A) Pojem trestního práva římského: římské trestní právo veřejné a soukromé. Terminologie římského trestního práva 

B) Prameny římského trestního práva. 

C) Vina, bezprávnost trestného činu, příprava a pokus trestného činu, nadržování zločincům, vznik a zánik trestnosti. 

D) Otrok jako prostředek spáchání trestného činu

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A) Pojem trestního práva římského: římské trestní právo veřejné a soukromé. Terminologie římského trestního práy římského trestního práva

Dualismus římského práva

• ius divinum X ius humanum

• ius civile X ius gentium

• ius civile X ius honorarium

• ius privatum X ius publicum

Římské trestní právo

• Římské právo nemělo jednotnou úpravu trestního práva hmotného a procesního

• Jednotlivé zločiny byly upraveny zvláštními zákony, které upravovaly jak právo hmotné, tak i právo procesní

• Těmito zákony vznikaly tzv. skupiny zákonů, které upravovaly určitý zločin.

Cesta od krevní msty k náhradě škody

• Krevní msta

• Talio – soukromá odplata  

• Podmíněná odplata - náhrada škody

• Náhrada škody

Ius privatum et ius publicum

• Ulpianus: Dig. 1.1.1.2 Ulpianus 1 inst.  Huius studii duae sunt positiones, publicum et privatum. publicum ius est quod ad statum rei romanae spectat, privatum quod ad singulorum utilitatem: sunt enim quaedam publice utilia, quaedam privatim. publicum ius in sacris, in sacerdotibus, in magistratibus constitit. privatum ius tripertitum est: collectum etenim est ex naturalibus praeceptis aut gentium aut civilibus. Toto studium má dvě základní části, veřejné a soukromé. Veřejné právo se vztahuje na užitek římského státu, právo soukromé na zájem jednotlivce: neboť něco se týká veřejného užitku něco soukromého. Veřejné právo se vztahuje na posvátnost kněžích a státních úředníků. Soukromé právo se dělí na tři části, neboť se skládá z předpisů práva přirozeného, práva mezi národy a práva občanského.

• Dig. 48. 1. 1 Macer 1ibro primo de publicit iudiciis. Non omnia iudicia, in quibus crimen vertitur, et publica sunt, sed ea tantum, quae ex legibus iudiciorum publicorum veniunt, ut iulia maiestatis, iulia de adulteriis, cornelia de sicariis et veneficis, pompeia parricidii, iulia peculatus, cornelia de testamentis, iulia de vi privata, iulia de vi publica, iulia ambitus, iulia repetundarum, iulia de annona.  Ne všechny zločiny jsou veřejné, veřejné jsou pouze ty, které vycházejí z právních předpisů týkajících se stíhání trestných činů, například Iuliova zákona o urážce majestátu, Iuliova zákona o cizoložství, Corneliova zákona o úkladných vrazích a travičích, Pompeiův zákon o otcovrazích, Iuliův zákon o zpronevěře, Corneliův zákon o falšování závětí, Iuliův zákon o soukromém násilí, Iuliův zákon o veřejném násilí, Iuliův zákon o volebních podvodech, Iuliův zákon o vydírání, Iuliův zákon o zásobování (o zvyšování cen potravin).

• Just. Inst. IV. XVIII. 2.: Publicorum iudiciorum quaedam capitalia sunt, quaedam non capitalia. capitalia dicimus quae ultimo supplicio adficiunt vel aquae et ignis interdictione vel deportatione vel metallo: cetera si qua infamiam irrogant cum damno pecuniario, haec publica quidem sunt, non tamen capitalia. Z veřejných trestních řízení jsou některé hrdelní a některé ne. Hrdelními označujeme ty, u kterých je uložen trest smrti nebo zákaz vody a ohně nebo doživotní vyhnanství na ostrov nebo práce v dolech. Ostatní trestní řízení, když se v nich odsoudilo ke ztrátě cti a ke ztrátě majetku, jsou sice také veřejnými řízeními, ale ne hrdelními.

    Dig. 48.1.2 Paulus 15 ad ed. praet. …non capitalia sunt, ex quibus pecuniaria aut in corpus aliqua    coercitio poena est.

• Dig. 47, 23, 1, Paulus libro octavo ad edictum Eam populare actionem dicimus, quae suum ius populi tuetur. Říkáme, že veřejné žaloby, chrání práva strany, která vznáší žalobu, stejně tak jako (chrání) práva lidu.

