Portrétní identifikace je prokázání totožnosti osob vycházející z komparace somatických znaků zaznamenaných na statických (klasické a digitální fotografii) nebo dynamických záznamech (videozáznamy, film). 

Postup srovnání somatických znaků je založen na vyhledávání shodných nebo rozdílných somatických znaků a jejich vyhodnocení z hlediska významnosti. Pro účely identifikačních úkonů jsou nejvýznamnější znaky individuální (unikátní), resp. málo frekventované a minimálně proměnlivé (v určitém časovém rozpětí) s vysokou výpovědní hodnotou, které vykazují vysokou interindividuální variabilitu (tj. rozdíly mezi různými osobami nebo mezi  záznamy různých osob) a současně si udržují minimální hodnotu intraindividuální variability (tj. rozdíly mezi záznamy jedné osoby). 

Portrétní identifikace má dvě základní části:

1. analytická fáze - odborný popis morfoskopických znaků, který  vychází ze standardní terminologie. V popisu se postupuje ve předem daném pořadí (nejlépe shora dolů a vnitřní strany k okrajům) a dále od znaků obecných ke znakům specifickým.  Po vyhodnocení celkové morfologie obličeje se v některých případech přistoupí k hodnocení metrických znaků. Metrické znaky jsou určeny definicemi - lineární rozměry jsou nejkratší přímé vzdálenosti mezi antropometrickými body, úhlové vzdálenosti jsou velikosti úhlů, které svírají dva lineární rozměry, indexy jsou poměry dvou a více rozměrů.
2. syntetická fáze - srovnání jednotlivých znaků dvou a více osob, přičemž se přihlíží k předpokládaným možným změnám znaků.