Definice: soubor negativních a důsledků inaktivity na lidský organismus. Imobilizačním syndromem je ohrožen prakticky každý senior, u něhož došlo k podstatnému snížení pohybové aktivity, přičemž nástup jednotlivých projevů může být velmi rychlý – i v řádu hodin.

Etiologie a patogeneze: imobilizační syndrom je součástí tzv. hypokinetického syndromu definovaného jako souhrn negativních projevů a důsledků nedostatečné pohybové aktivity. Méně závažný stupeň je nazýván seniorskou dekondicí a bývá přirovnáván k projevům detréningu u sportovců, tedy poklesu maximální spotřeby kyslíku (VO2max), poklesu krevního objemu, méně účinnému vzestupu srdeční frekvence při maximální zátěži. Tyto projevy jsou doprovázeny poklesem aktivity lipázy, poklesem hladiny glykogenu i citlivosti k inzulinu, poklesem aktivity oxidativních enzymů ve svalech, vzestupem hladin katecholaminů, které mohou mohou být zodpovědné za rozkolísání krevního tlaku i za pocity palpitací. Seniorská dekondice může být umocněná projevy přidružených chorob, poruchou pohybové koordinace, dysregulací krevního oběhu - ortostatické hypotenze či chronotropní insuficience myokardu. Vznik dekondice urychlují také léky s negativně chronotropním účinkem jako je digitalis nebo betablokátory, psychofarmaka, dále malnutrice či sklon k depresivitě.

Nechtěně se na vzniku dekondice mohou podílet i zdravotníci při neadekvátní interpretaci stesků nemocného – například prodloužením klidu na lůžku, pokud si nemocný stěžuje na slabost - „zatím se šetřete“, „počkejte, až zesílíte“. Únava a dušnost mohou být považovány za projevy choroby, nikoli za příznaky dekondice, svalová slabost může být považována za závrať.

První známky imobilizačního syndromu se mohou ve vyšším věku projevit i po několika hodinách pobytu na lůžku, postihuje zvláště často seniory s s omezenou adaptační kapacitou, s poruchou regulačních mechanizmů, např. ortostatických a seniory s významnou multimorbiditou.
Projevy imobilizačního syndromu:

• porucha ortostatické, posturální regulace s rozvojem ortostatické hypotenze (ortostatického syndromu)
• oblenění krevního oběhu se vznikem flebotrombozy a s rizikem plicní embolie
• dekondice a přestavba oběhového systému s poklesem VO2max
• hypoventilace plicní, často provázená stagnací hlenu s rizikem vzniku pneumonie
• vznik proleženin, dekubitů
• svalová atrofie s poklesem svalové síly
• vznik flekčních kontraktur
• zhoršení pohybové koordinace při chůzi
• dekalcinace skeletu, rozvoj osteoporózy
• obstipace a/nebo inkontinence stolice
• poruchy mikce
• psychické poruchy, především deprese a deprivace,
• dehydratace