Obchodní letecká doprava

1. Aerolinie jako "národní poklad" a nechuť k mezinárodní liberalizaci obchodní letecké dopravy
2. Fiasko Dohody o pěti svobodách (1944)
3. Systém dvoustranných dohod ("BASA")
4. Proces deregulace (liberalizace) v rámci EU
5. Nařízení (ES) 1008/2008

Prezentace: https://prezi.com/vukhlrgi1thd/obchodni-letecka-doprava/

Některé další informace: http://www.iata.org/pressroom/facts_figures/Pages/index.aspx

IATA Press Release (Brexit): http://www.iata.org/pressroom/pr/Pages/2017-11-08-01.aspxSeminář:
Mimořádné okolnosti v kontextu nařízení 261/2004

Provozování obchodní letecké dopravy
Obchodní leteckou dopravou rozumíme „dopravu provozovanou za účelem přepravy cestujících, zavazadel, zboží a pošty za úplatu“. Civilní leteckou dopravou neobchodní povahy jsou veškeré lety soukromých osob soukromými letadly, sportovní lety, lety speciálními státními letadly, případně lety zkušebního, technického či výzkumného charakteru.

Mezinárodní úprava obchodní letecké dopravy

Oprávnění k provozování obchodní letecké dopravy, sjednávány zejména na základě dvoustranných a mnohostranných leteckých dohod o obchodní letecké dopravě, jejichž existenci předvídá i Chicagská úmluva stanoví, že „[ž]ádná pravidelná mezinárodní letecká dopravní služba nesmí býti provozována nad územím smluvního státu nebo na něm, leč se zvláštním svolením nebo jiným zmocněním tohoto státu, a v souhlase s podmínkami takového svolení nebo zmocnění.“[1] V současnosti je uzavřeno několik tisíc zejména dvoustranných leteckých dohod a dohod o spolupráci v této oblasti, přičemž základním obsahem těchto dohod jsou ustanovení týkající se přístupu k přepravnímu trhu, tarifů za přepravu a kapacity přepravních služeb. Dvoustranné letecké dohody bývají tradičně sjednávány na úrovni vlád jednotlivých států na základě doporučení Mezinárodní organizace pro civilní letectví.
V rámci Chicagské konference přijato také doporučení obsahující vzor dohody o dočasných leteckých trasách, jenž se měl stát vzorem pro dvoustranné dohody pro jednotlivé státy ICAO. Tento vzor umožňuje určit smluvním stranám rozsah oprávnění – leteckých svobod, která si vzájemně uznávají. Dále upravuje podmínky, jejichž cílem je odstranění diskriminace,[2] vzájemnou povinnost uznávání osvědčení o letové způsobilosti a licencí, rozhodné právo[3] a možnost sjednat si pro případná řízení rozhodčí doložku.
Deregulace letecké obchodní dopravy zaznamenala největší rozmach v devadesátých letech dvacátého století. Velká část států proto v devadesátých letech uzavřela nové dvoustranné smlouvy, které v podstatě odstranily všechna omezení kapacity, přístupu na trh a stanovení cen. Pro takové dohody se často užívá termínu „open-skies agreements“ neboli dohody o otevřeném nebi.
 

Česká republika a mezinárodní úprava obchodní letecké dopravy

Česká republika má v současné době uzavřeny dvoustranné letecké dohody s 91 státy, jejichž prostřednictvím čeští letečtí dopravci uskutečňují svou obchodní činnost. Při sjednávání dvoustranných leteckých dohod vychází zástupci České republiky zmocnění k vyjednávání o uzavření letecké dohody z textu Dohody o letecké dopravě – vzorového textu České republiky. Ten vychází z udělení čtyř leteckých svobod druhému smluvnímu státu – tzn. práva přeletu území druhého státu bez přistání, práva přeletu přes území druhého státu s přistáním na tomto území pro neobchodní účely, práva přeletu přes území druhého státu s přistáním na tomto území za účelem vysazení cestujících a vyložení nákladu ze státu, v jehož rejstříku je letadlo zapsáno, a dále právo „nakládat a vykládat na území třetích států v místech stanovených v Příloze cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek, odděleně nebo v kombinaci určení nebo pocházející z míst na území státu druhé smluvní strany, stanovených v Příloze.“ Vzor dále upravuje vzájemné právo určení leteckého podniku, příp. podniků za účelem provozu dohodnutých služeb, úpravu tarifů a kapacity a další oblasti.

