Demence je získaná porucha kognitivních funkcí, která se postupně zhoršuje. Její příznaky můžeme rozdělit do těchto skupin dle symptomů:

1. poruchy kognitivních funkcí

2. poruchy každodenních aktivit

3. poruchy chování

4. poruchy řečové a neverbální komunikace s okolím

5. psychické poruchy (např. paranoidně-perzekuční bludy).

V klinickém obrazu kognitivních deficitů jsou vždy přítomny poruchy paměti (hlavně epizodické) a poruchy alespoň v jedné z oblasti: praxie, gnóze, fatické funkce.

Hlavní příčinou demence je progredující onemocnění mozku. Patologické změny probíhající v mozku se postupně rozšiřují a zhoršují, což vede k prohlubování změn v klinickém obrazu.

Lokalizace chorobných změn a jejich charakter určuje, o jaký typ demence se jedná. 

Při poruchách paměti, úsudku, orientace a dalších kognitivních schopností:

• Osvojte si klidný a vstřícný výraz tváře. 
• Přibližujte se k pacientovi v jeho zorném poli a nebojte se použít jemný dotyk pro získání a navázání pozornosti a uklidnění (navození příjemné atmosféry).
• Navažte oční kontakt. Ten vede k zlepšení pohotovosti a schopnosti naslouchat. 
• Důležité je správné oslovení, na které pacient slyší. Možná už nebude vědět, že je např. p. Novák, ale bude reagovat na oslovení křestním jménem nebo příjmením za svobodna u žen. Na počátku rozhovoru oslovte pacienta vždy jménem, podle jeho reakce na oslovení zjistíte, zda Vám věnuje pozornost. 
• Pamatujte, že pacient s demencí je stále schopen rozumět řeči Vašeho těla, Vaší náladě a upřímnosti. To, co říkáte, podporujte řečí těla (vhodná gesta a výraz).  Např. chcete-li po pacientovi, aby si sedl, ukažte na určitou židli, požádejte ho, aby si sedl a gestem vyzvěte k usednutí. Vytvořte si pozitivní a neagresivní tělesný postoj při komunikaci. To vše zabraňuje rozvoji úzkosti a obranným reakcím u pacienta. 
• Zjistěte si údaje o životě pacienta (záliby, profese). Poznejte a využijte všech jeho zbývajících dovedností. Pokud je neznáte, zjistěte si údaje o životě pacienta, důležitých obdobích a situacích, ke kterým se může vztahovat jeho řeč.  Někdy jsou nejužitečnější dovednosti přehlíženy nebo skryty (např. schopnost být zdvořilý).  
• Při komunikaci omezte rušivé a rozptylující vlivy prostředí (např. vypněte televizi nebo rádio, ať se na Vás pacient může lépe koncentrovat).
• Maximální možné porozumění se může dařit jen v konverzaci s jednou osobou, ne s více osobami najednou.
• Nespoléhejte na to, že Vás pacient poznává. Jestliže Vám pacient nepodá jasný důkaz, že si pamatuje, kdo jste a že Vás vnímá ve správných souvislostech, nespoléhejte na to, že Vás poznává. Nejlepší je pokaždé, když za ním přijdete, představit se a naznačit dalšími prostředky, kdo jste. Ke svému jménu můžete navíc připojit svůj vztah k němu, cíl Vaší návštěvy a jak je to dlouho, kdy jste naposledy u něj byl/a. 
• Mluvte srozumitelně, jasně a v krátkých větách bez složitých vysvětlování.
• Mluvte pomalu, klidně, nižším tónem hlasu. Vysoký tón či hlasitý hovor vyvolává úzkost a napětí. Mluvte pomalu, ale ne v monotónním uspávajícím rytmu.
• V hovoru se vyhýbejte odborným výrazům, ale také ironii. Té pacient s demencí nerozumí.
• Používejte verbální výrazy pacientu známé a přiměřené.
• Nesnažte se pacienta s demencí nutit, aby řekl to správné slovo. Jestli rozumíte, co tím míní, nechte ho přitom. Ve všem, co děláte, se snažte posílit pacientovu sebeúctu a sebedůvěru.
• Vyhněte se otázkám a příkazům, které nabízejí více možností volby nebo vyžadují více kroků směrem k pacientovi.
• Užívejte často přímá pojmenování, vyhýbejte se užívání zájmen zastupující konkrétní pojmenování osob a věcí (já, ty, on, ona, to, tamto, apod…). Pokud je to možné, tak na předměty, osoby, části těla, o nichž hovoříte, ukazujte.
• Rozumění lépe napomáhají uzavřené otázky typu ANO x NE, než otevřené široké otázky.
• Je vhodné mluvit o věcech přítomných s ukázáním, pozorováním.
• Pokud pacient něco nesprávně pochopil, použijte jinou formulaci – neopakujte stejná slova.
• Průběžně ověřujte, zda informacím pacient správně porozuměl. Důležité údaje pište navíc na papír, pokud je stále schopen číst a chápat, co čte. K pochopení přispívá právě využití kontextuálních nebo verbálních, písemných nápovědí a pomůcek. To zvyšuje zachytitelnost informace více smysly.
• Vždy vysvětlujte, co se děje, co děláte a co bude následovat, např. při svlékání před koupáním apod.
• Případné pokyny dávejte postupně.
• Jestliže pacient reaguje negativně nebo s nervozitou, nezačínejte spor, vyhněte se domluvám. Místo toho se k pocitům (neklid, úzkost, strach), o kterých se domníváte, že pacient vyjadřuje, stavte s účastí a klidně ho směřujte na pohodlné místo nebo k činnosti, jež ho uklidní. Je důležité, aby Vás nechápal jako protivníka, ale spíše jako zdroj pohody a bezpečí.
• Udržujte strukturu každodenního režimu v nemocnici, k signalizování rutinních denních situací užívejte stejných verbálních obratů, usnadňujte činnosti nedirektivními komentáři („Můžeme to udělat společně?“, „Rád Vám pomohu“ ).
• Pro zklidnění můžete používat dotek, např. pohlazení hřbetem ruky po tváři působí velmi mateřským a uklidňujícím dojmem.
• Nepoužívejte věty typu: „Zapomněl jste, já jsem Vám to už říkal/a.“ Jsou zbytečné, jen člověka znejišťují a ponižují. Navodí špatný pocit a nedůvěru.
• Při pokročilé demenci neklaďte otázky typu: „Proč…?” Nepoužívejte otevřené otázky typu: „Kam jste to dal?“, „Co jste s tím udělal?“ Těm pacient s demencí nerozumí a potom rychleji znejistí. Nedávejte otázky typu: „Co děláte?“, „Kam jdete?“ Pacient Vám stejně neodpoví, jen znervózní. Lepší je dále se nedoptávat, ale říct např.: „Pojďte půjdeme do koupelny, na vyšetření apod..“ apod.
• V případě pokročilého stupně syndromu demence nevyvracejte pacientovi jeho realitu, pravděpodobně ho to rozruší a nebude Vám důvěřovat. Při velké úzkosti buďte tím, za koho vás pacient považuje.
  
