Vodní právo
JUDr. Alena Kliková, Ph.D.
Vodní právo
Info
Term
Autumn 2024

Hlavní předmět úpravy vodního práva představuje voda, která je cennou surovinou, jejíž význam pro společnost je zcela mimořádný. Bez vody není život ani rozvoj společnosti. Lidé se po tisíciletí s vodou setkávali jako s životní potřebou, jako se základním prvkem prostředí, ve kterém žili, ale i jako s nezkrotným živlem. Postupně se naučili vodu využívat, chránit se před jejími ničivými účinky a také ovlivňovat její přírodní stav.[1] Voda je zapotřebí k nejrůznějším účelům, pro uspokojování základních životních potřeb lidí, pro zásobování průmyslových podniků, které vodu používají ve výrobě, pro výrobu elektrické energie ve vodních elektrárnách, k plavením účelům, pro zemědělství formou chovu vodní drůbeže a ryb či zavlažování zemědělských pozemků, a v neposlední řadě i pro rekreaci a sport. Voda je svým charakterem (s výjimkou např. mokřadů) využitelnou surovinou. Na druhou stranu je voda také živel, který může škodit a ohrožovat životy lidí a jejich majetek a proto je nutné se před vodou i chránit. 

Jak již bylo zmíněno, voda je jednou ze základních složek životního prostředí a proto je nezbytné jí poskytovat ochranu, nejenom z pohledu její kvality a vydatnosti. Vodní zákon by měl zajistit vyvážený přístup k ochraně vod a možnosti jejich využívání.

Na ochranu vod lze pohlížet ze dvou úhlů pohledů, a to z pohledu kvalitativní ochrany, tj. ochrana samotné kvality vod a zajištění její další možné využitelnosti a ochrana vod z kvantitativního pohledu, tj. ochrana zajištění dostatečného množství využitelných vod. Ochrana množství vod je založena jednak na řízeném užívání vody na základě povolení, jednak na ochraně akumulační schopnosti krajiny. Nedílnou součástí ochrany vod je ochrana její jakosti v závislosti na způsobech užívání vody.

Předmětem vodního práva obecně je voda. Voda jako chemická látka je sloučenina. Skládá se z vodíku a kyslíku. S vodou se můžeme nejčastěji setkat se stavem kapalným. Při teplotě vyšší než 100°C (bod varu) se přeměňuje na bezbarvý plyn na vodní páru. Při teplotách pod 0°C (bod tání) voda naopak tuhne a mění se na led. Voda se v přírodě nevyskytuje chemicky čistá, protože je důležitým rozpouštědlem např. solí, kyselin, zásad i mnoha organických látek. Podzemní, říční i mořská voda proto vždy obsahuje určité množství rozpuštěných látek.  Voda vzhledem ke svým vlastnostem se může vyskytovat v mnoha podobách, a to v podobách, které jsou využitelné lidstvem, anebo v podobách, které spíše lidstvu škodí. Vody, které obsahují množství minerálních látek, mohou být (podle svého konkrétního složení) považovány za vody minerální a za zdroje léčivé. Vodu lze rozdělit podle nejrůznějších hledisek – fyzikálních, chemických a právních. Podle chemického složení lze vodu rozdělit na vodu sladkou a slanou. Podle výskytu na Zemi lze rozlišit vody povrchové, vyskytující se na zemském povrchu, a vody podzemní, vyskytující se pod zemským povrchem. Povrchové vody lze dále dělit podle formy výskytu na zemském povrchu, co se týká pohybu, na vody tekoucí a vody stojaté. Z hlediska práva se vody dělí na veřejné a soukromé. Mezi další možná dělení vod patří vody čisté a odpadní (znečištěné). Podle stanoviště (místa výskytu) rozlišujeme vody dešťové, lesní, minerální, důlní, jezerní, rybniční, potoční, říční, studniční, spodní. Podle druhu činnosti, ke které člověk vodu užívá, rozlišujeme vodu pitnou, užitkovou, technologickou, znečištěnou, splaškovou[2].

Voda je celosvětově považována za velmi významnou surovinu, o čemž svědčí vyhlášení světového den vody na den 22. březen Valným shromážděním OSN v roce 1993.

Vzhledem k celosvětové snaze o ochranu vody a zajištění dostatku vody jako suroviny nezbytné pro život, by mělo postupně docházet ke sjednocování postupů států při její ochraně. Snaha o sblížení základů vodních zákonů všech států byla poprvé prezentována již v roce 1926 na Světové konferenci pro využití vodní energie v Basileji. Konkrétně se jednalo o sjednocení zákonů týkajících se využití vodní energie. Konference se usnesla na rezoluci, jíž byly vyzvány národní výbory zúčastněných 47 států, aby opatřily informace o svých vodních zákonech se zřetelem na využívání vodní energie[3]. Prof. Černý již v této době uvádí, že státní správa všech států musí řešit různé rozpory mezi protichůdnými zájmy ve vodním hospodářství a předním úkolem veřejné správy každého státu je, aby opatřila k řešení vodních sporů nejdokonalejší vodní zákon, jímž by stanovila pevná pravidla úředního řízení. Prof. Černý se v průběhu 20. a 30. let 20. století intenzivně věnoval zákonodárství souvisejícím nejenom s využitím vodní energie, ale taktéž i péči o čistotu vod, závlahám apod. Jak je zřejmé, již dlouhodobě je věnována snaha o řádné zákonné zakotvení ochrany vod a limitům její využitelnosti, včetně snahy o sjednocení právních norem všech států. 


[1] Broža, V. a kol.: Přehrady Čech, Moravy a Slezska. Knihy 555. Liberec. 2005. s. 5

[2] Urban, M. Diplomová práce. Vývoj vodního práva v českých zemích do roku 1914. Univerzita Karlova v Praze. 2016. s. 3.

[3] Černý, J. Vodní knihy, vodní právo a vodoprávní technika. Nakladatelství Ministerstva zemědělství a lesnictví. Praha. 1943. s. 4.