Po vzniku Charty 77 se kulturní scéna polarizuje. Zatímco její signatáři byli veřejně pranýřováni a policejně stíháni jako „ztroskotanci a samozvanci“, značná část umělců se k nim nepřipojila či dokonce podepsala tzv. „antichartu“, čímž získala podmíněnou důvěru režimu a „klid k práci“. 

V letech 1976-1977 došlo v kinematografii ke změně atmosféry, především díky klasikům ze šedesátých let, kteří dostali větší prostor k tvorbě: k režijní tvorbě se vrátila Věra Chytilová, která natočila nyní pod záštitou Kamila Pixy v Krátkém filmu experimentální komedii Hra o jablko (1976), následně natočila „apokalyptickou“ satiru Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979), která byla těsně před premiérou byla zakázána a s téměř dvouletým odstupem uvolněna pouze v některých regionech. 

Zároveň se otevírá otázka, co je to normalizační film. Jaromír Blažejovský navrhuje tuto klasifikaci:

a) Filmy normalizačního období = nejširší množina, všechny natočené v letech 1970– 1989. 

b) Normalizační filmy = podmnožina, filmy, jež byly explicitními či implicitními nositeli normalizační ideologie. 

c) Normalizující filmy = podmnožina podmnožiny, filmy, jež tvořily tvrdé jádro propagandy.

Zaměřte se:

- na rozdělení shlédnutých povinných filmů do výše uvedených kategorií. Dohledejte si v každé skupině minimálně ještě tři další díla a poznamenejte si, proč jde o díla zrovna toho kterého typu.

- Zaměřte se na jména tvůrců, kteří se v tomto období vrací zpět k tvorbě a za jakých okolností. Poznamenejte si jméno alespoň jednoho tvůrce či tvůrkyně, s nimiž jste se setkali v průběhu 60.let a jejichž stopa z tuzemské kinematografie v následující dekádě vymizela. Pátrejte po důvodech této absence.

Přečtěte si: 

• BREN, Paulina. Zelinář a jeho televize. Kultura komunismu po pražském jaru 1968. Praha: Academia, 2013. 
• LUKEŠ, Jan. Diagnózy času. Český a slovenský poválečný film. Praha: Slovart 2013.