Pojem misií (kán. 782)

Misie představují činnost církve v šíření evangelia směrem k těm, kteří ho dosud nepřijali.

Můžeme rozlišit misijní dílo:

• obecné – poslán je každý věřící, má svědčit především svým životem;
• oficiální – řízení a koordinace církevní autoritou.
  

Řízení misijní činnosti (kán. 782)

Na rozdíl od dřívějších staletí je od 20. stol. misijní činnost jednoznačně řízena církevní autoritou. Centrálním orgánem Apoštolského stolce je Kongregace pro evangelizaci národů (dříve zvaná Posvátná kongregace pro rozšiřování víry, Sacra congregatio de propaganda fide).

Sami biskupové pak mají podporovat ve svých církvích misijní záměry.

Postup misijní činnosti

Cílem oficiální misijní činnosti je ustavení místní církve (diecéze).

Nejprve zde vzniká oficiálním prohlášením tzv. misijní území, následně po dosažení potřebného stupně autonomie tu bývá zřízena apoštolská prefektura, po ní apoštolský vikariát, pak diecéze podřízená Kongregaci pro evangelizaci národů, která se až po období více let stane rozhodnutím AS plně autonomní diecézí (postavenou právně na roveň „tradičním“ diecézím).

Aby dané území přestalo být misijním územím, musí splnit parametry autonomie:

• duchovní – inkulturace evangelia, vzdělání domorodých kleriků, domorodý biskup, rozvoj náboženského života (včetně zasvěceného);
• ekonomické – ekonomická nezávislost církve na vnějších subjektech;
• vlastní misijní činnost místní církve.

Osoby pověřené misijní činností (kán. 783-785)

Misionář je osoba oficiálně pověřená jménem církve hlásat Kristovo učení. Vlastní činnosti předchází náročná příprava, k předání pověření dochází při zvláštním obřadu (předání misijního kříže). Vždy jde o klerika, ať už o světského kněze, nebo řeholníka.

Katechisté jsou laici, kteří se přibírají k výkonu misijní činnosti. Požaduje se, aby vydávali svědectví života a byli schopni vést dialog. Někdy bývají pověřeni vedením misijní stanice, obvykle dostanou také pověření k udělování křtu, vedení bohoslužeb slova, podávání přijímání, případně též k asistování při uzavírání manželství.

Způsoby misijní činnosti (kán. 786-787)

Dialog se navazuje nejprve svědectvím života a teprve potom slovy. Ti, kteří už přijali evangelium, mají být připraveni ke křtu, pokud o  to sami požádají.

Příprava ke křtu (kán. 788-789)

Kodex podává jen obecné zásady, které mají být rozvinuty partikulárním právem.

Jde o náležité vyučení v pravdách víry a osvědčení se v křesťanském životě. Příprava má dvě období:

• prekatechumenát – seznámení kandidáta s naukou, osvědčení v životě;
• katechumenát – následuje další vzdělání, apoštolát, život z víry; je spojen již s liturgickými obřady, přičemž vyvrcholením katechumenátu je období bezprostřední přípravy na křest, cca 40 dní.

 Ve výuce a formaci se má pokračovat i po křtu (období mystagogie - uvádění do tajemství křesťanského života).