• Dig. 47, 1, 3 Ulpianus 2 de off. Procons. Si quis actionem, quae ex maleficiis oritur, velit exsequi: si quidem pecuniariter agere velit, ad ius ordinarium remittendus erit nec cogendus erit in crimen subscribere: enimvero si extra ordinem eius rei poenam exerceri velit, tunc subscribere eum in crimen oportebit.  Když chce někdo podat žalobu na trestný čin, ale hodlá tak učinit pro svůj vlastní finanční prospěch (ve svém zájmu), musí žalovat v běžném soudním řízení (civilním) a nemůže stíhat pachatele za trestný čin. Pokud však chce žalovat z trestného činu, pak musí podat obvinění z trestného činu v mimořádném řízení.

Agere -  které je chápáno jako ponášet, konat, jednat, vyřizovat, žalovat, ustavit spor, vést proces, ale také pomoc pontifiků a později i právníků stranám při sestavení vhodné procesní formule pro řízení in iure

Subscriptio [-onis, f.] - ve významu juristickém je to označení pro spolužalobu (subscriptionem sibi postularunt), sub-scriptor [-oris, m.] též označení pro spolužalobce. V našem fragmentu je termínu subscriptio použito pro označení podání obvinění – tedy veřejnoprávní označení pro podání žaloby ze zločinu

Oportet   [-ere, -uit] - což znamená jest slušno, je žádoucí, má se. Používání tohoto slovesa je termínem, který se váže k veřejnému právu a zločinu, zatímco v soukromém právu, které je ovládáno zásadou vigilantibus iura scripta sunt je podání žaloby právem jen dotčeného (poškozené strany), pak ve veřejném právu je oprávněním a právem, každého římského občana, aby stíhal jednání, které poškozuje veřejný zájem.

Delictum

• Delicta  nebo také v Dig. 47, 1, 3 označované jako  maleficia = zlý čin,  tvoří základ jedné třídy obligací a to obligationes ex delicto.
• Výčet těchto deliktů nám podává např. Gaius III. 182: furtum - krádež, rapina - loupež, damnum – způsobení škody, iniuria – urážka na cti. Aktivní legitimaci v těchto případech má jen poškozený, což je jasný rozdíl od okruhu aktivně legitimovaných v případě zločinu
• V Dig. 48, 19, 5, 2 je pro crimen použito termínu  „maioribus delictis“, což překládáme jako větší delikt nebo závažnější delikt a tímto římské právo připouští, že existuje i delictum minor což je soukromoprávní delikt.

Crimen, accusatio

• termín crimen  se v pramenech vyskytuje velice často, ale není snadné určit jeho význam. Crimen často odpovídá termínu accusatio ( řecky κατηγορία). Accusatio [-onis, f, accuso] - obžalování před soudem, žaloba, obecně obvinění, také žalobní spis
• obecně je to jakékoli jednání, které je protiprávní, trestné
• accusare – někoho viniti ze zločinu. Termín accusatio se vyskytuje v Justiniánských Digestech především v 48. knize např.:

Dig. 48, 1, 3 Ulpianus libro trigensimo septimo ad Sabinum Publica accusatio reo vel rea ante defunctis permititur. Obžalování (stíhání) žalovaného je zrušeno (jeho) smrtí.

B) Prameny římského trestního práva

Právní prameny:

• Ius divinum – fas, nefas.
• Leges regiae
• Lex doudecim tabularum (zejm. deska VIII.)
• Komiciální legislativa
• Usnesení senátu (SC)
• Codex Theodosianus
• Libri terribiles (Dig. lib. 47 a 48, Just. C. 9, Nov. 69, 90, 128, 134, )
• Paulus Sententiarum ad filium libri

Neprávní prameny – spisy:

• Livius
• Tacitus
• Cicero aj.

Constitutio Tanta 8a Et post hoc duo terribiles libri positi sunt pro delicti privatim et extraordinariis nec non publicis criminibus, qui omnem continent severitatem poenarumque atrocitatem. Quibus permixta sunt et ea quae de audacibus hominibus cauta  sunt, qui se celare conantur et contumaces existunt: et de poenis, quae condemnatis infliguntur vel conceduntur, nec non de eorum substanis. Potom jsou zařazené dvě hrůzostrašné knihy, pro soukromé a mimořádné delikty a též pro veřejné jednání, v kterých je obsažena všechna přísnost a příkrost trestů. K nim jsou připojeny i ty tresty, které jsou vyhrazeny pro opovážlivé lidi, kteří se pokoušejí skrývat a nerespektují předvolání na soud, dále ustanovení o trestech, které se odsouzeným ukládají nebo odpouštějí, jako i o majetku odsouzených.

CJ.9.47.22pr.: Imperatores Arcadius, Honorius:  Sancimus ibi esse poenam, ubi et noxa est. <399 Constantinopolis>  

Festus, Parricidi questores: Si qui hominem liberum dolo sciens morit duit, paricidas esto. Jestliže někdo úmyslně usmrtí svobodného člověka, je vrahem.

