Badminton

Badminton je letní olympijský sport, při kterém hrají dva (čtyři) hráči proti sobě přes síť. Cílem této raketové (pálkovací) hry je zahrát míček soupeři do kurtu tak, aby ho už nemohl vybrat (na rozdíl od dříve rekreační formy badmintonu, který se hrál nejčastěji u vody nebo na zahradě a cílem bylo uhrát co nejdelší výměnu). Závodní forma badmintonu je pestrá a zábavná. Základem hry je specifický pohyb po kurtu a vysoká rychlost létajícího míčku. Po kurtu se hráči pohybují nejen během, ale především suny, cvaly, výskoky a výpady. Badmintonový míček u profesionálních hráčů létá i rychlostí přes 400km za hodinu, u rekreačních hráčů to může být i okolo 200 km za hodinu. Badminton se v poslední době v České republice stává stále více populárním díky své rozmanitosti. Na jedné straně existuje jeho soutěžní forma, které se věnují profesionální sportovci. Na druhé straně je široká veřejnost, která si chodí zahrát do nových badmintonových hala hru si udělají takovou, jakou chtějí oni. Díky tomu, že raketa je lehká a základy techniky se dají naučit relativně snadno, má badminton určité přednosti i na poli prevence civilizačních onemocnění a je skvělou pohybovou aktivitou pro zdravý životní styl. S badmintonem se tak často setkáváme na společenských akcích firem, je vhodnou volbou pro uspořádání půldenního či jednodenní turnaje. Vhodnou volbou je především výběr čtyřher, které jsou společensky více oblíbené a klienti si u nich užijí hodně zábavy, mezi které se řadí dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů, čtyřhra žen, smíšená čtyřhra. Na rozdíl od ostatních pálkovacích sportovních her (tenis, stolní tenis, squash) se hraje všech pět disciplín na každém oficiálním turnaji či soutěži družstev.

Historie

Historie badmintonu sahá do dávné doby. Inkové a Aztékové se bavili hrou s „opeřenými míčky“. Další prameny mluví o podobné hře ze 7. století na asijském kontinentu (Čína, Japonsko), kde míček byl odehráván rukou či nohou. Za přímého předchůdce se považuje indická hra Poona, která byla dovezena do Anglie na konci 19. století. Anglický důstojník vévoda z Beaufortu na svém sídle Badminton house uspořádal v roce 1873 první turnaj. O čtyři roky později už měla hra svoje pravidla a ještě ve stejném století se konal první turnaj All England Championship, který je v dnešní době obdobou tenisového Wimbledonu.

V roce 1934 vznikla mezinárodní badmintonová federace (IBF). V roce 1967 v Evropě vzniká Evropská badmintonová unie (EBU) – jedním ze zakládajících členů bylo i Československo. Od roku 2006 se světová badmintonová federace nazývá BWF – Badminton World Federation a evropská BEC – Badminton Europe Confederation. Velkým milníkem v novodobé badmintonové historii bylo zařazení tohoto sportu do programu letních olympijských her (OH). Poprvé se badminton představil jako ukázkový sport na OH 1992 v Barceloně.

Pravidla sportu

Badmintonový kurt a jeho vybavení

Rozměry kurtu jsou 13,4m na délku a 6,1 metrů na šířku pro čtyřhru, respektive 5,18 metrů pro dvouhru. Badmintonový kurt musí být pravoúhlý je vymezen čarami širokými 40 mm. Všechny badmintonové čáry jsou součástí kurtu, který vymezují. Sloupky musí být vysoké 1,55 metru – měřeno od povrchu dvorce a musí zůstat kolmé při napnutí sítě. Horní okraj sítě je vzdálen od povrchu dvorce 1,524 metru uprostřed dvorce a 1,55 metru nad postranními čarami pro čtyřhru (czechbadminton.cz).