Dvoustranné mezinárodní smlouvy uzavírané mezi třetími zeměmi a Evropskou unií

Dvoustranné letecké dohody států Evropské unie s třetími zeměmi, včetně dvoustranných dohod České republiky, jsou v současné době významně nahrazovány „plurilaterálními“ leteckými dohodami uzavíranými mezi těmito třetími zeměmi a Evropskou unií. Oprávnění Evropské unie sjednávat mezinárodní dohody o leteckých službách se třetími zeměmi bylo potvrzeno ze strany Evropského soudního dvora v roce 2002 v rozsudku ve věci Komise Evropských společenství proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska – nesplnění povinnosti státem a následně upraveno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách. Evropská unie jako celek uzavřela letecké dohody s více než dvaceti zeměmi nebo regionálními hospodářskými sdruženími.

Evropská úprava

Dopravní politika se již na počátku vytváření Evropských společenství stala jednou ze společných oblastí politiky. Ačkoliv byly otázky týkající se dopravní politiky rámcově upraveny v hlavě V. Smlouvy o založení EHS, její ustanovení se věnovala výslovně dopravě silniční, železniční a říční a nezahrnovala problematiku týkající se letecké a námořní dopravy. Tu dovodil ESD až v roce 1974 v rozsudku „Komise v. Francouzská republika. V roce 1986 pak ESD ve svém rozsudku ve věci Nouvelles Frontiers dokonce vyjádřil že letecká doprava má být subjektem veškerých obecných ustanovení a principů zakotvených ve smlouvě o Evropském hospodářském společenství.
Do konce osmdesátých let byla letecká doprava v Evropské unii vysoce regulované a uzavřené odvětví a vzájemná spolupráce byla založena na dvoustranných mezinárodních leteckých dohodách. Leteckou přepravu zajišťovaly zpravidla národní letecké společnosti. Tato situace dlouhodobě znevýhodňovala nezávislé „nenárodní“ letecké společnosti, kterým zamezovala v úplném vstupu na trh, a cestující a další zákazníky leteckých společností, kteří museli vzhledem k nedostatečně konkurenčnímu prostředí platit za služby leteckých dopravců vysoké ceny. Prvním počinem liberalizace obchodní letecké dopravy bylo přijetí směrnice Rady 83/416/EHS o povolení pravidelných meziregionálních leteckých služeb pro přepravu cestujících, poštovních zásilek a nákladu mezi členskými státy, jejímž cílem bylo zjednodušit postupy pro schvalování plánovaných meziregionálních leteckých služeb.
K přijetí přímo použitelných právních předpisů došlo až v druhé polovině osmdesátých let jako důsledek rozsudku ESD ve věci Evropský parlament v. Rada, kdy ESD uložil Radě povinnost v této oblasti jednat. Na konci osmdesátých a začátku devadesátých let byly přijaty tři balíčky právních předpisů, jejichž cílem bylo odstranění striktní regulace založené dvoustrannými mezinárodními dohodami chránícími zájmy národních dopravců jednotlivých členských států a otevření trhu novým leteckým dopravcům, zajištění konkurenceschopnosti letecké dopravy, kvality služeb a rozvoje podnikání v letecké dopravě. To vše za podmínky dosažení nejvyšší úrovně bezpečnosti a ochrany práv cestujícího.
První liberalizační balíček byl složen z následujících právních předpisů:

• nařízení Rady (EHS) č. 3975/87, kterým se stanoví postup pro použití pravidel hospodářské soutěže pro podniky v odvětví letecké dopravy,
• nařízení Rady (EHS) č. 3976/87 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví letecké dopravy,
• směrnice Rady 87/601 EHS ze dne 14. prosince 1987 o tarifech pravidelné letecké dopravy mezi členskými státy.,
• rozhodnutí Rady o přístupu leteckých dopravců k pravidelným trasám letecké dopravy mezi členskými státy a o rozdělení kapacity pro přepravu cestujících v pravidelné letecké dopravě mezi členskými státy mezi letecké dopravce.

