I když se členění sortimentu vyskytuje v mnoha podobách, mezinárodně obecně užívaným nejhrubším členěním je rozdělení spotřebního zboží na potraviny (food) a nepotraviny (non-food). Dále se potravinářské zboží člení na část tradičně dodávanou přes velkoobchodní článek, tj. zboží vesměs nevyžadující mimořádné podmínky skladování ani rychlost oběhu – tzv. suchý sortiment (dry goods) a na část představující vesměs rychle se kazící zboží, tedy s požadovanou rychlou obrátkou (perishable goods), pro které jsou typické spíše přímé dodávky z výroby do maloobchodu. U velkých obchodních firem retailingového typu však dnes i toto zboží převážně prochází velkoobchodními distribučními centry při zachování potřebné rychlosti pohybu a jsou součástí komplexních dodávek do maloobchodních jednotek z těchto distribučních center.

Nepotravinářské zboží označené jako “soft“, tedy “měkké“, představuje poměrně rozsáhlý soubor odívání, včetně obuvi, ostatní – “hard“, tedy “tvrdé“, pak zejména nábytek a potřeby pro domácnost (bílé zboží pro kuchyně a koupelny, hnědé pro elektroniku).

Zboží lze také členit na zboží:

• běžné -- většinou každodenní spotřeby, které zákazník většinou dobře zná, kupuje bez potřeby větší informovanosti, pro nákup vynakládá nejmenší úsilí 
• speciální (zvláštní) - zboží je nakupováno méně často a je finančně nákladnější; zákazník ho kupuje méně často až zřídka a očekává více informací, které by mu pomohly vybrat si
• luxusní - cena, kvalita a výjimečnost jsou základní charakteristiky této kategorie zboží, které je kupováno určitými segmenty a mnohem méně zákazníky než je tomu v předchozích dvou kategoriích,

přičemž závisí od potřeb a vnímání spotřebitele a od znalostí maloobchodníka, do jaké kategorie je zboží zařazeno a jak je s ním dále zacházeno, např. vystavování, komunikování, cena apod.

Podle frekvence poptávky lze zboží rozdělit do 3 skupin na:

• zboží denní (základní) poptávky (potřeby),

• zboží časté poptávky (občasné spotřeby),

• zboží občasné poptávky (dlouhodobé spotřeby).

Mezi těmito skupinami nelze určit přesné hranice, protože opětovně zařazení určují zákazníci, kteří mají odlišnou životní úroveň, způsob života, zvyklosti a potřeby.

Podmínkou racionální práce s obchodním sortimentem, tedy podmínkou obchodní činnosti vůbec,  a podmínkou pro výběr a skladbu sortimentu je třídění sortimentu, jeho vnitřní strukturování (výše - v předchozím tématu zmíněná délka, šířka, hloubka a konzistence) a s tím spojené vymezení základního prvku obchodního sortimentu. Tím je tzv. komerční druh jenž můžeme chápat jako základní prvek obchodního sortimentu, který se liší od ostatních komerčních druhů váhou, velikostí, obalem, cenou, přísadou, složením či střihem, materiálem, barvou a dalšími specifickými projevy užitné hodnoty, jako je tvar, jakost, rozměry, značka, tržní úprava, odrůda a další. I když je většina těchto odlišností vyjádřena cenou, nalezneme řadu výrobků lišících se v rámci téže ceny přísadou, barvou i velikostí. Často se také používá výraz “ceníkový druh“ anebo tzv. SKU (stock keeping unit) - skladová položka sortimentu. K termínu SKU bude pojednáno i v tématu "Management poptávky a ECR.

Veškerá obchodní činnost vychází z výše uvedeného vymezení komerčního druhu a pracuje s ním, počínaje objednávkou zboží a prezentací v prodejně konče.

Technologické skupiny zboží

Technologické skupiny zboží jsou sortimentní skupiny a podskupiny zboží, které mají stejné anebo velmi podobné vlastnosti,  které je nutné zohlednit při manipulaci, skladování a vystavování na prodejně.

Zboží zařazené do technologické skupiny reaguje stejným či obdobným způsobem na klimatické, provozní, hygienické a bezpečnostní podmínky.

Mezi základní technologické skupiny zpravidla řadíme zboží:

•1. Aromaticky agresivní (káva, drogistické zboží)

•2. Absorbující pachy (čokoláda, cukrovinky, mléko)

•3. Vyžadující speciální klimatické podmínky (rychle se kazící zboží - maso, ryby, drůbež, mléčné výrobky)

•4. Vyžadující speciální bezpečnostní podmínky (drahé zboží, klenoty, střelné zbraně...)

