ústní zkouška se dělí na otázky z těchto oblastí:
1. hudební analýza
2. dějiny světové hudby
3. dějiny české hudby
4. systematická hudební věda
2. Požadavky na ústní zkoušku
2.1 Hudební analýza
V této části zkoušky má student prokázat schopnost analyzovat zadané dílo. Zadávané skladby jsou ve srovnání s bakalářským stupněm komplikovanější z hlediska sazby a obsazení. Skladba k analýze je zadána 7 dní před datem konání zkoušky. Student dostane odkaz na nahrávku a notový zápis skladby, připraví si prezentaci v rozsahu 5–10 min. (Powerpoint, Prezi). Časový limit nesmí být překročen. Součástí prezentace bude i úvaha o různých analytických přístupech k dílu.
2.2 Dějiny světové hudby
Téma z dějin světové hudby bude zadáno studentovi 7 dní před datem konání státní zkoušky. Rozprava zahrne kromě faktografie také základní okruh literatury k zadanému tématu a metodologické přístupy. Rozpravu zahájí student vlastním expozé, jež prosloví volně podle nachystaných poznámek (text nebude čten).
2.3 Dějiny české hudby
Téma z dějin české hudby si student vylosuje přímo v den konání zkoušky. Také zde bude do rozpravy zahrnut kromě faktografie také základní okruh literatury k vylosovanému tématu a představeni badatelé, kteří se tématu věnovali/věnují, a to včetně charakterizování jejich metodologických přístupů. Rozpravu zahájí student opět vlastním expozé, jež prosloví volně podle poznámek nachystaných během přípravy (text nebude čten).
Tematické okruhy ke zkoušce z dějin české hudby:
- Hudební kultura českých zemí ve středověku.
- Dědictví reformace: Jistebnický kancionál a hudební dění v českých zemích 15. a 16. století.
- Rudolfínská éra v Čechách (a situace na Moravě).
- Česká hymnografická tradice: mezi 16. a 18. stoletím.
- Šlechtický mecenát v českých zemích v 17. a 18. století – osobnosti, lokality, repertoár.
- Duchovní řády jako nositelé hudební kultury v 17. a 18. století.
- Opera a holdovací kompozice v českých zemích v 17. a 18. století – mecenáši, centra, repertoár.
- Oratorium v českých zemích v 17. a 18. století – jednotlivé typy, centra, repertoár.
- Migrační trasy hudebníků a skladatelů z českých zemí v 18. století.
- Hudba v českých zemích na přelomu 18. a 19. století změny stylu a hudebního provozu.
- Proměny chrámové hudby a jejího provozu v 16.– raném 19. století.
- Kulturní instituce v českých zemích v 19. století.
- Symfonická hudba v českých zemích v období po říjnovém diplomu (1860) do vzniku Československa.
- Zakladatelé české moderní hudby (Smetana, Dvořák, Fibich ad.).
- Česká opera 19. století – skladatelské osobnosti, stylový vývoj.
- Leoš Janáček v kontextu světové hudby.
- Česká moderna.
- Meziválečná avantgarda v Československu.
- Česká a slovenská hudba po roce 1948 (včetně reflexe současných českých skladatelů).
2.4 Systematická hudební věda
Téma ze systematické hudební vědy bude zadáno studentovi 7 dní před datem konání státní zkoušky. Otázky jsou zaměřeny především na hudební historiografii a lexikografii, hudební estetiku, organologii, etnomuzikologii a hudební sociologii. Tato část zkoušky probíhá stejnou formou jako v případě dějin světové hudby.
Soupis povinné a doporučené literatury viz https://music.phil.muni.cz/studijni-obory/hudebni-veda/statni-zaverecna-zkouska-magisterska