Druhý liberalizační balíček byl složen z následujících právních předpisů:

• Nařízení č. 2343/90 o přístupu leteckých dopravců k pravidelným trasám letecké dopravy uvnitř Společenství a o rozdělení kapacity pro přepravu cestujících v pravidelné letecké dopravě mezi členskými státy mezi letecké dopravce,
• Nařízení č. 2342/90 o tarifech pravidelné letecké dopravy,      
• Nařízení 2344/90 doplňující nařízení č. 3976/87 o použití článku 85(3) Smlouvy na určité kategorie dohod a vzájemně sjednané postupy v oblasti letecké dopravy.

Za pomoci druhého balíčku se podařilo otevřít trasy mezi téměř všemi letišti na území Evropských společenství a leteckým společnostem umožnit pružně reagovat na požadavky trhu.
Třetí liberalizační balíček z roku 1993 skládá z:

• nařízení č. 2407/1992 o udělování licencí leteckým dopravcům,
• nařízení č. 2408/1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství,
• nařízení č. 2409/1992 o tarifech a sazbách za letecké služby.

Balíček zavedl harmonizované požadavky na licence k poskytování služeb pro letecké společnosti v EU, otevřený přístup pro všechny společnosti s takovouto licencí na všechny trasy v rámci EU a úplnou svobodu s ohledem na cenové a přepravní podmínky
Nařízení č. 2407/1992 o udělování licencí leteckým dopravcům
Nařízení o udělování licencí leteckým dopravcům sjednotilo podmínky k získání a ponechání letecké provozní licence
Nařízení č. 2408/1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství
Nařízení o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství upravuje podmínky přístupu leteckých dopravců Společenství, kteří jsou držiteli platné provozní licence dle předcházejícího nařízení. Každý takový dopravce má právo přístupu na letecké trasy na území Společenství. Toto právo bylo vyváženo povinností přijmout opatření k zajištění takové úrovně leteckých služeb, aby byla zachována pravidelnost, návaznost nebo další podmínky poskytování služeb, které by čistě z ekonomického hlediska nebyly pro dopravce výhodné. Orgánem vydávajícím licenci k provozování obchodní letecké dopravy Úřad pro civilní letectví.

Nařízení č. 1008/2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství

 
Třetí balíček byl revidován s účinností od 1. listopadu 2008 nařízením č. 1008/2008, které si klade za cíl formou úpravy přidělování licencí a kontrolou přístupu nových leteckých dopravců na trh, zvýšit bezpečnost a cenovou transparentnost evropského leteckého trhu.  Nařízení stanovuje podmínky základních náležitostí provozování letecké dopravy: vydání, pozastavení a zrušení provozní licence, požadavky na pojištění, podmínky přístupu leteckého dopravce na letecké trasy a na závěr zakotvuje právo volné tvorby cen za letecké služby.
Provozní licence
Vydání provozní licence, bez níž není žádná společnost usazená v některém členském státě Evropské unie oprávněna poskytovat služby letecké dopravy, je stanoveným orgánem členského státu vydávána každému dopravci, který splní podmínky pro její vydání. Kromě obecných podmínek jak jsou vlastnictví nebo pronájem letadel, sídlo na území členského státu, pojištění nebo bezúhonnost, musí dopravce splňovat ještě podmínky finanční a odborné. Vydaná licence je platná dokud letecký dopravce splňuje požadavky k jejímu vydání.
Podmínky přístupu leteckého dopravce na letecké trasy
Přístup na letecké trasy je postaven na zákazu jakékoliv diskriminace; každý letecký dopravce, který je držitelem provozní licence má právo provozovat na území Evropské unie své letecké služby. Nařízení č. 1008/2008 koncepci závazku veřejné služby, přičemž podmínky pro uložení tohoto závazku ze strany členského státu leteckému dopravci se značně ztížily. Kromě splnění podmínek pro uložení závazku, musí členský stát oznámit tento závazek Evropské Komisi, která o něm informuje v Úředním věstníku Evropské unie.
Tvorba cen za letecké služby a jejich transparentnost
Letečtí dopravci mají při dodržení antidiskriminačních opatření, zejména proti diskriminaci v oblasti stanovování cen za poskytované služby, na základě na státní příslušnosti nebo místa pobytu zákazníka či místa usazení obchodního zástupce dopravce,, právo stanovovat ceny svých služeb na základě svého uvážení. Jediným opatřením proti zneužívání tohoto práva je ochrana spotřebitele v podobě povinnosti dopravce uvádět úplnou cenu letenky, včetně podrobného rozpisu všech daní, letištních poplatků, přirážek a plateb.

