Studijní text: Kulturní a sociální antropologie jako příbuzné obory

Antropologie – věda o člověku; její počátky, resp. počátky kulturní antropologie, se vztahují v 19. století ke studiu témat, kterými se do té doby nezabývali badatelé v jiných oborech. První antropologové se soustřeďovali v anglosaských zemích především na tzv. neliterární, "primitivní", "divošské" národy (etnika). Začaly se formovat první teoretické proudy (evolucionismus, difuzionismus, funkcionalismus). V polovině 20. století se univerzitní antropologie dělila na fyzickou (biologickou), kulturní, lingvistickou a na archeologii. Uvnitř těchto disciplín se vyvinuly další specializace).

Základní premisa antropologie – holistický přístup, tedy přístup k systému jako celku; zdůrazňují se souvislosti mezi různými stránkami lidského života, což pomáhá pochopit člověka v celé jeho složitosti – kulturní, sociální i biologické.

Kulturní antropologie – vnímána jako disciplína, která studuje člověka jako tvůrce kultury; její geneze se váže zejména k americkému prostředí; hlavní kategorií studia je pojem kultura v širokém pojetí, předmětem výzkumu byly v počátcích zejména preliterární společnosti.

Sociální antropologie – vztahuje se zejména k rozvoji vědy ve Velké Británii; preferuje pojem společnost, klade důraz na studium projevů v kontextu sociální struktury.

Kulturní a sociální antropologie – neustálé sbližování, integrace výzkumných metod a technik, nové pojetí syntetické sociokulturní antropologie.

Kvalitativní zvrat ve vývoji kulturní a sociální antropologie – terénní výzkum. Základem se stal empirický sběr dat ve studovaných kulturách. V britské sociální antropologii metodu terénního výzkumu rozpracovali Bronislav Malinowski (1884–1942) a Alfred Reginald Radcliffe-Brown (1881–1955). V americké kulturní antropologii zejména Franz Boas (1858–1942) a jeho žáci. Podstatným se stalo tzv. zúčastněné pozorování (participant observarvation), které předpokládá komunikaci v místním jazyce.