Téma se zaměří na definici vztahu a vlivu ekosystému na biologické a kulturní projevy člověka, včetně vzájemného ovlivňování v biokulturní perspektivě; kulturní ekologie a materialismus; subsistence a subsistenční strategie lidských společností.

Přednáška

Zdroje

Soukup, M.: Materialistické směry americké kulturní antropologie. Antropologie: teorie, koncepty a osobnosti. Pavel Mervart, 2019, s. 429-500.

 

Literatura

Boukal, T.: Ekologická antropologie. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2012.

Harris, M.: Krávy, prasata, války a čarodějnice: Hádanky kultury. Praha: Malvern, 2020.

Shostaková, M.: Nisa, dcera Kungů. Praha: Mladá fronta, 1993.

Davies, M. V. - Pero. Kulturní antropologie. Praha: Portál, 2003.

Hlavní body tématu

Při studiu společnosti, etnika či komunity je první věcí to, kde společnost (etnikum, komunita) žije, jaký druh prostředí obývá (ekosystém), jaký je její způsob obživy a jak hospodaří. Můžeme narazit na několik typů společností:

• Lovci a sběrači (např. Sanové z jižní Afriky, Pygmejové ze střední Afriky, austrálští Aboriginci, Inuité, kanadští Algonkinové ad.)
• Rybáři - rybolov jako základ některých lovecko-sběračských společností (např. Kwakiutlové ze SZ pobřeží Ameriky)
• Pastevci, chovatelé dobytka - společnosti závislé na na chovu dobytka (např. Nuerové a Masajové z východní Afriky, Beduíni na Předním Východě, Sámové ze severní Evropy)
• Usedlí pěstitelé a zahradníci, zemědělci (např. rolnické komunity jižní Evropy, většina Afriky, Navahové, Hopiové a Pueblané z JZ Ameriky ad.)

Porozumět  struktuře těchto společností je nutné zaměřit se na studium, jak společnosti využívají své prostředí (ekologická adaptace), jaký mají sezónní cyklus, jak lidé chápou své prostřední, jaké jsou formy dělby práce mezi členy komunity a jaké rituály a náboženské představy jsou zapojeny při obstarávání potravy.

Příklad: Lovci a sběrači mají více volného času než pěstitelé (viz. společnosti blahobytu); své prostředí vnímají jako "dávající".

Příklad: V některých zemědělských společnostech mohou půdu pro obhospodařování připravovat muži, ale plodiny sklízejí ženy, které tak dodávají hlavní složku jídelníčku.

Klíčovými faktory při využívání prostředí (ekosystému) a při konkrétní formě obživy jsou materiální kultura a technologie. Řemeslné postupy (např. stavění lodí) mohou mít své vlastní rituály, ceremonie, přesvědčení i omezení.

Julian H. Steward (1902-1972) - prostředí (ekosystém) a technologie hrají klíčovou roli při určování společenské struktury a mají evoluční charakter. Zavedl několik pojmů ekologické antropologie:

• adaptace - schopnost reagovat na tlak prostředí (ekosystému);
• způsob obživy (subsistence) - metoda využívání ekosystému (lov, sběr, rybolov, pastevectví, zemědělství);
• ekologická nika - sada zdrojů využívaných v konkrétním prostředí, různí lidé mohou ve stejném prostředí využívat různé ekologické niky;
• úživnost - maximální počet lidí, kteří mohou v daném prostředí při daném způsobu obživy existovat.