Provozování obchodní letecké dopravy v České republice

V české vnitrostátní úpravě je obchodní letecká doprava upraven v zákoně o civilním letectví, konkrétně v části šesté – Letecké činnosti, hlavě první, která upravuje přímo obchodní leteckou dopravu, kterou hned v úvodním ustanovení dělí dle jejího způsobu provozování na dopravu pravidelnou a nepravidelnou a dle rozsahu na vnitrostátní a mezinárodní. Pravidelnou leteckou dopravou je takový provoz, který se uskutečňuje podle letového řádu, sestaveného v českém prostředí nejčastěji letní a zimní sezónu. Nepravidelná letecká obchodní doprava se uskutečňuje zejména v letních měsících na základě smlouvy mezi provozovatelem letadla a cestovní agenturou o přepravě určitého množství osob do cílové destinace.
Obchodní leteckou přepravu nelze provozovat bez provozní licence a osvědčení provozovatele letecké dopravy. Podmínky pro získání výše provozní licence a osvědčení provozovatele letecké dopravy a související práva a povinnosti leteckých dopravců upravuje na úrovni evropského práva:

• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES;
• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství;
• nařízení Komise (EU) č. 965/2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008.

Na úrovni českého vnitrostátního práva je to, jak již bylo uvedeno, zákon o civilním letectví a vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb.
Provozní licenci vydá Úřad pro civilní letectví podniku – leteckému dopravci, který splní následující podmínky:

• jeho hlavní místo obchodní činnosti dopravce se nachází v České republice;
• je držitelem platného osvědčením provozovatele letecké dopravy vydaného vnitrostátním orgánem České republiky;
• má k dispozici jedno nebo více letadel, a to buď na základě vlastnictví, anebo na základě smlouvy o pronájmu bez posádky;
• jeho hlavní činností je provoz leteckých služeb samotných nebo ve spojení s jiným obchodním provozem letadel nebo opravou a údržbou letadel;
• disponuje vhodnou podnikovou strukturou;
• členské státy Evropské unie nebo jejich státní příslušníci vlastní více než 50 % podniku a skutečně jej kontrolují, přímo či nepřímo prostřednictvím jednoho nebo více zprostředkujících podniků;
• splňuje finanční podmínky;
• splňuje požadavky na pojištění dle nařízení (ES) č. 785/2004; a dále
• fyzická osoba, a její případný odpovědný zástupce nebo všechny fyzické osoby, které jsou členy statutárního orgánu, byl-li ustanoven, dosáhli věku 18 let, jsou plně způsobilí k právním úkonům, bezúhonní a alespoň jeden z nich je odborně způsobilá.

Úřad pro civilní letectví ověřuje plnění výše uvedených podmínek každé dva roky, při podezření na jejich neplnění nebo na žádost Evropské Komise pak Úřad pro civilní letectví může kdykoliv hodnotit plnění finančních podmínek. Pokud Úřad pro civilní letectví zjistí, že dopravce již neplní podmínky, za nichž byla licence udělena, licenci dopravci odejme.  V případě, že jsou požadavky plněny, zůstává provozní licence v platnosti.
Osvědčení provozovatele letecké dopravy vydává stejně jako provozní licenci na základě žádosti leteckého dopravce a splnění zákonných podmínek Úřad pro civilní letectví. Podmínkou pro získání osvědčení je splňování podmínek pro letecký personál, bezpečnost leteckého provozu a provozování letadel potřebných pro obchodní leteckou dopravu dle zákona o civilním letectví a dále vnitřní organizační struktura a systém řízení pro zajištění obchodní letecké dopravy. Součástí žádosti o vydání osvědčení je také provozní příručka.