- z lat. concordare - souhlasit
- abecední seznam slov z textu; každé u sebe má přehled míst, kde se v textu nachází
Biblická konkordance - odkazuje na na knihu, kapitolu, verš (ale do poloviny 16. stol. nebyl biblický text rozčleněn na verše)
1. předmětová hesla s výkladem (na způsob biblického slovníku)
Antonius Patavinus - poč. 13. stol.
2. seznam slov doplněných o minimální kontext
Hugo de Sancto Caro (ze Saint-Cher) - 13. stol.
Conradus Halberstatensis - 14. stol.
LAT:
Franciscus Lucas:
Concordantiae bibliorum sacrorum.
Antwerpen 1617.
Novae concordantiae Bibliorum sacrorum iuxta Vulgatam versionem critice editam quas digessit Bonifatius Fischer OSB. Tom. I-V.
Stuttgart-Bad Cannstatt:
Frommann-Holzboog, 1977.
ŘEC./HEBR.:
Sixt Birck: Concordantiae graecae Novi testamenti. Basel 1546.
Konrad Kircher: Concordantiae Veteris testamenti graecae, hebraeis vocibus respondentes. Frankfurt/M. 1607.
Severin Lueg:
Biblische Real-Concordanz, eine Zusammenstellung der in den heiligen
Schriften zerstreut vorkommenden Texte, Beispiele und Gleichnisse über
die Glaubens- und Sittenlehren. Passau 1841-1842.
česky: Biblická encyklopédie čili Seznam důležitějších textů Písma sv. Přeložil Innocenc Antonín Frencl. Praha 1854-1859 po sešitech, Olomouc 1866 knižně.
V češtině:
J. A. Komenský - pracoval spolu s dalšími exulanty na konkordanci, hotový rukopis ztracen při požáru v Lešně
Martin Louček: Slovárně neb Konkordancí biblická, to jest Registr na celou Biblí svatou. Prešpork 1791.
Ludvík Bohumil Kašpar:
Biblická konkordance. Praha 1896. (odkazuje na BK 1613)