Serv. Ad Egl. 4, 43: In Numae legibus cautum est, ut si quis imprudens occidisset hominem, pro capite occisi agnatis eius in contione offeret arietem. V Numových zákonech je nařízeno, aby ten, kdo neúmyslně zabije člověka, nabídl za hlavu zabitého jeho agnátům před shromážděným lidem berana.

Actio servi corrupti
Dig. 11.3.1pr. Ulpianus 23 ad ed. Ait praetor: " qui servum servam alienum alienam recepisse persuasisseve quid ei dicetur dolo malo, quo eum eam deteriorem faceret, in eum quanti ea res erit in duplum iudicium dabo. " Ait praetor: Pokud někdo přijal a ze zlého úmyslu přemluvil cizího otroka nebo otrokyni k tomu čím by se zkazili, poskytnu žalobu na dvojnásobek toho, jakou má věc hodnotu.
 

Actio vi bonorum raptorum
Dig. 47.8.2pr. Ulpianus 56 ad ed. Praetor ait: " si cui dolo malo hominibus coactis damni quid factum esse dicetur sive cuius bona rapta esse dicentur, in eum, qui id fecisse dicetur, iudicium dabo. item si servus fecisse dicetur, in dominum iudicium noxale dabo". Jestliže byla někomu za shluku lidí způsobena úmyslně škoda, nebo mu byl uloupen majetek, dám žalobu na toho, kdo to spáchal, jestliže to byl otrok, dám noxální žalobu na jeho pána.

Dig. 47.21.3pr. Callistratus 5 de cogn. Lege agraria, quam gaius caesar tulit, adversus eos, qui terminos statutos extra suum gradum finesve moverint dolo malo, pecuniaria poena constituta est: nam in terminos singulos, quos eiecerint locove moverint, quinquaginta aureos in publico dari iubet: et eius actionem petitionem ei qui volet esse iubet.  Zákon o hranicích pozemků, který vydal Gaius Caesar, byl namířen proti těm, kteří ve zlém úmyslu odstraní mezní kameny z jejich správného místa, pro ně je stanovena peněžní pokuta. Ti kteří odstraní mezní kameny mají zaplatit 50 aureů. Žaloba má být poskytnuta každému, kdo o ní požádá.

Gaius III. 208: In summa sciendum est quaesitum esse, an impubes rem alienam amouendo furtum faciat. plerisque placet, quia furtum ex adfectu consistit, ita demum obligari eo crimine impuberem, si proximus pubertati sit et ob id intellegat se delinquere. Konečně je třeba vědět, že se jednalo o otázce, zda se odejmutím cizí věci dopouští krádeže nedospělec. Většina (právníků) uznává, že pojmovým znakem krádeže je (zlý) úmysl a že proto nedospělec odpovídá za tento zločin pouze tehdy, když je velmi blízko hranici dospělosti a proto chápe, že jedná protiprávně.
 

Dig. 50.17.108 Paulus 4 ad ed. Fere in omnibus poenalibus iudiciis et aetati et imprudentiae succurritur.  
 

Dig. 48.9.9.2 Modestinus 12 pand.  Sane si per furorem aliquis parentem occiderit, impunitus erit, ut divi fratres rescripserunt super eo, qui per furorem matrem necaverat: nam sufficere furore ipso eum puniri, diligentiusque custodiendum esse aut etiam vinculis coercendum. Když někdo, v záchvatu šílenství, zabije rodiče, odejde bez trestu, to stanovili božští bratři ve svém reskriptu, s odkazem na šílence [člověka, kauzu], který zabil svou matku, tento je dostatečně potrestán svým šílenstvím, ale musí být pečlivě hlídán nebo držen v poutech.
 

Dig. 48.19.11.2 Marcianus 2 de publ. iudic.  Delinquitur autem aut proposito aut impetu aut casu. proposito delinquunt latrones, qui factionem habent: impetu autem, cum per ebrietatem ad manus aut ad ferrum venitur: casu vero, cum in venando telum in feram missum hominem interfecit. Trestný čin je páchán úmyslně, nebo na základě náhlého popudu nebo náhodou. Lupiči se dopouštějí trestného činu úmyslně, když učinili skutek [když loupili]. V náhlém popudu jednají ti, kteří se uchýlí k ručnímu násilí [rvačce] nebo [sáhnou] po zbrani: Zločin je spáchán náhodou, pokud jeden muž zabije jiného při lovu, když chtěl kopí hodit po zvířeti.
   Jaké tři druhy jednání Marcianus rozlišuje?

Dig. 48.8.14 Callistratus 6 de cogn.  Divus hadrianus in haec verba rescripsit: " in maleficiis voluntas spectatur, non exitus".
 

