Úvodní představení předmětu a průběhu semestru. Přednáška shrnující a komentující vybrané top globální problémy současného světa, které budou podrobněji představeny, interpretovány a diskutovány v přednáškách následujících.
Po druhé světové válce zažívá světová populace nebývalý růst, který je v posledních letech "tlačen" zejména hospodářsky i sociálně méně rozvinutými zeměmi subsaharské Afriky a jižní a JV Asie. Do roku 2050 by světová populace mohla, podle odhadů OSN, dosáhnozut až 10 mld. lidí. Současně s populačním růstem dochází k výraznému stárnutí světové populace, přičemž rychlejší tempo nalezneme opět v méně rozvinutých zemích. Pozitivními průvodními jevy jsou mimo jiné snižující se kojenecká úmrtnost a rostoucí naděje dožití na jedné straně, negativními potom ekonomické a sociální problémy způsobené vyšším počtem osob ve vyšším věku, na které neumí řada rozvojových zemí adekvátně reagovat.
Přednáška se týká nerovnoměrného rozvoje ve světě, jeho příčin a důsledků a dopadu zejména na rozvojové/postkoloniální země (teorie závislosti, human development, dlužní krize a strukturální přizpůsobení, atd.)
Poslední migrační vlna z Blízkého východu a Afriky zasáhla Evropu v roce 2015 a není jasné, jestli tento stav bude pokračovat a v jaké síle. Přednáška představuje mj. push a pull faktory ovlivňující migrační chování, kulturní, politické, ekonomické a další významné faktory a předkládá řešení migrační krize. To se nabízí ve formě podpory (finanční, materiální, edukativní apod.) udržení potenciálních migrantů v jejich rodné zemi nebo v zemi blízké a v ochraně vnějších hranic Evropy. Specifickým příkladem je aktuálně Turecko, které s finační dotací od EU drží na svém území miliony migrantů z Blízkého východu. Ukrajinská migrační vlna od roku 2022 je dalším velkým zásahem do evropských struktur, který bude Evropa a EU nucena v blízké době řešit.
Průmysl je nejvíce globalizovaný ekonomický obor, který se zformoval ve čtyřech nejvýznamnějších regionech (Evropa, Oblast Velkých jezer v Severní Americe, Rusko/Ukrajina a Východní Asie), jež je možné považovat také za nejvýznamnější oblasti světové ekonomiky. Průmysl prošel několik fázemi průmyslové revoluce. Současná fáze, tzv. Průmysl 4.0. je charakterizovaný robotizací, digitalizací, využíváním dat a kyberneticko-fyzikálními systémy. Součástí průmyslu je také energetika, která je nejvýznamnější položkou mezinárodního obchodu, do kterého vstupují jak neobnovitelné (uhlí ropa, zemní plyn, uran) tak obnovitelné zdroje.
Doprava umožňuje pohyb lidí a zboží, což je základní prvek pro ekonomický rozvoj. Doprava a mobilita jsou klíčové pro společenskou konektivitu, přístup k základním službám, pomáhá snížit sociální nerovnosti. Hlavními druhy dopravy jso silniční, železniční, vodní a letecká, každá z nich má v rámci vnitřní komparace své výhody a nevýhody. Pokles výkonů železniční dopravy na úkor zejména dopravy silniční ve druhé polovině 20. století se v posledních letech otáčí a železnice (zejména v případě VRT dokáže velmi dobře konkurovat jak silniční, tak letecké dopravě na ktaší vzdálenosti. Kromě VRT je dalším významným světovým megatrendem v dopravě elektromobilita.
Životní prostředí, kvalita života, chudoba a hlad, dostupnost vody ve světě a změna klimatu jsou klíčovými aspekty, které formují komplexní výzvy současné globální společnosti. Neudržitelné praktiky využívání přírodních zdrojů mohou vést k degradaci životního prostředí a snižování kvality života. Tato degradace je často nespravedlivě distribuována, což může přispívat k chudobě a hladu, zejména v rozvojových zemích. Nedostatek přístupu k čisté vodě je dalším závažným problémem, který zhoršuje existující nerovnosti a v blízkém budoucnu může vyvolat další násilné konflikty. Změna klimatu, provázená extrémními povětrnostními jevy, má rozsáhlé dopady na ekonomiku, sociální struktury a ekosystémy. Řešení těchto výzev vyžaduje integrovaný přístup, zahrnující udržitelné, ale silné ekonomické modely, racionální sociální spravedlnost a ekologickou odpovědnost.
Proběhlé světové hospodářské krize ukazují, že ekonomické selhání v jedné části světa může mít dalekosáhlé důsledky pro globální ekonomiku. Faktory, jako jsou nerovnováhy ve světovém obchodě, nedostatečná regulace finančního sektoru a nedostatečná transparentnost, mohou vytvářet podmínky pro vznik krizí. Historicky první světová hospodářská krize vyvstala po pádu Vídeňské burzy a splasknutí finanční bubliny okolo amerických železnic v roce 1873. Největší světová hospodářská krize 20. století vypukla v roce 1929 a navždy změnila ekonomické myšlení a přístupy veřejného sektoru k dříve odmítaným intervencím ze strany státu (Keynesiánství). Třetí globální hospodářská krize nastala po splasknutí finanční bubliny sycené nízkými úrokovými sazbami a nesplácenými úvěry a hypotékami určenými k bydlení ze strany méně movitých obyvatel USA a pádem investiční banky Lehman Brothers v roce 2008. Mezi hosodářské krize většího charakteru s významným dopadem na ekonomiku a společnost většiny světa lze zařadit také ropné šoky z let 1973 a 1979 a rozpad bipolárního světa a Sovětského svazu na přelomu 80. a 90. let.
Na základě globálního výzkumu identifikovali odborníci na konci minulé dekády několik globálních trendů v maloobchodě, které byly umocněny i změnami nákupního chování v důsledku pandemie Covid-19. Patří mezi ně: hybridní koncepty prodejen, změny v životním stylu spotřebitelů, hyperlokální maloobchod, rychlost a pohodlnost nákupu (convenience) a umělá inteligence (AI). Velmi rychle se v maloobchodě začaly prosazovat také různé formy on-line nakupování, smart a udržitelného fungování maloobchodu.