Cap. 11 De impari auctoritate eorum, quae excerpta sunt (O nestejné autoritě těch, z nichž se cituje)

 Z předchozího je zřejmé, že ne vše, co je v tomto díle obsaženo, má stejnou vážnost (tj. platnost, autoritu). Některé prameny zaujímají nejvyšší místo ve vážnosti, jiné zase prostřední místo, některé nízké, jiné zase žádné. Z nich všech je výjimkou Písmo svaté…., které nad všechny prameny vyniká stářím a důstojností.

Cap. 12 De ordine dignitatis earundem (O pořadí důstojnosti pramenů)

 Když odhlédneme od Písma svatého, pak na prvním místě po něm jsou dekretály římských papežů, kánony církevních sněmů a také díla svatých doktorů (tj. církevních Otců – konkrétně uvádí jména Dionysius, Ignatius, Cyprianus, Hilarius, Athanasius, Basilius, Gregorius Nazianzenus a další významné osobnosti, které byly kanonizovány a uznány za svaté).

Na dalším místě jsou učenci (doktoři), kteří kanonizováni nebyli, ale byli to moudří katolíci (např. Beda Ctihodný).

Na třetím místě jsou potom pohanští filozofové a jiní učenci, kteří sice nebyli křesťany, ale věděli toho mnoho o stvoření světa a tvorech, kteří na něm žijí, a také o ctnostech a hříších a jejich učení podle křesťanské církve i zdravého lidského rozumu odpovídá pravdě.

Naprosto žádnou vážnost nemají apokryfy, jejichž autor není vůbec znám a o jejichž pravdě se pochybuje. Nechává se tedy na čtenáři, ať si o nich vytvoří úsudek sám a sám jim věří či nevěří.

Vincentius Bellovacensis. Speculum quadruplex sive Speculum maius: naturale, doctrinale, morale,  historiale. 1-4. Duaci : Baltazar Beller,  1624. Reprint Graz, 1964-1965.

Spolu s rozmachem věd a jejich horlivým studiem na univerzitách se ve 13. století objevuje požadavek umírněného studia – studium ad finem debitum. V době vzniku Specula píše Humbert  z Romans (Humbertus de Romanis), francouzský dominikán, že přílišná četba s sebou nese určitá rizika, autorům, kteří excerpují, doporučuje, aby necitovali příliš doslova a podrobně, nýbrž aby podali stručný přehled o dané věci:

Alii sunt ita cupidi scientiae, quod volunt scire omnia, modo studentes in iure, modo in philosophia, modo in medicina, modo in theologia, modo in mecanicis. Seneca: Quemadmodum caeterarum rerum, ita et litterarum intemperantia laboramus. Contra quos dicitur, Rom. 12: Non plus sapere quam oportet sapere, id est quantum necesse sit, sed sapere ad sobrietatem.

Vincent v předmluvě připouští, že někde to přehnal:

In secunda quoque parte quasdam scientias vel artes prosequendo vereor et aliquatenus meum modulum excessisse.

nebo: Fateor ex magna parte, meo iudicio, professionis et intentionis mee modum excessi … in illis, inquam, precipue, quorum nomina in divinis Libris non repperi. Itaque, dum curiosi morem gerere volui, vitium curiositatis incurri. Etenim, quod medicorum est, promittunt medici, tranctant fabrilia fabri.

O svých hlavních vzorech (Isidor, Hugo, Richard) píše, že v některých disciplínách byli příliš struční a musel je doplnit:

Verum, quoniam omnes hii de singulis transeundo brevissime tangunt, hac de causa etiam ad libros philosophorum diverti, qui de hiis omnibus latius ac diffusius agunt indeque pauca notabilia breviter excerpsi, quae predictorum catholicorum doctorum dictis, ut potui competenter adieci.

Vincent jen nashromáždil poznatky vedle sebe a nechává na čtenáři, aby si sám udělal závěr, pokud se názory autorit neshodují:

Et ego quidem non ignoro philosophos inter se multa dixisse contraria, maximeque de rerum natura, verbi gratia: aerem quidam nature calidae esse posuerunt, ut Aristotiles et Avicenna, quidam vero naturae gelidae, ut Seneca; venena quoque serpentium, quidam frigida esse dicunt, ut Isidorus, quidam vero calida, sicut Avicenna.

Názory se mohou lišit také v různých oblastech světa, proto se ve Speculu mohou objevit protikladné názory:

Quia vero plerumque medici in medicinarum simplicium complexionibus et qualitatum gradibus dissentire videntur, sciendum est quod secundum diversitates regionum etiam complexiones hominum et animalium ceterorumque terrae nascentium variantur, ita ut aliqua eiusdem generis res alicubi sit antidotum et alibi venenum; nam, verbi gratia, papaver nigrum in medicorum libris venenum esse scribitur, quod tamen apud nos communiter in cibum assumitur; sic etiam extremitas caude cervi ab Avicenna et Rasi inter venena reputatur, quod a regionis nostre militibus constanter negatur.

K jeho metodě citování (snažil se přesně udat, odkud čerpá, uvádí také přesnější místo daného díla, on sám píše své názory pod actor):

Ex diversis actoribus hoc opus contextum est, ut sciatur quid cuius est, singulorum dictis eorum nomina annotavi.

… totumque sub certis titulis ordine congruo redegi…

Porro, ne quis in hoc opere vel de novitate vel de nimia prolixitate me extimet arguendum, quoniam hoc ipsum novum opus quidem est simul et antiquum, breve quoque simul et prolixum: antiquum certe materia et actoritate, novum vero compilatione seu partium aggregatione, breve quoque propter multorum dictorum in brevi perstrictionem, longum vero nichilominus propter immensam materie multitudinem.

Nec ignoro me non omnia quae scripta sunt invenisse vel legere potuisse, nec me profiteor etiam ex hiis quae legere potui cuncta quae ibi notabilia sunt excerpsisse, alioquin volumen in immensum oporteret extendi, sed de bonis, ut arbitror, meliora vel certe de melioribus non nulla collegi.

Ea, quae ipse vel a maioribus meis scilicet modernis doctoribus didici vel in quorundam scriptis notabilia repperi, nomine meo id est actoris intitulavi