Týden 6
G. Lipovetsky: Paradoxní štěstí.
Esej o hyperkonzumní společnosti.
Prostor, 2007. 443 s. ISBN 978-80-7260-184-4.
1. Lze kulturu
komerčního štěstí považovat za vzor dobrého života? S. 404
2. …lidé hledají vůči
konzumentským přeludům a jejich ústřední roli nějaké silné útočiště.
Nepropadneme naivní domněnce, že samo
toto disidentství by mohlo stačit ke změně kurzu…Nadejde den, když štěstí
hledané v konzumu již nebude působit tak lákavě a jasně jako dřív a snaha
o seberealizaci se odpoutá od nekonečné spotřeby konzumentských slastí. “ 403
3. „Konzumentská a mediální
hypertrofie v sobě v posledku obnáší méně rizik než nedostatky
vzdělávacího systému.“ S. 401
4. Pravda je taková, že
namísto znehodnocovaní všech hodnot dnes spíše přihlížíme renesanci mravního
tázání v souvislosti s pádem politického projektu a velkých systémů
smyslu. Zároveň s tím, jak sílí vliv techniky a trhu, se také dostává
nového náboje a důstojnosti i etické
doméně, jak o tom svědčí diskuse kolem biotechnologií, potratů a eutanazie,
sňatků u dvojic téhož pohlaví, homosexuálních adopcí, nošení islámského závoje
a sexuálního obtěžování. Nejde tu o katastrofické zmizení hodnot, nýbrž o
rozkvět obtížně slučitelných mravních náhledů, pluralizaci hodnotových soustav
a rozmanitost chápání dobra. 393
6. Jakmile se jedinec
vyvázal z mezí stanovených komunitou, musí jeho vytrvalé putování za
štěstím nutně vést k problematizaci vlastní existence a
k neuspokojení. Takový je prostě osud společensky nezávislého jedince,
který bez jakékoli kolektivní a náboženské opory sám a bezbranný čelí životním
zkouškám. 370
7. Lidé se
prohlašují za šťastné, neboť přiznat si
opak „podkopává morálku“. V hyperkonzumní společnosti se již lidé nechrání
před uhrančivým pohledem druhého, nýbrž před vlastními negativními úsudky, ze kterých
by mohl vzejít trýznivý obrázek vlastní existence. V zásadě tu jde o snahu
zabránit skleslosti a zachovat si sebedůvěru. S. 351
8. Nóvum: i uspokojení ženy!
(namísto výkonnostního sexu, sex citový, konec domény výkonnosti – mužského
sexu)
…triumf neprožívá
monadická sexualita, nýbrž model založený na intersubjektivní dimenzi, do něhož
je začleněna i toužebná jinakost druhého. …ideálem je vzájemná směna slasti,
naslouchání touze druhého, vnímavost k jeho rytmům a preferencím. …Spíše
než o povel k výkonnosti se v hypermoderní kultuře erotické sféry
jedná o ideál hédonistické vzájemnosti, jenž se prostupuje s ideálem
mezilidské komunikace. 328
9. Psychologizace partn. života
…údajná smrt citů je
pouhé klišé hyperindividualistické epochy: spíše než ochabování sentimentu
přihlížíme k tomu, jak se mezilidské vztahy stále zřetelněji prosycují
emocemi. 325
10. Vláda citu: romantismus po celý život
Stále více mužů a žen si uvědomuje, že nejsou schopni
milovat dlouho a vyjadřují se skepticky k možnosti, že by milovali jednoho
člověka celý život….nárůst milostných historií…cílem není čisté sexuální
dobrodružství, nýbrž čistě milostný příběh… citový život se prolíná
s efemérností a rychlým střídáním hyperkonzumního času. Afektivní dimenze
se nijak nehroutí, avšak milostný život je stále více strukturován jako turbokonzumentství: rozpadá se mýtus o
věčné lásce, ochabuje ideál oběti, rozvíjejí se dočasné vztahy, stoupá
labilita a ujímá se citový zapping. …je provázeno pocitem
prázdnoty, zranitelnosti a nedostatku.s. 326
Čím křehčí a méně
uspokojivé jsou naše společenské a mezilidské vazby, tím zřetelněji sílí znechucení
životem a tím zuřivější je konzumentství coby útočiště, cesta ven, útěk, který
zmírňuje osamělost a pocit nezavršenosti. Konzumenství třetí vývojové fáze,
jehož účelem je „posílit morálku“ a „mít se rád“, se … definuje prostřednictvím
emocí. Otcem zástupu konzumentského je homo
psychologicus. 320
12. Štěstí ve dvou; chaos – řád, cit→ rozum, povinnost!