C) Důvody vylučující protiprávnost 

Dig. 48.8.1.4 Marcianus 14 inst.  Item Divus Dadrianus rescripsit eum, qui stuprum sibi vel suis per vim inferentem occidit, dimittendum. Také podle reskriptu božského Hadriána má být propuštěn [osvobozen] ten, kdo někoho zabil a tím zabránil znásilnění své [osoby] nebo osoby blízké.
 

Příprava a pokus trestného činu, polehčující okolnosti

Dig. 48.9.1 Marcianus 14 inst.  … qui emit venenum ut patri daret, quamvis non potuerit dare. …  každý, kdo nakupuje jed za účelem jeho podávání otci, je odpovědný, i když jej nemohl podat.
 

Paulus Sent. 5, 23, 3 Qui hominem occiderit, aliquando absolvitur, et qui non occidit, ut homicida damnatur. Kdo chce zabít člověka, ale pro nějakou náhodu nemohl vraždu dokonat, se trestá jako vrah.
 

Dig. 48.8.1.3 Marcianus 14 inst.  Divus hadrianus rescripsit eum, qui hominem occidit, si non occidendi animo hoc admisit, absolvi posse, et qui hominem non occidit, sed vulneravit, ut occidat, pro homicida damnandum: et ex re constituendum hoc: nam si gladium strinxerit et in eo percusserit, indubitate occidendi animo id eum admisisse: sed si clavi percussit aut cuccuma in rixa, quamvis ferro percusserit, tamen non occidendi animo. leniendam poenam eius, qui in rixa casu magis quam voluntate homicidium admisit. Božský Hadrián uvedl ve svém reskriptu, že každý, kdo zabil člověka, bez úmyslu jej zabít má být propuštěn, a že každý, kdo nezabil člověka, ale zranil ho při pokusu ho zabít, má být odsouzen za zabití: každé rozhodnutí by mělo být vydáno v závislosti na okolnostech případu, protože pokud útočník vytáhl meč a udeřil jím [člověka], není pochyb o tom, že jeho jednání bylo vedeno s úmyslem zabít. Pokud však [někdo někoho] během hádky udeřil holí [kyjem, palicí] nebo pokud udeřil něčím ze železa, nebylo [toto] jednání vedeno s úmyslem zabít, a trest nad tím, kdo v hádce zabil spíše náhodně než záměrně [polehčující okolnost] by měl být zmírněn.

Nadržování zločincům 

Dig. 47.14.3.3 Callistratus 6 de cogn.  Receptores abigeorum qua poena plecti debeant, epistula divi traiani ita cavetur, ut extra terram italiam decem annis relegarentur. Přechovávači [ti, kteří u sebe schovali lup], lupičů dobytka jsou potrestání bitím [poena plectendi], podle dopisu božského Traiana jsou vyhnání na deset let z Itálie.
 

Dig. 48.9.2 Scaevola 4 reg.  Frater autem eius, qui cognoverat tantum nec patri indicaverat, relegatus est et medicus supplicio affectus.
 

Souběh – crimen duplex

Dig. 48.18.5 Marcianus 2 inst. Si quis viduam vel alii nuptam cognatam, cum qua nuptias contrahere non potest, corruperit, in insulam deportandus est, quia duplex crimen est et incestum, quia cognatam violavit contra fas, et adulterium vel stuprum adiungit. denique hoc casu servi in personam domini torquentur. Pokud někdo mravně zkazil vdovu nebo ženu provdanou za jiného, s kým on [ten, kdo mravně zkazil ženu] nemohl legálně uzavřít manželství, má být deportován na ostrov, protože zločin [který spáchal] je dvojitý: první je krvesmilstvo, protože [měl pohlavní styk] s pokrevní příbuznou v rozporu s božským právem [fas], [druhý zločin] a přidal cizoložství [adulterium] nebo smilstvo [stuprum]. Konečně v tomto případě mohou být otroci mučeni za účelem získání důkazů proti svým pánům.
 

D) Otrok jako prostředek spáchání trestného činu

Dig. 47.21.3.1 Callistratus 5 de cogn. Alia quoque lege agraria, quam divus nerva tulit, cavetur, ut, si servus servave insciente domino dolo malo fecerit, ei capital esse, nisi dominus dominave multam sufferre maluerit. Podle jiného zákona o hranicích pozemků, který vydal božský Nerva, je stanoveno, že pokud otrok nebo otrokyně bez vědomí svého pána spáchá tento trestný čin se zlým úmyslem, musí být potrestáni smrtí. Pokud ale pán ovládal své otroky, pak by měl [pán]zaplatit pokutu.