Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací  

Směrnice vytváří systém uznávání odborných kvalifikací v Evropské unii (EU), který se za určitých podmínek použije i v jiných zemích Evropského hospodářského prostoru (EHP) a ve Švýcarsku. Jejím cílem je pružnější trh práce, další liberalizace služeb, podpora automatického uznávání kvalifikací a zjednodušení správních postupů.

CO JE ÚKOLEM TÉTO SMĚRNICE?

• Směrnice stanoví pravidla pro vzájemné uznávání odborných kvalifikací mezi zeměmi EU, zeměmi EHP, které nejsou členy EU, a Švýcarskem.
• Zavedla vzájemné hodnocení vnitrostátních profesních pravidel a zajišťování transparentnosti (tj. sledování omezení vstupu do dané profese a analýzu jejich nezbytnosti).
• Vztahuje se na každého státního příslušníka zemí EU a zemí EHP, které nejsou členy EU, a Švýcarska, který chce vykonávat regulované povolání v jiné zemi, než ve které získal svou odbornou kvalifikaci, buď jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo jako zaměstnanec.
• Evropská komise vydala interaktivní mapu regulovaných povolání v Evropě. Přístup k některým povoláním nebo právo tato povolání vykonávat jsou podmíněny získáním zvláštní kvalifikace. Názvy některých povolání jsou chráněny, např. autorizovaný inženýr ve Spojeném království (1).
• Směrnice se nevztahuje na věci, které řeší zvláštní předpisy, například směrnice 2006/43/ES o statutárních auditorech. Dalším příkladem je profese právníků. I když se směrnice 2005/36/ES vztahuje i na jejich kvalifikaci, jsou jejich povolání věnovány i dvě zvláštní směrnice (77/249/EHS a 98/5/ES), které jim usnadňují buď dočasný výkon přeshraničních služeb, nebo trvalý výkon povolání, pokud se trvale usadí v jiné zemi EU.

Dočasná mobilita

Pokud odborníci chtějí poskytovat své služby dočasně v jiné zemi EU, mohou tak v zásadě činit na základě svého usazení (tj. práva vykonávat povolání) ve své domovské zemi. Cílová země od nich může požadovat předchozí ohlášení, ale nemusejí procházet procesem uznávání. To ovšem neplatí pro povolání, která mají důsledky pro veřejné zdraví a bezpečnost, u nichž země EU mohou požadovat předchozí uznání kvalifikace.

Trvalé usazení

Směrnice stanovuje tři systémy uznávání kvalifikace:

Evropský profesní průkaz

Tato směrnice byla změněna směrnicí 2013/55/EU (v zemích EU použitelnou od 18. ledna 2016), která vytváří evropský profesní průkaz. Ten umožní občanům získat snadněji a rychleji uznání odborné kvalifikace standardizovaným elektronickým postupem. Průkaz bude založen na používání systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI) a bude vydáván formou elektronického osvědčení. V první vlně se evropský profesní průkaz bude vydávat zdravotním sestrám a ošetřovatelům odpovědným za všeobecnou péči, fyzioterapeutům, farmaceutům, horským průvodcům a obchodníkům s nemovitostmi.

Směrnice z roku 2013 také umožňuje všem žadatelům o uznání odborné kvalifikace využívat služby jednotného kontaktního místa.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu 

Směrnice odstraňuje bariéry pro obchodování se službami v EU tím, že 

• zjednodušuje administrativní postupy pro poskytovatele služeb, 
• posiluje práva spotřebitelů a podniků, kteří jsou příjemci služeb, a 
• prohlubuje spolupráci mezi zeměmi EU. 

Oblast působnosti směrnice se dotýká široké škály služeb, kam spadají například 

• maloobchodní a velkoobchodní činnost v oblasti zboží a služeb, 
• činnost většiny regulovaných povolání, jako jsou právní a daňoví poradci, architekti a inženýři, 
• služby ve stavebnictví, 
• služby poskytované podnikům, jako je údržba kanceláří, manažerské poradenství či pořádání různých akcí a událostí a 
• služby v oblasti cestovního ruchu a služby pro volný čas. 

Některé služby jsou z působnosti směrnice vyloučeny. Patří mezi ně finanční služby, některé služby elektronických komunikací, služby agentur na zprostředkování dočasné práce, soukromé bezpečnostní služby či hazardní hry. 

Směrnice umožňuje podnikům usazovat se v jiných zemích EU, než je země jejich založení. Za tím účelem musí země EU podniknout různé kroky, například: 

• zřizovat jednotná kontaktní místa pro poskytování informací a podpory ohledně administrativních postupů a zajistit, aby takové postupy mohly být splněny pomocí elektronických prostředků, 
• přezkoumat a zjednodušit všechny své povolovací režimy týkající se přístupu ke službám, 
• požadovat, aby země EU zrušily diskriminační požadavky, jako je státní příslušnost nebo bydliště, a omezující požadavky, jako prověrka hospodářské potřeby, která požaduje, aby podniky prokazovaly příslušným orgánům, že existuje poptávka po jejich službách. 

Podobné záruky jsou poskytovány, i pokud jde o práva příjemců služeb (spotřebitele nebo podniky), aby se posílila jejich důvěra v jednotný trh. Země EU musí: 

• odstranit překážky příjemcům, kteří chtějí využívat služby poskytovatelů usazených v jiné zemi EU, např. povinnost získat povolení, 
• zrušit diskriminační požadavky na základě státní příslušnosti nebo místa bydliště, 
• poskytovat obecné informace a pomoc týkající se právních požadavků, zejména pravidel na ochranu spotřebitele, a informace o opravných prostředcích platných v jiných zemích EU.