Prezentace k přednášce:

Praktický význam avalování směnky

Současná praxe často využívá směnečné rukojemství (avalování směnky avalem, resp. avalistou). Dřívější praxe se k avalovaným směnkám stavěla rezervovaně. Potřeba zajistit zaplacení směnky tímto specifických institutem budila v očích potencionálních kupců nedůvěru. K dosažení stejného účinku - rozšíření počtu účastníků směnky - využívala jiné nástroje a strategie, jako např. podpis dlužníka v pozici výstavce cizí směnky nebo indosanta.

Směnečné rukojemství představuje ryze směnečněprávní způsob zajištění zaplacení směnky. K zajištění či utvrzení zaplacení směnky lze samozřejmě použít i obecné prostředky (např. ručení nebo smluvní pokutu).

Účastníky směnečného rukojemství je aval (avalista) - směnečný rukojmí, který převzal směnečné rukojemství, a avalát - osoba, za kterou se směnečný rukojmí zaručil. Od osoby avaláta avšak aval odvozuje pouze své postavení (zda bude přímým či nepřímým dlužníkem).

Formální otázky směnečného rukojemství

Rukojemské prohlášení může mít podobu úplného, zkráceného a minimálního rukojemského prohlášen (holý aval). O pouhém podpisu na líci platí podle § 31 odst. 3 ZSŠ, že se jím zakládá směnečné rukojemství (pokud se nejedná o podpis výstavce nebo směnečníka). Pouhý podpis na rubu naopak bude rubopisem.

Více k tomu najdete v podcastu:

Praktické ukázky prohlášení směnečného rukojmího jsou zde:

Postavení rukojmího

Směnečné rukojemství se zásadním způsobem liší od běžného ručení. Zásada akcesority a subsidiarity tak, jak je známe u běžného ručení, se u směnečného rukojemství neuplatní. Akcesorita (závislost na hlavním závazku) je ryze formální. Aval není zavázán pouze pokud se u avaláta vyskytnou formální vady podpisu. Jiné vady podpisu (např. zfalšování podpisu avaláta), které nelze označit za formální, nemohou mít vliv na závazek avala. Aby majitel směnky mohl požadovat její zaplacení po avalovi, nemusí čekat až na okamžik, kdy směnku nezaplatí jeho avalát. 

Z pohledu avala i avaláta je klíčové námitkové postavení avala. Může se aval bránit věřiteli námitkami, které se zakládají na vlastních vztazích avaláta a remitenta (věřitele)? Podle většinového názoru aval může uplatňovat pouze námitky, zakládající se na jeho vlastních vztazích s majitelem směnky, nikoli na vlastních vztazích avaláta k majiteli směnky. To neplatí, pokud si aval možnost uplatňovat námitky avaláta. Z tohoto striktního vyloučení námitek judikatura připouští některé výjimky - např. námitka že byla zaplaceno avalátem nebo započteno avalátem.

Další výjimku, kdy aval může uplatňovat námitky z vlastních vztahů avaláta a majitele směnky, představuje situace, kdy aval směnku podepíše současně tutéž směnku jako zástupce (statutární orgán) výstavce. Tento závěr přijal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 6. 2009 sp. zn. 29 Cdo 3727/2007. Podepsal-li směnečný rukojmí smlouvu, jejíž součástí byla směnečná dohoda mezi remitentem a výstavkyní směnky vlastní, jako jednatel výstavkyně, vztahuje se směnečná dohoda i na vztah mezi remitentem a směnečným rukojmím, nedošlo-li mezi nimi k jiné dohodě. Znamená to tedy, že v takovém případě bude aval (jednatel) mít k dispozici stejné námitky z vlastních vztahů jako výstavce směnky (společnost). Situace, kdy věřitel vyžaduje avalování směnky členy statutárního orgánu, je v praxi velmi častá, proto tomuto zásadnímu rozhodnutí věnujte náležitou pozornost.

Neradostnému námitkovému postavení avalů se věnujeme mj. zde:

Pokud aval směnku zaplatí, podle § 32 odst. 3 ZSŠ nabývá práv ze směnky proti svému avalátovi, a proti všem, kdo jsou tomuto avalátovi zavázáni. Aval tedy následně, po vyplacení směnky, může vést regres vůči svému avalátovi a všem, kdo jsou mu zavázáni. Zde se ukazuje druhý praktický problém směnečného rukojemství. Věřitel dobře ví, že pokud bude požadovat zaplacení směnky po jejím výstavci, nebude úspěšný, neboť výstavce by se ubránil námitkami z vlastních vztahů. Proto bude požadovat zaplacení směnky po avalovi, který se těmito námitkami bránit nemůže. Aval proto směnku věřiteli zaplatí a následně povede regres vůči výstavci směnky. U avalované směnky by se tedy na pozoru měl mít také avalát (nejen aval). 

S regresním nárokem avala po vyplacení směnky souvisí poslední téma, kterým se budeme v této lekci zabývat. Podle § 32 odst. 3 ZSŠ je vyloučen regres avala vůči avalům, kteří se zaručili za stejného avaláta, tedy mez avaly na stejné úrovni. představme si příklad avalované vlastní směnky, která byla indosována. Na směnce jsou celkem 4 podpisy avalů - 2 za výstavce, 2 za remitenta. Pokud majiteli směnky směnku zaplatí aval, který se zaručil za remitenta, může vést postih podle § 32 odst. 3 ZSŠ vůči remitentovi , výstavci a jeho avalům. Po druhém avalovi, který se zaručil za remitenta (je s ním na stejné úrovni) směnečný postih vést nemůže. Nejvyšší soud však v rozsudku ze dne 31. 5. 2016 sp. zn. 29 Cdo 2653/2015 dospěl k závěru, že vztahy mezi avaly na stejné úrovni se řídí občanským zákoníkem a aval může vůči avalovi, který se zaručil za stejného avaláta, uplatnit regres podle občanského zákoníku podle ustanovení o vypořádání mezi spoludlužníky.

Hlavní judikatura ke směnečnému rukojemství