Tréninkem a obecně sportovní přípravou dochází k pravidelnému vyčerpání sil - tedy energetických zásob, poškození tkání a únavě organismu. To vyžaduje obnovu a regeneraci. Při správném načasování a volby vhodné intenzity nedochází k dlouhodobému poškození a přetížení organismu. Při nedostatečné regeneraci nebo výživě ale může dojít k přetrénování a až k syndromu vyhoření.

Rozlišují se 4 základní fáze únavy:

• únava
• funkční přepětí
• nefunkční přepětí
• syndrom přetrénování (vyhoření)

Schéma přetrénování

Únava

Je charakteristická krátkodobým pocitem únavy organismu, vyčerpání energetických zásob a tedy vyšší potřebou energie. Typické pocity únavy po fyzické aktivitě. Regenerace sil obvykle trvá v řádu několika hodin až maximální 2 dnů.

Funkční přepětí

Charakteristická fáze intenzivnější únavy, kde regenerace trvá několik dnů. Jedná se o plánovanou fázi tréninkové přípravy, kdy je dočasně navýšen objem a intenzita tréninků. Dochází tedy ke kumulaci únavy. Typické například během tréninkových soustředění. Při dostatečné regeneraci dochází k navýšení výkonu.

Nefunkční přepětí

Tato fáze je charakteristická přetížením jedné nebo více systémů organismu a jeho poškození (zranění, hormonální dysbalance, řídnutí kostí, dysbalance ANS,...). Negativa převažují pozitivní přínos tréninku a regenerace často trvá i několik týdnů až měsíců.

Syndrom přetrénování

Dlouhodobé přetěžování organismu s neadekvátní regenerací a výživou může vést k dlouhodobým zdravotním a psychickým problémům. Často syndrom přetrénování zahrnuje kolaps několika systémů zároveň - psychické potíže a změny nálad, hormonální dysbalance, časté zranění, pomalé hojení ran, osteoporóza, poruchy příjmu potravy, dysbalance ANS,...). Tento stav je často spojován s předčasným ukončením sportovní kariéry mnoha vrcholových sportovců. Přiložená tabulka ukazuje několik vybraných změn v organismu při syndromu přetrénování, někdy též popisován jako nevysvětlitelný pokles výkonnosti.