"Ve velkém balíku jsou všichni poskládaní, je to sport pro chlapy, každý zná taktiku a svoje vlastní plány do dnešní etapy."

Zde je již přítomen jistý přesah od cyklistiky do běžného života, zajímavé však je, jakým způsobem tyto odkazy postupně získávají více a více obecný kontext.

Někde ještě převažuje sportovní stránka, jakkoli odkaz má určitě obecnější vyznění:

"Kilometr sto dvacet pět, blíží se prémie, jeden už se ze sedla zved' a: Sláva, ať žije!,

Malý cíl, taky cíl, vždyť nejde o život, jedeme pro radost. Svůj úkol vyplnil - prémie, jeden bod, a to je taky dost."

Postupně komentáře nabývají ještě více na univerzalitě:

"Číslo třicet dobře chápe, jak se stát vítězem, kdo je blbý, ať si šlape, chytrý, ten se veze."

Závěrečnou sloku uvádíme kompletní včetně refrénu:

"V bráně borců první borci jdou loket na loket, oba favoriti horcí, to bude divoké.

Stadión povstává, poslední zatáčka, a oba končí v pádu.

Jó, někdy vyhrává, kdo se moc nemačká, ten, kdo je třetí vzadu.

Jó, když to jde, tak to jde, ale vítězství taky není vše.

Jó, když to jde, tak to jde, a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde."

Samotný konec písně lze již možná vnímat jak vzkaz, který se již primárně vztahuje více k životu než k cyklistice.

Pozn. I toto je určitě možno chápat jako otázku do diskuse.

Trochu tenisu

Poněkud odlišnou poetiku nám přináší jiný písničkář Pavel Dobeš ve své písni Roland Garros.

Tradiční Youtube pro zájemce. Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=W6_zFsdDEcc

"Přišel tam za mnou Andy Murray, že se spolu pobijem,
říkám: pojď si zahrát debla na kytary a hned si stoupni na příjem.
Předvedem, co kdo z nás umí a koho Paříž uvidí v negližé,
pochlub se, ukaž, jak máš natažený struny, a posílám mu eso do kříže."

Minimálně v této písni má Pavel Dobeš struny natažené lépe než Andy Murray.

„Kecky mu kloužou, ví, že je v háji, trenky se potem zařezávají,
pak řeknu: teď, fiftýne, leť, a celé Roland Garros dělá ‘vpravo hleď’".