Badmintonový míček

Míček musí být zhotoven buď z přírodních, anebo syntetických materiálů. Ať je míček z jakéhokoliv materiálu, letové vlastnosti musí být všeobecně obdobné jako vlastnosti míčku zhotoveného z přírodních per s korkovou základnou pokrytou tenkou vrstvou kůže. Péřový míček musí mít 16 per pevně zasazených do základny. Míček musí být o hmotnosti mezi 4,74 až 5,50 gramů. Nepéřový míček má přírodní pera nahrazena sukénkou nebo napodobeninou per ze syntetického materiálu. Rozměry a váha míčku musí být v souladu s pravidly o míčku péřovém.

Losování

Před zahájením utkání se provede losování a strana, která vyhrála los, si zvolí: zda bude podávat, nebo přijímat jako první, na které straně dvorce začne hru. Straně, která prohrála losování, zůstává zbývající volba. Losování se obvykle provádí hozením míčku do sítě, los vyhrává ta strana, na kterou ukazuje korková hlavička míčku.

Počítání

Utkání se hraje na dva vítězné sety ze tří, pokud nebylo dohodnuto jinak. Vítězem setu se stává ta strana, která jako první dosáhla 21 bodů, s výjimkou případů uvedených níže. Bod získá strana, která vyhrála výměnu. Strana vyhraje výměnu, jestliže se soupeřící strana dopustí chyby nebo míč přestane být ve hře, protože se dotknul povrchu hřiště na soupeřově straně.

Změna stran

Hráči mění strany po skončení prvního setu, před začátkem třetího setu (pokud se hraje) a ve třetím setu, když jedna ze stran poprvé dosáhne 11 bodů. Jestliže hráči opomenou změnit strany tak, jak je uvedeno výše, musí tak učinit ihned, jakmile je omyl zjištěn a míček není ve hře. Stávající bodový stav zůstává v platnosti.

Podání

Při správně provedeném podání podávající i přijímající hráč musí stát uvnitř protilehlých polí pro podání, aniž se dotýká čar ohraničujících tato pole pro podání, některá část obou chodidel jak podávajícího, tak přijímajícího hráče se musí dotýkat podlahy hřiště a musí zůstat bez pohybu od doby, kdy je podání zahájeno, až do okamžiku, kdy je podání provedeno, raketa podávajícího musí nejprve udeřit základnu míčku, celý míček musí být pod úrovní pasu podávajícího hráče v okamžiku jeho zasažení raketou tohoto hráče, hřídelka rakety podávajícího hráče musí v okamžiku zásahu míčku směřovat směrem dolů, pohyb rakety podávajícího hráče musí pokračovat kupředu od okamžiku zahájení podání do okamžiku provedení podání, let míčku od rakety podávajícího hráče musí směřovat vzhůru přes síť, pokud není zachycen, dopadne do pole podání přijímajícího hráče (tzn. na nebo mezi čáry ohraničující tuto oblast), při pokusu o podání podávající nesmí minout míček.

Dvouhra

Pole pro podání a pro příjem podání Hráči musí podávat, ze svého pohledu, z pravého pole pro podání a přijímat v pravém poli pro podání, pokud podávající hráč ještě nebodoval nebo dosáhl sudý počet bodů v tomto setu. Hráči musí podávat – ze svého pohledu – z levého pole pro podání a přijímat v levém poli pro podání, pokud podávající hráč dosáhl lichý počet bodu v tomto setu.

Pořadí hry a pozice na hřišti

Míček je střídavě odbíjen podávajícím a přijímajícím hráčem, dokud nedojde k „chybě“ nebo míček přestane být ve hře.

Zisk bodů a podání

Jestliže podávající hráč vyhraje výměnu, získává bod. Podávající hráč pak opět podává z druhého pole podání. Když přijímající hráč vyhraje výměnu, získává bod. Přijímající hráč se stává podávajícím.

