…f) plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob, je-li to možné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců, h) dodržovat standardy kvality sociálních služeb“ (MPSV, 2006, s. 8).
Individuální plánování
Individuální plánování je pro mnohé sociální pracovníky přítěží v jejich profesi. Avšak pokud pochopíme smysl individuálního plánování a uchopíme jej tak, aby vyhovoval nám i klientovi, tak se pro nás stane cenným nástrojem.
Plánování s klientem v sociálních službách je tedy povinným nástrojem, který může mít různé podoby. Je důležité si uvědomit, že ne každý klient musí mít individuální plán, protože absence individuálního plánu se nerovná absenci procesu plánování.
Dobrý individuální plán obsahuje:
- dostatečný popis nepříznivé situace klienta (vím z jakého důvodu klient přichází a zároveň vím, že navštěvuje vhodnou soc. službu).
- přiměřené množství informací (objektivní, věcné a s výpovědní hodnotou)
- provázané základní složky - je tedy kompaktní.
- nepříznivá situace klienta
- cíl spolupráce klienta a služby
- kroky, které obě strany realizují
- případná revize (po uplynutí doby)
- Efektivitu - tedy stanovené postupy k naplnění cílů jsou vhodné, efektivní a rozvíjejí spolupráci mezi klientem a SP
- Transparentnost - je jasné na čem se klient a pracovník domluvili, plán je v souladu s partnerským přístupem a respektem k lidským právům
Pro ujištění, že můj plán je opravdu dobrý si mohu klást tyto otázky:
- Jde z plánu dobře porozumět nepříznivé sociální situaci našeho klienta? Jaký je jeho problém, který řešíme? Co mu hrozí? Nebo co špatného či pro něj nevýhodného si může způsobit?
- Je dobře stanoven cíl, tedy čeho chceme společně s klientem v jeho prospěch dosáhnout? Odpovídá cíl nepříznivé sociální situaci klienta? Odpovídá stanovený cíl našemu typu služby a cílům našeho zařízení?
- Jsou vhodně stanoveny kroky k dosažení cíle? Odpovídají kroky cíli? Je z nich patrné, co udělá klient a co pracovník?
- Je plán dobře hodnotitelný? Bude možné po nějaké době si říci, co se podařilo a co ne?
- Je záznam plánu transparentní pro klienta? Jak bude klient reagovat, když si jej přečte (nebo když mu obsah vysvětlíme)? (Kurz Základy individuálního plánování v sociálních službách, 8h)
Modely individuálního plánování
Každý sociální pracovník může mít jiný způsob jakým plánuje spolupráci s klientem. Jednotlivé způsoby se liší tedy nejen vzájemnými postupy (komunikace, forma zaznamenávání), ale i východisky a zdroji.
Haicl a Haiclová (In Bicková 2011) formulují odlišnosti jednotlivých modelů dle důrazu na určitou kategorii:
- důraz na hodnocení průběhu služby
- důraz na individuální určené cíle
- důraz na vztah
- důraz na anamnestické údaje
- důraz na specializaci výkonu pracovníka, který plánuje službu
- důraz na formální stránku
- důraz na sdílení
Obecně lze říci, že hlavní rozdíly je možné vidět v tom jaká míra podpory je poskytována klientovi, do jaké míry je uplatňována váha názoru sociálního pracovníka a jakou podobu má stanovený cíl (tady a teď, celostní, výsledek (SMART)).
Model zaměřený na cíl
- - známy jako úkolově-orientovaný přístup
- - jde v podstatě o to, že známe cíl, kterého chceme dosáhnout a společně rozfázujeme postup/cestu, abychom k danému cíli došli
- - někdy klient potřebuje jenom podpořit (ví, co chce), ale někdy je třeba, aby SP řádně zmapoval situaci a pomohl klientovi najít jeho cíl a cestu k cíli
Třinecký (2010, s. 24) uvádí příklady dobře a špatně stanovených cílů:
Špatně stanovený cíl | Dobře stanovený stejný cíl |
1. Cítit se lépe. 2. Klíčový pracovník mi zjistí pracovní možnosti. 3. Dělat práci, co mne baví. 4. Zbavit se závislosti na alkoholu. | 1. Každý den v 18.00 se půjdu projít kolem řeky. 2. 27. 6. 2010 si půjdu opsat na ÚP nové nabídky na zaměstnání. 3. Přihlásím se do nejbližšího rekvalifikačního kurzu, obor masér. 4. Příští pondělí začnu s ambulantní léčbou, začnu užívat antabus“ |
Model zaměřený na člověka
- vychází z tradic humanistické psychologie a psychoterapie
- je velmi náročný
- nejde zde o stanovení osobních cílů člověka, ale jedná se o plnění profesionálních cílů, které jsou stanovené odborníkem (absence klientova pohledu)
- jsou to cíle stanovené poskytovatelem služeb
- v plánování jsou důležité neformální zdroje, vytváří se ideální profil klienta, jak by chtěl žít (k profilu dochází pracovník mapováním).
Model počítačové podpory v individuálním plánování
- pracovník zadá okruh potíží do aplikace a ta mu nabídne konkrétní možnosti podpory pro daného klienta
Expertní model
- často v sociálních službách, které mají blízko k terapii či zdravotnictví
- situace klienta je posouzena "kritickým okem" pracovníka
- klade se zde poměrně velký důraz na zjištění výchozí situace klienta
Model tady a teď
- často v nízkoprahových zařízeních
- vychází z myšlenky, že každé setkání můžeme využít pro celý děj individuálního plánování (kontakt, jednání, kontrakt, revize)
Zákon č. 180/2066 Sb., o sociálních službách.
Bicková, L. a kol. (2011). Individuální plánování a role klíčového pracovníka v sociálních službách. Tábor: APSS ČR.