6.1 Autoregulace

Autoregulace je schopnost organismů přizpůsobit se měnícím se podmínkám  vnějšího okolí, ale také svého těla. K autoregulaci dochází jak na úrovni jednotlivých buněk organismu, tak i organismu jako takového. Na úrovni buněk řídí organismu enzymy, což jsou bílkoviny, které vznikly podle určitých úseků DNA. Enzymy zprostředkovávají různé chemické reakce v buňkách. Reakce celého těla jsou řízeny a regulovány nervovou soustavou a pomocí hormonů.

         Hormony nacházíme jak u živočichů, tak u rostlin. Po těle jsou rozváděny tekutinami do místa svého působení. Řízení pomocí hormonů je relativně pomalé, neboť čas mezi reakcí a podnětem trvá několik hodin i déle. U živočichů řídí např. dospívání, hormony rostlin zrychlují či zpomalují růst, ovlivňují dozrávání plodů a pod.

Naopak nervová soustava zajišťuje především ty funkce, u kterých je důležité rychlé zpracování informace a reakce na ni. Např. únik před nebezpečím nebo získávání potravy. U primitivních živočichů je nervová soustava velmi jednoduchá složená z jednotlivých nervových buněk rozptýlených po těle, s postupem fylogenetického vývoje je nervová soustava složitější. Dochází ke vzniku uzlin, které jsou vzájemně propojené až do podoby kterou známe u člověka – centrální nervová soustava CNS (mozek a mícha) a periferní nervová soustava (nervy vybíhající do všech částí těla). Informace z periferních nervů se rychle dostává do CNS, kde zpracována a  

6.2 Dráždivost

Dráždivost je schopnost organismů reagovat na nejrůznější podněty jako např. útok nepřítele, přítomnost sexuálního partnera nebo soka, ale také fyzikální podněty jako jsou chlad, nedostatek vody, osvětlení a pod. Ne na všechny změny v okolí, ale na ty, které jsou pro daný organismus významné. Nejnápadnější reakcí na zněnu je pohyb, dále pak změna zbarvení, změny na kůži – zježení srsti či peří, vydávání zvuků a pod.

krátká videa pohybu rostlin a živočichů