KLÍMA, Jan. Dějiny Latinské Ameriky. Praha: NLN, 2015, str. 425-493.

QUESADA, Sebastián. Madrid: Edelsa, 2001, 114-125.

Latinská Amerika po roce 1990

• Postupný konec vojenských diktatur a komunistických guerill.
• Kromě výjimek (argentinská krize z roku 2001, Venezuela), stálý rychlý ekonomický růst celého regiónu.
• Zavedení neoliberálního ekonomického systému (globalizace). Např. 1993: NAFTA (USA, Kanada, Mexiko).
  • Offshoring. Maquilas na severu Mexika.
  • Prekarizace práce: migrace, obchod s drogami (v Mexiku roste násilí spojené s drogovými organizacemi od roku 2006).
• Mezi roky 2000-2015 měla většina latinskoamerických států demokraticky zvolené levicové vlády, které zavedly sociální reformy, nikoli revoluci. Nejvýznamnější: Evo Morales (Bolívie), Lula da Silva (Brazilie), Néstor a Cristina Kirchnerovi (Argentina), Rafael Mujica (Uruguay). Ve Venezuele (Chavez, Maduro) vláda zavedla socialistický (bolivariano) model po vzoru Kuby.
• Integrační organizace vznikají a se rozvíjejí (viz Klíma s. 429).
• Chile 2021: Ústavní shromáždění.