•5. Vyžadující náročnou manipulaci apod. (křehké zboží, těžké zboží, reagující na vibrace, na světelné záření...)

Samotná frekvence poptávky a charakter zboží sjednocuje požadavky na shodnou manipulaci a podmínky jeho vystavení a prezentace. Součástí provozních podmínek je i výběr formy prodeje pro tu či onu technologickou skupinu. Některé zboží je přímo určené pro samoobslužný prodej, jiné je pro tuto formu prodeje naprosto nevhodné (např. drahé šperky). Kromě uvedených vlastností zboží jsou pro tvorbu technologických skupin určující charakteristiky, jako je objem, hmotnost, odolnost proti mechanickým vlivům apod.

Technologické skupiny zboží ovlivňují řešení obchodní technologie, zejména výběr druhů skladovacích ploch, manipulačních jednotek, dopravních a manipulačních prostředků. Zařazení a podmínky manipulace, skladování a vystavování jsou často definovány legislativními předpisy a bývají obsaženy taktéž v obchodních smlouvách.

Rozdělení zboží do technologických skupin je také nezbytné pro praktickou aplikaci zásady uložení zboží, která je nazývána "zásadou dovoleného sousedství". V praxi to znamená, že například zboží aromaticky agresivní nemůžeme ukládat hned vedle zboží, které snadno pohlcuje pachy, aby nedošlo k poškození jeho užitné hodnoty apod. (Zdroj: https://www.qmprofi.cz/33/technologicke-skupiny-zbozi-uniqueidgOkE4NvrWuOKaQDKuox_Z42oC3hfl8KqLd-8IPatG8o/).

Specifickou skupinou zboží je taktéž nebezpečné zboží, kterého nároky jsou brány do úvahy zejména v přepravě a skladování. Jde o předměty a látky podle aktuální definice v předpisu IATA Dangerous Goods Regulations a ADR, tzn. látky, které mohou znamenat riziko pro zdraví osob, bezpečnost, majetek a které mohou poškodit životní prostředí. Jde o výbušniny včetně střeliva, hořlaviny pevné kapalné i plynné, stlačené a zkapalněné plyny, okysličovadla a samovznětlivé látky a látky nebezpečně reagující s vodou, žíraviny, jedy a dráždivé látky, infekční látky, magnetické materiály a radioaktivní materiály. (Zdroj: http://www.ekobena.cz/adr/co-je-adr; https://www.dlprofi.cz/33/klasifikace-nebezpecnych-veci-uniqueidmRRWSbk196FNf8-jVUh4EqG_M3vIh7acNe3K1FeJHlc/?uri_view_type=5 a http://www.csacargo.cz/o-nas/prepravni-podminky)

Služby v sortimentu maloobchodního podniku

Rozhodnutí o poskytování služeb patří k základním strategickým rozhodnutím každého obchodního podniku. Podnik musí zvážit, jaké služby bude poskytovat, jaký bude jejich rozsah a jaká bude jejich úroveň, tj. strategický mix služeb. Podle důležitosti a významu můžeme služby rozdělit na základní (primární) a doplňkové, přičemž konkrétní odlišení záleží od konkrétní situace prodejny a zejména od očekávání zákazníků.

Základní služby jsou takové, které zákazník u konkrétního typu maloobchodní jednotky očekává - například poskytování informací v prodejně elektro, zkušební prostory v prodejně s oděvy apod..

Doplňkové služby pomáhají odlišovat jednotlivé maloobchodní firmy mezi sebou, spoluvytvářejí image firmy a jsou významným nástrojem zvyšování konkurenceschopnosti.

Mezi služby poskytované v maloobchodě patří:

• služby souvisící s placením zboží,
• zvláštní ceny pro pravidelné zákazníky,
• dárkové poukázky,
• poskytování informací,
• garance,
• předvedení zboží,
• možnost si zboží vyzkoušet,
• úprava zboží,
• balení zboží,
• doprava zboží,
• dodávková služba,
• instalace zboží, záruční servis,
• parkování,
• přístup s vozíkem na parkovací plochu,
• občerstvení, odpočinkové kouty, sociální zařízení,
• dětský koutek,
• bezpečnostní schránky.

Variantou k výše uvedené kategorizaci sortimentu na food a non-food atd. je dále v tabulkách uvedené členění, které zahrnuje i komerční druh.

Zdroj: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=3005

anebo trochu odlišné členění (Zdroj:  Kollár, V. (1999) Systém a špecifiká produktovej politiky, Bratislava: Sprint, s. 47)