Relativní poklid
hypermoderních sexuálních mravů nepředstavuje pozůstatek puritánství, nýbrž
čerpá sílu z odvěkého ideálu citu a štěstí , chápaného jako „štěstí ve
dvou“. 271…stabilní, exkluzivní vztah nadále představuje vytoužený cíl. Hodnota
přiznávaná lásce a citům, úsilí o důvěrný a blízky vztah ke druhému tak bez
ohledu na jakékoli mravní zásady nadále privilegují stále svazky oproti
sexuální hýřivosti a promiskuitě. Centrifugalita touhy je obsažená ve struktuře
citů a důvěrného sdílení. Na jedné straně se láska jeví jako destabilizační
ideál, který vyhrocuje touhu, na straně druhé působí jako zdroj
sebekontroly a dohledu nad instinkty.
Zákon lásky, „chaos, který plodí řád“,
toulavost Eróta současně vybuzuje i omezuje. S. 272
13. Hédonistická civilizace
s sebou nepřinesla kult extrémní erotiky, nýbrž vyhrocení požadavků ve
sféře úcty, individuálního uznání a osobní pozornosti. 273
Za každú cenu nepovedať
nie…nechceme deťom spůsobiť frustráciu, tak ako my nechceme byť frustrovaní, o
tom je blahobyt a konzum, príjemnosť...vyhýbanie sa konfliktom…výchova, kde
namiesto trestu psychológia, zameraná na sebarealizácciu dieťaťa a jeho
spokojnost, tu a teraz, okamžité šťastie…223
15. Ztráta smyslu života
Konzumní revoluce rozbila
poslední tradiční zvyklosti a řády a zanechala lidi sobě samým napospas; nyní
se musí vyrovnat s obtížemi existence bez pomoci kolektivních pravidel a
vztahů. 222…civilizace blahobytu, která jedince vede k tomu, aby vlastní
prožitky poměřovali obrazy stále nového a pronikavého euforického štěstí,
hromadně podněcuje k frustracím a existenciální trýzni.
Individualistický a konzumní řád
společenského styku coby instrument
negativně laděné reflexivity vyvolává v člověku pocit, že se neustále míjí
s tím, co je na životě podstatného. 222-223
16. Promarněný život
Exploze depresí a úzkosti
i symptomy upadající sebeúcty svědčí o nové zranitelnosti jedince, kterou
s sebou civilizace štěstí neodlučně nese. Záporný pohled na sebe,
zpochybňování hodnoty vlastní existence a pocit, že jsme promarnili život,
představují stále významnější tendenci reflexivního individualismu, a právě zde
tkví kámen úrazu paradoxního štěstí.
17. Ironie doby tkví
v tom, že hyperkomerční civilizace nenastolila odcizenost vůči věcem ,
nýbrž posílila touhu být sám sebou, prohloubila propast mezi já a mezi druhým a ztížila schopnost žít
jako subjekt. 188
18. Jakmile se jediným
základem společné existence stane cit,
dopadá na všechny úděl rozchodů, partnerských krizí a deziluzí. Právě
tak vypadá paradoxní štěstí: čím zřetelnějšího výrazu docházejí požadavky
citové blízkosti a niterné komunikace, tím více zklamání proniká do
individuální existence. 187 Spoliehanie
sa na len cit má i tienisté stránky…
19. Právě nerovnováha mezi
soukromými slastmi a veřejným nepohodlím je stále častějším zážitkem
spotřebitele…183 (slovom, vo verejnej sfére sa nám takých slastí nedostáva,
služby tam sú nekvalitné)
20. Láska - nejvyšší hodnota
Konzum lásky
v masmédiích nám nestačí, v lásku dnes věříme, přisuzujeme jí svrchovanou hodnotu a měníme půdorys celých
vrstev naší existence v závislosti na hnutích srdce. 163
21. Kontraktuální vztahy
Manželský pár odhazuje
institucionální zaštítění a stahuje se do soukromí, stává se z něj kontraktuální
a obecně labilnější vztah; každý si chce
udržet autonomii a ve vypověditelném svazku si chce zachovat otevřenost
k jiným možnostem…149