Čtyřhra

Pole pro podání a pro příjem podání

Hráč podávající strany musí podávat z pravého pole pro podání, pokud podávající strana ještě nebodovala nebo dosáhla sudý počet bodů v tomto setu. Hráč podávající strany musí podávat z levého pole pro podání, pokud podávající strana dosáhla lichý počet bodů v tomto setu. Hráč přijímající strany, jenž podával naposled, musí zůstat ve stejném podávacím poli, z něhož naposledy podával. Pro spoluhráče platí toto schéma obráceně. Hráč přijímající strany, který stojí úhlopříčně proti podávajícímu, je přijímající hráč. Hráči nesmějí měnit svá příslušná podávací pole, dokud nezískají bod při podání své strany. Podání v jakémkoliv postavení musí být provedeno z podávajícího pole, které odpovídá počtu bodů podávající strany (sudý = zprava, lichý = zleva), s výjimkou případů uvedených v části chyby.

Pořadí hry a pozice na hřišti

Jakmile je při výměně míček po podání vrácen, je střídavě odbíjen hráči podávající a přijímající strany, dokud nedojde k „chybě“ nebo dokud míček nepřestane být ve hře.

Zisk bodů a podání

Jestliže podávající strana vyhraje výměnu, získává bod. Podávající hráč pak opět podává z druhého pole podání. Když přijímající strana vyhraje výměnu, získává bod. Přijímající strana se stává podávající.

Pořadí podání

V jakémkoliv setu se právo podávat předává v tomto sledu:

1. z prvního podávajícího, jenž začal podávat na začátku setu z pravého podávacího pole,

2. na spoluhráče počátečního přijímajícího. Podání se provádí z levého podávacího pole,

3. na spoluhráče počátečního podávajícího,

4. na počátečního přijímajícího,

5. na počátečního podávajícího a tak dále.

Žádný z hráčů nesmí podávat nebo přijímat mimo pořadí nebo přijímat dvakrát za sebou jdoucí podání ve stejném setu. Kterýkoliv z hráčů strany, která zvítězila v setu, smí podávat jako první v dalším setu a kterýkoliv z hráčů strany, která set prohrála, smí přijímat jako první v dalším setu.

Vybavení sportu

Nezbytným vybavením pro badminton je raketa a míček. Pro závodní formu je třeba hala či tělocvična s badmintonovými kurty nebo badmintonovými koberci a sítí.

Rakety jsou z různých materiálů (nejčastěji z karbonových a grafitových vláken) a váží 80 až 90 gramů. Existují rakety vyvážené více do hlavy (pro útočné hráče) a na střed (pro technickou hru). Pro výuku se doporučují rakety lehké a pružné (lepší manipulace, odehrání míčku). Důležitý pro výběr rakety je tedy hmotnost (pod 100 gramů), pružnost (bez krčku), pevný výplet (aby se míček nedostal mezi struny). Obrázek 8 zobrazuje jednotlivé části badmintonové rakety.

Míčky jsou péřové a plastové. Zatímco vrcholoví hráči používají bez výjimky péřové míče, začátečníci a rekreační hráči používají míčky plastové. Pro výuku doporučujeme míčky plastové (jsou odolnější, déle vydrží), které jsou finančně méně náročné. Důležitý je výběr míčků: rychlost, kvalita – správné letové vlastnosti. Plastové míčky mají 3 rychlosti, které jsou na korkové hlavičce vyznačeny barevným pruhem: červený, modrý a zelený proužek. Červený míček je nejrychlejší, zelený nejpomalejší, nejčastěji se v našich podmínkách používá míček střední rychlosti, tedy s modrým proužkem. Je důležité, aby míček měl korkovou hlavičku a kvalitní plastovou sukénku. Proto doporučujeme vybavení nakupovat ve specializovaných prodejnách. Míček musí při letu držet směr.

Nezbytností (prevence poranění) je dobře odpružená a lehká obuv, neboť na nohy je kladen velký nápor (rychlé starty, časté změny směru, prudké zastavení, výskoky). Kvalitní odpružená obuv tlumí otřesy procházející do celého těla a je stabilní.

