Anotace

Když se bychom vedli úvahy o zacházení se zvířaty a o jejich hodnotě a morálním postavení dál, nutně si musíme položit otázku: když tedy nemůžeme s čistým svědomím obhájit položení hranice morálních ohledů mezi lidi a zvířata, není položení této hranice mezi zvířata a jiné tvory („nižší“ živočichy, např. hmyz, nebo třeba rostliny) podobně arbitrární a neobhajitelné? Nejsou i rostliny živými tvory, kteří mají nějaké své dobro, kterého se snaží dosahovat (dostatek slunce, vláhy, apod.), vzdorují smrti, nebo mají také i vlastní hodnotu, nejen tu odvozenou od užitečnosti pro nás?

Vskutku, tyto myšlenky (i když uchopené trochu z jiného konce) v environmentálním hnutí také velmi rezonovali. Etiku zaměřenou na morální práva zvířat nazýváme obvykle zoocentrismus (od řeckého ζῷον [zoon] – živočich a κέντρον [kentron] – střed, centrum), přesvědčení, že všechny živé bytosti mají hodnotu a mají nárok na morální postavení už jen proto, že jsou živé, nazýváme biocentrismus (řec. βίος [bios] – život). Tento směr environmentální etiky odvozuje svoje kořeny od německého protestantského teologa, lékaře a filosofa Alberta Schweitzera a jeho „etiky úcty k životu“, kterou písemně formuloval již v dvacátých letech 20. století. Můžete si přečíst článek, kde tento popisuje tento koncept, resp. přístup k žití, a zmiňuje tam i své osobní prožitky, které ho k němu přivedly.

O několik desítek let později se pak biocentrická etika dočkala i rigoróznějšího filosofického rozpracování, a to zejména v díle amerického filosofa Paula Taylora. Ve své knize Respect for Nature (Respekt k přírodě) z roku 1986 formuloval svůj koncept biocentrického egalitarianismu, který domýšlí některé filosofické i praktické souvislosti přesvědčení, že všechno živé má vlastní hodnotu a nárok na morální ohledy. V článku, který si můžete vybrat k četbě, se výrazně věnuje také tématu lidské nadřazenosti, kterou radikálně, ale se silnými argumenty, odmítá.

Když ale začneme připisovat hodnotu všem živým tvorům, a zachování jejich života má se stát morálním imperativem, jak máme rozumět tomu, že ve volné přírodě často (dalo by se říct, že téměř neustále) někdo přežívá na úkor někoho jiného, tvorové se vzájemně požírají, nebo na sobě parazitují? Je to „zlo“, proti kterému bychom měli, jakožto morální bytosti, zakročit? Selský rozum nám říká, že to asi nebude ta správná cesta. I malými zásahy do přírody dokážeme často dalekosáhle ovlivnit celé ekosystémy, případně je úplně zničit. Co teprve, kdybychom se rozhodli zabraňovat veškerému utrpení a zabíjení. Ekologie (jakožto přírodní věda) nás už dost poučila o vzájemné provázanosti a závislosti jednotlivých prvků ekosystémů, ke kterému patří i toto utrpení a ukončování životů pro potřeby někoho jiného. Možná je tedy potřeba, abychom nějakou hodnotu připsali nejen jednotlivým tvorům, ale i větším celkům – druhům (vymření druhu je zlé samé o sobě, bez ohledu na naše zájmy, tvrdí například jedna ze živoucích legend environmentální filosofie a etiky, Holmes Rolston, III), nebo třeba právě ekosystémům.

S touto myšlenkou přišel již ve 40. letech 20. století další z „duchovních otců“ environmentálního hnutí, americký lesník Aldo Leopold. Svůj koncept nazval „etikou země“, ale později se pro tento etický směr vžilo označení ekocentrismus (řec. οἶκος [oikos] – dům). Leopold, ačkoli lesník¹ a ještě k tomu sportovní lovec zvěře, byl výjimečně nadaným a vnímavým pozorovatelem přírody. Byl v tom dědicem i pokračovatelem starší generace přírodo-pisců (eng. nature writer), jakými byli třeba Henry David Thoreau, nebo John Muir (ke kterým se dostaneme v semináři věnovaném tématu divočiny), kterým se, dle mnohých, téměř vyrovnal. Leopold však na rozdíl od nich hodně čerpal jednak ze své lesnické a lovecké praxe, ale zejména ze studia, v té době ještě mladé vědy, ekologie. Právě poznatky o fungování ekosystémů nejvíc formovali jeho vnímání přírody a jevů, které pozoroval, a dovedli ho až k formulaci vlastní etiky. Na semináři si přečteme jeho klíčový esej Etika země, kde ji definuje i částečně rozvádí.

Četba

Přečtěte jeden z textů:

Schweitzer, Albert. (1993). Nauka úcty k životu. Praha: DharmaGaia. s. 7-47. (Orig. Die Ehrfurcht vor dem Leben, 1962). - Text v ISu zde.

• Alternativně: Taylor, Paul. (2003 [1981]). The Ethics of Respect for Nature. In Andrew Light and Holmes Rolston III, Environmental Ethics. Malden: Blackwell Publishing, s. 74-84. Text v ISu zde

Leopold, A. 1999. Etika Země. In Týž, Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky. Tulčík: Abies, s. 233–255. (Orig. A Sand County Almanac, 1966.) - Text v ISu zde.