• Snažte se pochopit chování pacienta a věřte jeho světu. Vše, co říká a sdílí, tak skutečně i myslí.
• Naučte se citlivě vést tzv. nesmyslné hovory. Nacházejte význam ve všem, co pacient s demencí dělá a říká, nebo si buďte alespoň vědom, že v jeho jednání nějaký význam je.
• Vždy dejte jasně najevo, že odcházíte pryč.
• Mluvte s pacientem jako s dospělou osobou.
• I když už pacient možná nerozumí slovům, které říkáte, vnímá tón Vašeho hlasu. Cítí Vaše emoce za slovy. Myslete na to, když s ním mluvíte. Laskavost je vždy vhodnou formou komunikace. Naslouchejte a komunikujte srdcem.
• K pacientovi s demencí přistupujte vždy otevřeně, přátelsky a laskavě. A to i v případě, že situace je naléhavá, nebo i když jste rozčileni. Pokud pociťujete úzkost nebo určité napětí, přenesete je na pacienta s demencí.

Užitečné odkazy:

Česká alzheimerovská společnost http://www.alzheimer.cz/ (V roce 2008 zahájila úspěšný projekt Dny paměti, na vybraných kontaktních místech je možné si nechat zdarma vyšetřit paměť informace http://www.alzheimer.cz/cals/projekty-cals/dny-pameti/

Občanské sdružení pomoci duševně nemocným ČR www.spdn-cr.org

Česká psychiatrická společnost www.psychiatrie.cz

Alzheimer centrum www.alzheimercentrum.cz

Nadační fond Alzheimer www.alzheimernf.cz

Sekce kognitivní neurologie České neurologické společnosti JEP https://www.czech-neuro.cz/sekce/sekce-kognitivni-neurologie/

Kouzelný klíč – literární soutěž pro pacienty a zaměstnance psychiatrických zařízení https://bohnice.cz/kouzelny-klic-2020-2021/  

Péče o pacienty s kognitivní poruchou http://www.geriatrie.cz/dokumenty/Pece_o_pacienty_s_kognitivni_poruchou_1.pdf

FNUSA-ICRC odhalilo možný původ degenerativních změn v mozku

https://iweb3.fnusa.cz/fnusa-icrc-odhalilo-mozny-puvod-degenerativnich-zmen-v-mozku-mlada-vedkyne-svatoanenske-nemocnice-ziskala-mezinarodni-oceneni/

Příručka pro pečující rodinné příslušníky a další blízké lidi s demencí https://www.praha8.cz/file/jVo1/BROZURA-Pece-WEB.pdf

Test – 10 varovných příznaků demence https://www.vitalia.cz/clanky/test-je-to-alzheimer-10-varovnych-priznaku/