Technika úderů

Pokud začínáme s výukou badmintonu, je třeba se naučit především správně držet raketu a zvládnout základy techniky badmintonových úderů. Při samotné zápase je pak neméně důležitá zvolená taktika hry. Závodní hráči využívají více způsobů držení rakety, tzv. „grip“. Pro základní výuku si vystačíme s tzv. forhendovým a bekhendovým držením. Zatímco forhendové neboli univerzální držení využíváme především u úderů ze zadní části hřiště a na síti z forhendové strany, bekhendové držení využíváme při hře na síti z bekhendu a při krátkém bekhendovém podání.

Mezi základní údery v badmintonu řadíme klír, drop, smeč, drajv, lob a kraťas.

Ze zadní části kurtu zahráváme klír, drop a smeč. U těchto úderů při odehrání využíváme především rotace předloktí (princip supinace-pronace). Technika těchto úderů je stejná, liší se pouze intenzitou při odehrání a dotažením úderu.

Klír je úder, který odehráváme do zadní části kurtu soupeře.

Drop je úder, který umisťujeme protihráči za síť. Křivka míčku při smeči má prudce klesající tendenci.

Od sítě se hrají kraťasy a loby. Kraťasy jsou údery, které soupeři vracíme opět těsně za síť. Obměnou je sklepnutí na síti. Loby vyhazujeme na zadní lajnu, jedná se o údery, kterými chceme soupeře přehodit. Ve čtyřhře se ještě často využívá drajvů, úderů, které letí zhruba do půlky kurtu, typická je pro ně velká rychlost při odehrávání. Tyto údery létají přibližně ve výšce očí hráčů, resp. těsně nad síti. Obranným úderem je vlastní obrana, při které míček odehráváme bekhendovým držením ze spodu nahoru. Mezi útočné údery řadíme především smeč, drop, sklepnutí na síti a drajv. Obrannými údery jsou klír, lob a klasická obrana. Podáním uvádíme míček do hry.

Výuka Badmintonu na MU

Tréninková jednotka (TJ)  1:40 min

Obsah TJ volí lektor dle úrovni studentů v seminární skupině, tréninkového plánu na 12 týdnů, a dle individuálních potřeb studentů ve skupině.

TJ vždy obsahuje:

rozcvičení bez rakety/s raketou + míčkem (individuálně, ve skupině);

trénink jednotlivých úderů, kombinací ve hře, soutěže, taktika;

hra dvouhra/čtyřhra

závěr tréninkové jednotky – zklidnění, strečink.

Referenční seznam

PĚTIVLAS, Tomáš, Martina BERNACIKOVÁ, Michal PŘIKRYL a Martin VILÍM. Sportovní hry IV. Brno: Masarykova univerzita, 2014. s. nestránkováno, 56 s. ISBN 978-80-210-7407-1.

Bernaciková, M., Mendrek, T., Bernacik, S., Sebera, M., & Zaoral, P. (2008). Badminton - interaktivní průvodce. Retrieved December 12, 2012, from http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/js08/badminton/ed_2/pages/uvod.html

Bernaciková, M., & Svobodová, Z. (2011). Raketové sporty (badminton, squash) ve školní TV. A proč ne? Textová opora ke kurzu. Brno, Czech Republic: Masarykova univerzita.

Český badmintonový svaz (n.d.). Pravidla a řády. Retrieved March 11, 2013, from http://www.czechbadminton.cz/pravidla-rady.

Mendrek, T., & Novotná, M. (2007). Badminton. Praha, Czech Republic: Grada Publishing.

“Badmintonweb.cz, 2014.” [Online], Dostupný z: http://www.badmintonweb.cz/badminton_v_cr_50_let_badmintonu_v_ceskych_zemich .htm, [cit. 09-10-2015].

https://is.muni.cz/elportal/estud/fsps/js08/badminton/ed_2/pages/technika.html