- Myslíte, že byste kouř ohlásili nebo podlehli skupinové konformitě?
- Co myslíte, že z hlediska situačních či osobnostních proměnných dále mohlo ovlivnit ochotu/neochotu kouř ohlásit?
- Jak se to projeví ve vaší třídě - u žáků? V pedagogickém sboru ?
Experiment v sociální psychologii
Pěkný den,
tento seminář se věnuje experimentům v sociální psychologii.
Jak přesně vědci zkoumají lidskou mysl a chování? I když
existuje celá řada různých výzkumných technik, experimentální metoda umožňuje
vědcům podívat se na vztahy mezi příčinami a následky. V experimentální metodě
vědci identifikují a definují klíčové proměnné, formulují hypotézu, manipulují
s proměnnými a shromažďují data o výsledcích. Intervenující proměnné jsou
pečlivě kontrolovány, aby se minimalizoval potenciální dopad na výsledek
experimentu.
Experimenty v sociální psychologii se snaží vysvětlit, jak
jsou myšlenky, pocity a chování ovlivňovány přítomností druhých. Takové studie
obvykle zkoumají, jak chování jedince ovlivňuje skupinové chování nebo vnitřní
stavy, jako je postoj nebo sebepojetí.
Pojďme si připomenout několik známých či zajímavých experimentů,
které demonstrují fenomény, o kterých jsme slyšeli na přednáškách a seminářích.
The smoky room experiment
Efekt přihlížejícího
Pokud byste seděli v čekárně a z větracího otvoru na zdi by začal
vycházet kouř, pravděpodobně byste s tím něco udělali. Aspoň byste problém někomu
nahlásili. A nebo možná ne.
Vědci nechali účastníky sedět v čekárně, aby vyplnili
dotazníky před započetím vlastního výzkumu. Najednou se však místnost začala
plnit kouřem. Zkoumány byly různé varianty - někdy byl účastník v místnosti
sám, nebo byli netušící účastníci v místnosti tři. V hlavní části
experimentu byl v místnosti jeden účastník a spolu s ním dva „herci“,
kteří kouř ignorovali a pokračovali ve vyplňování dotazníků.
Když byli účastníci sami, asi tři čtvrtiny účastníků
opustily místnost, aby hlásily kouř vědcům. Ve stavu se třemi skutečnými
účastníky hlásilo kouř jen necelých 40 procent. Ve finálním stavu, kdy dva
společníci kouř záměrně ignoroval, pouhých 10 procent účastníků kouř ohlásilo.
Experiment je skvělým příkladem toho, do jaké míry se lidé
při řízení svých akcí spoléhají na reakce ostatních.
Otázky
Zrcadlově obrácené tváře
Efekt pouhého vystavení
Lidé dávají přednost známým věcem. Ano, je to docela banální
zjištění. Mnohem zajímavější je však vynalézavost autorů experimentu, kteří
tento efekt chtěli prokázat.
Přemýšlejte o své vlastní tváři. Vídáte ji nejčastěji v zrcadle, ale vaše okolí ji vidí přímo. To znamená, že znáte svou tvář na zrcadlově převrácenou, ale ostatní znají reálný obraz vaší tváře.
Přesně tento
fakt je využíván v experimentu pro testování hypotézu o efektu pouhého vystavení.
Mužům a ženám v partnerských párech byly ukázány fotografie
tváře ženy (tj. partnerky), některé zrcadlově převrácené, jiné ne. Přitom byli
požádáni, aby vybrali tu fotografii, která se jim nejvíce líbí. Výsledky
ukázaly, že žena většinou preferovala zrcadlenou fotografii a naopak muži přímou
fotografii.
Autoři nabídli také jedno možné evolučně-psychologické vysvětlení: preference známého je bezpečnější, a tedy přizpůsobivější. Autoři však varovali, že to není tak jednoduché, protože lidé také dávají přednost mírné novosti.
Otázky k zamyšlení
- Myslíte, že kdybychom aktuálně tento experiment zopakovali, byl by výsledek stejný? Nebo by ho mohla nějak ovlivnit třeba současná vlna selfie fotografií?
- Napadne vás, v jakých dalších oblastech se projevuje efekt pouhého vystavení?
- Myslíte, že kdybychom aktuálně tento experiment zopakovali, byl by výsledek stejný? Nebo by ho mohla nějak ovlivnit třeba současná vlna selfie fotografií?
- Napadne vás, v jakých dalších oblastech se projevuje efekt pouhého vystavení?
Rossovy experimenty s efektem falešného konsenzu
Tendence přeceňovat, do jaké míry s námi ostatní lidé souhlasí.
Skupina účastníků (studentů) byla dotázána, zda by byli ochotni chodit po kampusu po dobu 30 minut s reklamní deskou s nápisem „Jezte u Joea“. Pro motivaci bylo účastníkům jednoduše řečeno, že se ze studie poučí „něco užitečného“, ale že mohou účast kdykoli odmítnout. Výsledky byly jednoznačné. Z těch, kteří souhlasili nosit sendvičovou reklamu si 62% myslelo, že by s tím souhlasili i ostatní. Z těch, kteří odmítli, si pouze 33% myslelo, že by ostatní souhlasili s tím, že budou nosit sendvičovou reklamu. Účastníci také měli extrémnější názory o typu člověka, který by učinil opačné rozhodnutí než oni sami.
