Etické otázky herní žurnalistiky

Vztah novinářů a lidí z PR oddělení herních vydavatelů je složitý. Střetem zájmů z hlediska cílů PR je nezapřená snaha získat příznivé pokrytí, zatímco novinář se v ideálním případě snaží reportovat „pravdu“, jak ji vnímá.

V počátcích herního průmyslu měla řada vývojářů osobní kontakty s novináři, protože sami si nemohli dovolit najmout lidi pro PR a marketing. S dozráváním průmyslu a s tím, jak začaly dominovat vydavatelské společnosti, se jejich PR profesionalizovalo. Vznikaly samostatné události propagující vlajkové lodě jednotlivých vydavatelských domů a přístup k herním vývojářům bez dozoru se postupně stal věcí minulosti, tedy pokud nebyli nezávislí.

Jak se kultura vydávání her a doprovodných událostí šířila v 90. letech, tak se také zdálo, že zde dochází ke střetu zájmů, když novináři na těchto akcích dostávali propagační materiály (od levných předmětů, jako jsou pera a trička, až po drahé předměty, jako jsou herní handheldy) nebo (na přelomu tisíciletí) byli posazeni do vyšší třídy letadel, přepraveni na místo konání a ubytováni v luxusních hotelech, kde danou hru hráli (např. při recenzních akcích pro nový díl Call of Duty). Přestože téměř neexistuje žádný důkaz o tom, že by vliv PR někdy změnil skóre recenze nebo zajistil pozitivní pokrytí, většina publikací si stanovila limity toho, co je přijatelné, pokud jde o akce při zahájení prodeje hry a doprovodné materiály. Zajistily také úplné zveřejnění informací o povaze událostí, kterých se herní novináři účastnili. Došlo tím k výraznému posunu od raných 90. let, kdy prošlo skoro všechno.

To pomohlo zmírnit obavy veřejnosti, že mezi určitými vydavateli a novináři nějakým způsobem došlo k tajné dohodě, ale i nyní je tato oblast profese stále bedlivě sledována a zkoumána.