Otázky k zamyšlení
- Jaká je vlastně příčina efektu falešného konsenzu?
- Mohou nastat situace, kdy se tento efekt projevuje silněji?
- Zjistili jste někdy na sobě, že jste obětí efektu falešného konsenzu?
- Jaká je vlastně příčina efektu falešného konsenzu?
- Mohou nastat situace, kdy se tento efekt projevuje silněji?
- Zjistili jste někdy na sobě, že jste obětí efektu falešného konsenzu?
Breaking the Rules to Rise to Power
Sociální normy
Na požádání by většina z nás pravděpodobně řekla, že
pohrdáme hrubostí, ale výzkum naznačuje, že to také můžeme vnímat jako znamení
moci. Studie z roku 2011 zveřejněná v časopise Social Psychological and
Personality Science naznačuje, že čím hruběji někdo jedná, tím silněji jsou o
něm pozorovatelé přesvědčeni, že je důležitou a významnou osobou, a proto
nemusí dodržovat stejná pravidla jako my ostatní.
Studie se skládá ze 4 experimentů – (1) Účastníci studie v experimentální
skupině četli scénář, ve které herec měl během čekání na úřadě vstát a bez ptaní
si nalít šálek kávy z konvice označené „pouze pro zaměstnance“, přičemž účastníci
v kontrolní skupině četli scénář o návštěvníkovi úřadu, který během čekání
vstal, odešel na WC a pak se vrátil. (2) Scénář v experimentální skupině
pojednával o tom, že praktikant v účetní firmě poukázal na nesrovnalosti a
nadřízený účetní řekne „To se děje pořád, o to se nemusíš starat. Auditoři si
toho nikdy nevšimnou, takže nám to projde.“ V kontrolní skupině ve scénáři
nadřízený odpoví: „To se děje pořád, musíme se na to vážně zaměřit. Auditoři si
toho nikdy nevšimnou, ale mělo by se to vyřešit. Zákony se musí dodržovat.“ (3)
V této studii bylo použito video s mužem, který přijde do restaurace.
V experimentální skupině si dá nohy na židli, cigaretový popel odklepává
na zem a velmi příkře si objedná sendvič. V kontrolní skupině si herec na
videu pouze přehodí nohu přes nohu, popel odklepává do popelníku a objednávku
učiní zdvořile. (4) Poslední studie přinesla další důkazy o síle efektu
porušování norem tím, že zapojila reálnou interakci. Při čekání na „experiment“
do čekárny kromě nic netušícího účastníka přišel další účastník (najatý herec),
který se choval slušně, a posléze dorazil ještě jeden účastník (opět najatý
herec), který se choval poněkud hrubě.
Ve všech dílčích studiích účastníci hodnotili muže, který se
choval hrubě, jako „schopnějšího učinit rozhodnutí“ a „přimět lidi, aby
poslouchali, co říká“, než jak hodnotili stejného muže, který se choval zdvořile.
Zdá se, že tato studie naznačuje, že porušující normy vnímají ostatní jako známku moci, i když by pozorovatelé jinak považovali toto porušení za hrubé nebo úplně nevhodné. Vzhledem k mnoha veřejným osobnostem, ke kterým vzhlížíme, tato zjištění dávají smysl 😊
- Vnímáte v popisu studie nějaké slabiny, které oslabují její závěry?
- Co všechno mohlo ovlivnit výsledky?
- Napadá vás nějaký další způsob, jak podpořit hypotézu, že porušování pravidel vede k získání vyšší sociální hodnoty v očích ostatních?
Stanfordský vězeňský experiment
Jak funguje přebírání sociálních rolí? Jak probíhá proces deindividuace a depersonalizace?
Popis: Myšlenka byla jednoduchá: vidět, jak obyčejní lidé
reagují na radikální změnu jejich běžných životních rolí. Polovina vybraných
jedinců se měla stát vězeňskými dozorci, druhá polovina jejich vězni. V tomto
experimentu neexistovaly žádné úlevy. Aby experiment měl smysl, musel se
zážitek maximálně přiblížit skutečné
zkušenosti vězňů a stráží.
Kompletní průvodce experimentem:
Otázky k zamyšlení
- Bylo etické provádět tuto studii?
- Bylo správné obchodovat utrpení účastníků-vězňů za znalosti získané z experimentu?
- Jak se podle vás po studii cítili vězni a dozorci, když se znovu setkali v civilních šatech?
- Pokud by experiment byl replikován v současnosti v České republice, dopadlo by to podobně?
- Bylo etické provádět tuto studii?
- Bylo správné obchodovat utrpení účastníků-vězňů za znalosti získané z experimentu?
- Jak se podle vás po studii cítili vězni a dozorci, když se znovu setkali v civilních šatech?
- Pokud by experiment byl replikován v současnosti v České republice, dopadlo by to podobně?
V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde:
Budeme se snažit reagovat co nejpružněji, pro naléhavé dotazy vám jsme k dispozici vždy v pondělí v 16:00.